Článek
Jiří Sovák byl pro národ symbolem humoru. Mistr ironie, komik, kterého lidé milovali. V jeho očích se ale skrývalo něco víc než jen herecké řemeslo. Nesl v sobě ránu, která ho změnila navždy.
Syna už nikdy nechtěl vidět. A to rozhodnutí nezměnil až do smrti.
Jeho syn, Jiří Schmitzer, byl také herec, talentovaný a výrazný. Ale osud jim nastavil těžkou zkoušku. Byla to jediná noc, která všechno zničila. Schmitzer řídil opilý. Auto, nehoda, mrtvý chodec. Nebylo kam uhnout před vinou. Byl odsouzen a šel do vězení.
A Sovák? Ten to prostě nedokázal přijmout.
Viděl to jako zradu. Nejen lidskou, ale i morální. Cítil stud, bolest i vztek. Nechtěl slyšet omluvy, nechtěl slyšet nic. Jediné, co dokázal, bylo úplně ho odstřihnout. Prohlásil, že syna už nemá. A napsal to i právně – vydědil ho.
Už se spolu nesetkali. Už spolu nikdy nepromluvili.
Schmitzer se k tomu stavěl bez obalu. Přiznal vinu. Netvářil se, že se nic nestalo. „Byla to moje chyba,“ říkal. Věděl, že to mezi nimi zůstane mrtvé. Nepokoušel se to rozmlouvat. Nečekal, že mu táta odpustí.
Sovák o tom s nikým nemluvil. Když padla otázka, řekl jen krátce: „Žádného syna nemám.“ Bez emocí, ale tvrdě.
Když Jiří Sovák umřel, jeho závěť byla jasná. Syn v ní nebyl. Vydědění zůstalo jako konečná tečka za jejich vztahem. Nic už to nezměnilo. Dva životy, které se od sebe odtrhly a už nikdy nenašly cestu zpátky.
A lidé to viděli jen zvenčí. Na obrazovce se Sovák smál, rozdával pohodu. Ale doma nosil ránu, kterou si nikdy nezalepil.
Možná mohl odpustit. Možná nechtěl. Možná neuměl. Schmitzer si odnesl svou vinu i trest. Ale i tu nejhorší daň – že už si s otcem nikdy neřekli ani jediné slovo odpuštění.
A tak po nich zůstal smích v televizi a naprosté ticho mezi nimi.
Zdroje:
cs.wikipedia.org/wiki/Jiří_Schmitzer
cs.wikipedia.org/wiki/Jiří_Sovák
