Článek
Mám rád humor, který si na nic nehraje. Takový, při kterém se člověk směje, i když ví, že by možná neměl. Štěpán Kozub ho umí. Je pohotový, talentovaný a dokáže říct věci, které by jinému herci přes ústa neprošly. Jenže tentokrát jsem se nezasmál.
A nejde o to, že bych ztratil smysl pro humor.
Při jednom ze svých vystoupení se Kozub zeptal ženy v publiku, čím se živí. Odpověděla, že je učitelkou na speciální základní škole. Komik chvíli hledal pointu, až přišla slova: „S degenama děláte, jo?“
Publikum se mohlo smát. Sociální sítě také. Jenže mně v tu chvíli vytanulo na mysli něco úplně jiného.
Představil jsem si dítě, které se každý den snaží zvládnout věci, nad nimiž ostatní ani nepřemýšlejí.
Zapnout si bundu. Vyslovit větu. Porozumět jednoduchému pokynu. Vydržet mezi ostatními dětmi, které jsou rychlejší, obratnější a někdy také krutější.
A potom jeho mámu, která večer sedí u kuchyňského stolu, unavená po dalším dni, a přesto přemýšlí, co by pro své dítě mohla udělat ještě lépe.
Takové rodiny nepotřebují lítost. Potřebují respekt.
Jedno slovo, které už některé děti dobře znají
Možná si řeknete, že jde jen o vtip. Že dnes už se člověk nemůže zasmát vůbec ničemu. Že každý hledá důvod, proč se urazit.
Rozumím tomu. Také nemám rád, když se z každého nešťastného výroku stává veřejný soud.
Jenže zkusme si položit jednoduchou otázku.
Co kdyby takhle někdo mluvil o vašem dítěti?
O vašem vnukovi? O malé holčičce od sousedů, která chodí do speciální školy, protože potřebuje jiný přístup a více podpory?
Možná byste se zasmáli. Možná ne.
Ale představte si, že podobnou nadávku vaše dítě už někdy slyšelo na školní chodbě. A teď ji slyší z úst slavného komika, kterému tleskají stovky lidí.
To už je trochu jiný příběh.
Vtip totiž nekončí okamžikem, kdy se rozesměje sál. Někdy pokračuje ještě dlouho potom. Třeba mezi dětmi ve škole, kde se podobná slova snadno ujmou.
Kozub přitom velmi dobře ví, jak složitý může být život člověka s handicapem
Na celé věci mě zaráží ještě jeden rozpor.
Štěpán Kozub není člověk, který by se s problematikou postižení nikdy nesetkal. Ve filmu Spolu ztvárnil mladého muže s autismem. Byla to role, která ukázala, že za jeho komediálním talentem se skrývá také mimořádně schopný dramatický herec.
O to víc mě mrzí, že tentokrát sáhl po tak laciném označení.
Nechci mu podsouvat nenávist k postiženým dětem. Nemám jediný důvod si myslet, že je nenávidí. A už vůbec si nemyslím, že by jeden nepovedený vtip měl vymazat všechno dobré, co v životě udělal.
Ale právě od talentovaných lidí čekám víc.
Když někdo dokáže rozesmát celý sál jediným pohledem, nepotřebuje k tomu ponižující nálepku.
Mareš ho brání. Jenže dobrý úmysl ještě nezaručuje dobrý výsledek
Do celé diskuse dnes vstoupil také Leoš Mareš. Kozuba se zastal s vysvětlením, že nešlo o výsměch dětem, ale o kritiku společenského pokrytectví.
To je výklad, který stojí za pozornost.
Černý humor skutečně někdy funguje tak, že komik vysloví něco odporného, aby ukázal, jak odporně společnost přemýšlí. Ne každý provokativní výrok je automaticky vyjádřením skutečného názoru svého autora.
Jenže má to jeden háček.
Pokud má být terčem vtipu naše pokrytectví, musí být alespoň trochu poznat, že se smějeme právě jemu.
Z krátkého zveřejněného úryvku to podle mě patrné není.
