Článek
Kdykoliv proti mně jede náklaďák, zpozorním
Ne z paniky. Ze zkušenosti. Okamžitě začnu pevně držet ruce na volantu, stáhnu se víc ke kraji a hlídám si únikovou cestu. V hlavě mi neběží žádná odborná analýza, ale jednoduchá věta: hlavně ať to dneska vyjde. Ten náklad se prostě válí. Je to vidět. Je to cítit. A když se člověk dozví, že při policejních kontrolách je přetížený zhruba každý třetí kamion, začne mu docházet, že ten pocit není přecitlivělost, ale statisticky poměrně rozumná reakce. Jinými slovy: když uhýbám, nedělám to proto, že bych byl hysterický. Dělám to proto, že šance, že ten kamion veze víc, než by měl, není vůbec malá.
Jedeš skoro každý den. A skoro každý den to vidíš znovu
Do práce, na nákup, pro děti, za rodinou. A proti tobě přeložený náklaďák. Ne jednou za rok. Ne výjimečně. Skoro pořád. Nejhorší pocit mám u štěrku a u dřeva. U štěrku víš, že když se něco vysype, je zle. Ale u dřeva je ten strach jiný. Protože to nejsou drobnosti. Jsou to klády. Těžké kusy dřeva, které když spadnou, nezraní. Zabijí. A když se dočteš, že běžně se při kontrolách zjišťuje přetížení o šest, deset nebo klidně patnáct tun, přestaneš řešit škrábance na laku. V tu chvíli ti v hlavě běží jiná představa: co když tam nejsem já, ale moje manželka? Co když veze dítě? Jedna kláda v protisměru. Jedna prasklá pneumatika. Jedno „to ještě dojede“.
Všichni to víme. A právě to je na tom nejhorší
Tohle není tajemství. Policie to ví. Dopravci to ví. Stát to ví. Vysokorychlostní váhy za poslední roky zaznamenaly stovky tisíc případů přetížení. A teď přijde ta skoro komická část: řeší se jen zlomek z nich. Jinými slovy – systém umí přetížené kamiony spočítat, vyfotit, uložit do databáze… a pak se většina případů prostě nechá být. A my se tváříme překvapeně, když se něco stane. Přitom v hospodě, na pumpě i v rodinách řidičů se o tom mluví roky. Jo, jezdí se přetíženě. Jo, ví se o tom. Jo, dokud se nic nestane, tak se to neřeší.
Řidič v tom často není sám. A to je potřeba říct nahlas
Řidič, který řekne šéfovi, že je auto přeložené, často slyší: nalož to. A on to naloží. Ne proto, že by chtěl někoho ohrozit, ale proto, že má práci, rodinu a splátky. A pokud jsou pokuty nastavené tak, že je firma rozpustí v nákladech jako běžnou položku, pak se vlastně není čemu divit. Jestli má něco změnit chování, musí to bolet. Opravdu bolet. Ne řidiče samotného, ale i firmu. Tvrdé pokuty. Zákaz činnosti. Odebrání licence. Protože dokud se porušování pravidel vyplácí, budou se pravidla porušovat dál. To není emoce. To je prostá matematika.
Dnes už se nepohoršujeme. Dnes se přizpůsobujeme
Já dneska klidně náklaďák pustím před sebe. Radši ho mám před očima než za zády. Nevěřím tomu. A hotovo. Moje manželka pokaždé, když takový kolos míjíme, zatají dech. Neříká nic. A to ticho v autě je možná nejpřesnější shrnutí celé situace. Víme, že něco není v pořádku, ale místo řešení se učíme uhýbat. Brzdíme. Jedeme ke kraji. Doufáme, že zrovna dneska to vyjde. Jenže jednou to nevyjde. A pak už nebude co opravovat.
A jaký názor na to máte vy?
* * *
Děkuji za každé srdíčko i komentář. A sdílením pomáháte tomu, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu a dostal se k lidem, kterým může něco říct.
Ze srdce děkuji, David.
Zdroje:
www.nku.cz/cz/pro-media/tiskove-zpravy/system-kontrolniho-vazeni-selhava-a-pretizene-kamiony-dal-nici-silnice–jen-zlomek-prestupku-skoncil-pokutou–stat-mezitim-vydava-desitky-miliard-na-o-id14742
www.novinky.cz/clanek/krimi-kamion-se-drevem-ktery-na-dalnici-u-ostravy-zpusobil-tragickou-nehodu-byl-pretizeny-o-13-tun-40553127
