Článek
Josef Chromý se narodil 18. prosince 1930 ve Žďáru nad Sázavou. Vyučil se řezníkem, ale doma pod komunistickým režimem neviděl žádnou budoucnost. V roce 1950 se rozhodl riskovat všechno. Přes přísně střeženou hranici utekl z Československa. Kamarádi, kteří se o to pokusili také, byli dopadeni. On měl štěstí – ocitl se ve Vídni.
Tam poznal opravdovou bídu. Uprchlický tábor znamenal špínu, hlad a nejistotu. Každodenní miska polévky od řádových sester byla jedinou jistotou. Aby vůbec přežil, prodával svou krev Červenému kříži. Přesto si uchoval odhodlání. V lednu 1951 odplul parníkem do Melbourne a zamířil na Tasmánii. Neuměl slovo anglicky a v kapse neměl nic. Jen víru, že může začít znovu.
Začínal těžkou prací v cementárně. Časem si otevřel první vysněné řeznictví. První pokus skončil krachem, ale Chromý se nevzdal. Vrátil se silnější. Z malého podniku vybudoval masné impérium Blue Ribbon Meat Products. Značku, která zaměstnávala přes pět set lidí a jako jediná masná firma se dostala až na australskou burzu. Australané si zamilovali jeho Pražskou šunku – symbol domova, který přenesl přes oceán.
Když firmu prodal, nebyl to konec. Bylo mu přes šedesát, když se pustil do vinařství. V Relbii na Tasmánii založil Josef Chromy Wines. Už ne šunka, ale víno se stalo jeho novou cestou. A znovu uspěl. Jeho Chardonnay v roce 2013 vyhrálo prestižní světovou soutěž. Stál také u zrodu značek jako Tamar Ridge, Heemskerk nebo Jansz. Krajina Tasmánie se díky němu stala vinařskou mapou, o které ví i svět.
Jeho život byl i o pádech. V roce 2005 prodělal mozkovou příhodu, která ho připravila o řeč a ochromila pravou polovinu těla. Naučil se znovu chodit a znovu mluvit. A znovu pracoval. I po devadesátce jezdil pět dní v týdnu do kanceláře a víkendy trávil přemýšlením o strategiích svých firem. Říkal: „Práce je můj koníček.“
Vrcholné okamžiky přišly i ve společnosti nejvyšších. Podle českých médií usedl v roce 2000 v Launcestonu během královské návštěvy k jednomu stolu s Alžbětou II. Přímo naproti ní. Popsal ji jako inteligentní a příjemnou dámu. Pro kluka z Vysočiny, který kdysi prodával krev, aby měl na chleba, to byla chvíle, kterou by nevymyslel ani film.
Přesto nezapomínal, odkud pochází. Do rodného Žďáru se vracel. Podle regionálního tisku daroval městu 196 800 korun na podporu ukrajinských uprchlíků, symbolicky odkazující na rok 1968. Další půl milionu věnoval přímo Ukrajině.
Za své dílo byl oceněn v obou zemích. V Austrálii dostal Medaili Řádu Austrálie a později vyšší vyznamenání. Česká republika mu udělila cenu Gratias agit. Od roku 2014 je čestným občanem Žďáru nad Sázavou.
Josef Chromý stále žije. Je mu přes devadesát a zůstává symbolem houževnatosti a nezlomné vůle. Jeho životní příběh je důkazem, že i z chudého Pepíka může vyrůst muž, který dobyl svět – a nikdy neztratil vztah k domovu.
Zdroje:
jihlavske-listy.cz
idnes.cz
i60.cz
jacgroup.com.au
ethnicbusinessawards.com
aptouring.com