Možná celé vystoupení vyznělo jinak. Možná v něm zaznělo něco, co krátké video nezachytilo. Přesto je právě tento úryvek tím, co se dostalo mezi veřejnost a co vyvolalo oprávněné otázky.
A já si nemyslím, že každý divák, který vtip nepochopil, musí být automaticky přecitlivělý.
Mahulena Bočanová ví, o čem mluví
Proti Kozubovu výroku se ozvaly Nikol Leitgeb, Tamara Klusová i Mahulena Bočanová.
Právě u poslední jmenované bych se na chvíli zastavil.
Mahulena Bočanová má dceru s těžší formou autismu. Zkušenosti rodin, které pečují o děti se speciálními potřebami, tak nezná pouze z vyprávění.
Když říká, že podobná označení nejsou vtipná, není to jen další názor celebrity na sociálních sítích.
Je za tím životní zkušenost.
A tady bych rád připomněl jednu věc, na kterou často zapomínáme.
Za každým dítětem, které potřebuje zvláštní péči, bývá také někdo, kdo se kvůli němu musel naučit obrovské trpělivosti. Někdo, kdo řeší lékaře, školu, úřady, dopravu, peníze a někdy i obyčejnou lidskou bezohlednost.
Takovým rodičům nemusíme stavět pomníky. Ale nemusíme jim ani přidělávat další starosti.
Nemusíme zakazovat humor. Stačilo by přemýšlet, komu se smějeme
Nechci žít ve společnosti, kde se komik před každým vystoupením bojí otevřít ústa.
Humor potřebuje svobodu. Potřebuje nadsázku, drzost i možnost provokovat. Někdy musí být nepříjemný.
Jenže svoboda humoru přece neznamená, že každý vtip musí být dobrý a že jeho autor nesmí slyšet kritiku.
To bychom si měli konečně přestat plést.
Štěpán Kozub má právo říkat na jevišti i věci, které se mi nelíbí. Já mám zase právo říct, že mě tentokrát zklamal.
Ani jedno není cenzura.
A ještě něco. Všimli jste si někdy, jak snadno se lidé přidají ke smíchu ostatních? Někdo pronese urážku, okolí se rozesměje a člověk, kterému to připadá nevhodné, raději mlčí. Nechce kazit zábavu. Nechce být za moralistu.
Možná právě v tom je skutečný problém.
Ne v jednom komikovi. Ale v naší ochotě smát se společně, i když nám samotným do smíchu příliš není.
Štěpáne, pořád vás považuji za výborného herce
A právě proto mi to není jedno.
Kdyby podobnou hlášku vypustil někdo, jehož jediným talentem je urážet ostatní, nejspíš bych nad tím mávl rukou.
Od Štěpána Kozuba ale čekám inteligentnější humor.
Nemusí se stát vzorem slušného chování. Nemusí se omlouvat za každé sprosté slovo. Nemusí přestat provokovat.
Možná by však stálo za to přiznat, že i mimořádně talentovanému komikovi někdy pointa prostě nevyjde.
A že říct „tohle se mi nepovedlo“ nemusí být projev slabosti.
Naopak.
Někdy je to známka mnohem většího sebevědomí než další potlesk.
Protože skutečně silný člověk nepotřebuje dokazovat svou převahu nad těmi slabšími.
* * *
A teď by mě zajímal váš názor. Je podle vás Kozubův výrok ještě přípustným černým humorem, nebo už zbytečným ponižováním? A změnil by se váš pohled, kdyby podobné označení zaznělo na adresu někoho z vaší vlastní rodiny?
Děkuji za každé srdíčko i komentář.
Sdílením pomáháte tomu, aby se tenhle text dostal mezi více lidí.
A pokud mě chcete podpořit i jinak, můžete to udělat třeba zasláním symbolické částky prostřednictvím tlačítka „Podpořit autora“.
Za to vám ze srdce děkuji, David.
www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/stepan-kozub-nazval-postizene-deti-degeny-rozcilil-bocanovou-i-leitgeb.A261118_124927_lidicky_nh
www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-zaujalo-nas-leos-mares-se-zastal-stepana-kozuba-neni-to-vysmech-ale-kritika-naseho-pokrytectvi-105985




