Článek
Bylo mi dvacet jedna. Studovala jsem grafický design a měla v tom věku ten správný chaos v hlavě. Nerozuměla jsem vztahům, klukům ani sobě. Všechno mi připadalo složitější, než by mělo být.
Pak jsem potkala Davida.
Byl o osmnáct let starší. Vedl letní workshop o vizuální komunikaci. Nezaskočil mě věkem, ale hlasem. Klidný, pevný. Byl jiný než můj vnitřní zmatek. A ty jeho oči – upřímné, bez přetvářky, bez očekávání.
Mluvili jsme spolu jen párkrát. O umění, filmech, o tom, proč se lidé snaží být někým jiným. Nebylo to romantické. Spíš zvláštní ticho, které mezi námi zůstalo i po skončení řeči.
Jednou po výstavě jsme šli náhodou stejnou cestou. Začalo pršet. Smáli jsme se, byli jsme sami. A najednou všechno to, co bylo dřív komplikované, dávalo smysl. Jedno objetí. Dlouhé ticho.
„Tohle není dobrý nápad,“ řekl tiše.
„Ale cítí se to dobře,“ odpověděla jsem.
Nikomu jsme to neříkali. Ne proto, že bychom se styděli. Ale protože to bylo křehké. A křehké věci potřebují čas.
Dlouho jsme jen mluvili. Chodili na výstavy. Do lesa. Vařili spolu. Nebylo v tom nic velkého ani pompézního. Jen obyčejná přítomnost, která byla najednou tím nejdůležitějším.
Samozřejmě, že jsem měla pochybnosti. Co na mně vidí? Kdy ho to přestane bavit? On se zase bál, že mi bere čas, zkušenosti, „normální mládí“. Ale když jsme byli spolu, tyhle otázky přestaly být důležité.
S ním jsem poprvé přestala chtít být „dost dobrá“. Nemusela jsem se předvádět ani nic dokazovat. V tom klidu a svobodě jsem najednou viděla samu sebe jinak.
On mi nic nenalajnoval. Jen mě viděl takovou, jaká jsem. A já se díky tomu konečně viděla taky.
Nebyla to pohádka. Nezasnoubili jsme se po dvou měsících. Neměli jsme plán na život.
Když jsem se po roce stěhovala do jiného města, neplakala jsem. Věděla jsem, že láska nemusí být o tom zůstat. Někdy je o tom, že tě někdo podrží v ten nejdůležitější okamžik – když se teprve učíš mít rád sama sebe.
Někdy potkáš člověka, který není tvou budoucností.
Ale je tím, díky komu se vůbec odvážíš ji hledat.
Příběh na základě výpovědi účastnice v rámci terapeutické skupiny.
