Článek
Giorgio Armani. Pro jedny módní bůh, pro jiné obyčejný Ital, který si šel tvrdohlavě za svým snem. Všichni ho vnímali jako muže, který měl všechno – peníze, vliv, věhlas, moc oblékat prezidenty i hollywoodské hvězdy. Jenže krátce před smrtí, 4. září 2025, se ukázalo, že ani tenhle symbol dokonalosti neunikl obyčejné lidské bolesti. Přiznal, že jeho život měl trhlinu, kterou už nikdy nezalepí.
Rozhovor, který poskytl Financial Times jen několik dní před smrtí, byl jiný než všechny předešlé. Armani v něm nemluvil o kolekcích, střihu sak ani o budoucnosti značky. Zastavil se a pohlédl zpět. „I don’t know if I’d use the word workaholic, but hard work is certainly essential to success. My only regret in life was spending too many hours working and not enough time with friends and family,“ přiznal bez obalu.
Přeloženo: „Nevím, jestli bych použil slovo workoholik, ale tvrdá práce je určitě nezbytná pro úspěch. Moje jediná lítost v životě je, že jsem strávil příliš mnoho hodin prací a málo času s přáteli a rodinou.“
Slova, která byste čekali od člověka unaveného životem, ne od génia, který přepsal dějiny módy. Přesto je řekl právě on. Muž, jenž vytvořil impérium a změnil Itálii v hlavní město elegance.
Armani nikdy nebyl extravagantní jako jiní návrháři. Vždy působil klidně, pečlivě, až chladně. Ale jeho vyznání odhalilo zranitelnost, kterou skrýval za perfektně padnoucími obleky. Najednou to nebyl jen muž v černém roláku, ale devadesátiletý Ital, který bilancuje a sám sobě přiznává chybu.
Když říkal, že litoval času promarněného prací, nemluvil jen za sebe. Každý, kdo se kdy honil za kariérou, cítil v těch slovech kus pravdy. Kolikrát i my sami odkládáme rodinu, děti, přátele, protože „teď musím dodělat zakázku“ nebo „příště určitě přijdu“. Armani svým přiznáním trefil slabé místo celé generace.
Jeho příběh začal dávno předtím, než svět znal jméno Armani. Narodil se v roce 1934 v Piacenze a původně chtěl být lékařem. Osud ho ale zavál k módě, nejprve jako dekoratéra výloh, později návrháře. V roce 1975 se odvážil založit vlastní značku. O rok později už změnil svět – lehká saka, minimalistické linie, styl, který působil přirozeně, a přitom luxusně.
V 80. letech oblékal Hollywood, ve 90. letech sportovní hvězdy a politiky. Jeho impérium vyrostlo z módy i do parfémů, hotelů, interiérů. Z obyčejného Itala se stal miliardář, jehož značka nesla váhu celé Itálie. Ale za tuhle cestu zaplatil nejcennější měnou – časem.
Giorgio Armani zemřel 4. září 2025 ve věku 91 let, doma v Miláně, obklopen svými blízkými. Možná právě tehdy cítil, že poslední hodiny už patří jim, a ne módnímu domu. Zůstává po něm dědictví, které přesahuje obleky a přehlídky.
Jeho „jediná lítost“ je vlastně poselstvím. Nejde o luxusní saka ani o ikonické reklamy. Jde o připomínku, že práce, i když je smyslem, nesmí pohltit všechno. Armani dal světu radu, která má cenu zlata: času s rodinou a přáteli nelze litovat, jen toho, že jsme ho neměli víc.
A možná právě proto jeho poslední slova stojí za zapamatování víc než kterýkoli model z jeho kolekcí. Byla jednoduchá, syrová a pravdivá. Čas je to nejcennější, co máme.
Zdroje:
reuters.com
people.com
ft.com
indiatimes.com
