Článek
Všechno to začalo láskou
Poznala jsem Honzu v šestnácti na zábavě. Byl to typ kluka, který okouzlí každou. Já byla tichá, stydlivá holka, ale on mě viděl. Vážně viděl. Po pár týdnech jsme byli nerozluční. Jezdil za mnou i na intr. A když moje máma řekla, že se spolu „jen taháme“, Honza přišel s kyticí a požádal rodiče o ruku. Byla jsem v šoku. Ale řekla jsem ano.
Po svatbě se nám narodila dcera Zuzka. Peněz nebylo nazbyt. Honza dřel v práci, já byla doma. A právě tehdy se do našeho příběhu začala vplétat Honzova máma. Při jedné návštěvě jsem si posteskla, že všechno stojí majlant – pleny, Sunar, benzín. A ona jen kývla hlavou a řekla, že nám pomůže. Psala prý pohádky, sem tam vydala knížku. Nechápala jsem, ale byla neústupná. Peníze začaly chodit. Deset tisíc, patnáct… každý měsíc.
Stavěli jsme dům. A žili ve lži
Rozhodli jsme se s Honzou, že zbytek peněz využijeme na stavbu domu. Koupili jsme pozemek, plánovali budoucnost, narodila se nám druhá holčička Edita. Všechno běželo jak v pohádce. Honza pracoval, já obíhala úřady, řešila stavebníky. A pak nám zavolal truhlář, že naše kuchyň je hotová. Křičela jsem radostí.
O víkendu jsme měli oběd s rodinou. A tehdy to přišlo. Zazvonili. Dva páni u vrat. Honza šel dolů a přišel s nimi zpátky: „Jani, tohle jsou pánové z kriminálky…“
Nevěřila jsem. Sedla jsem si. A pak mi řekli, že Honzova máma zpronevěřila 10 milionů z firmy, kde dělala účetní. A nejen to. Ve stejné firmě dělal i Honza. Takže padlo podezření, že o tom věděl.
Tři roky vězení, ztráta domova. A propast mezi námi
Tchyně si odseděla tři roky. Přišla o byt. Do konce života bude splácet škodu. My přišli o všechno – dům, peníze, čest. Museli jsme vše prodat. Vyšetřování Honzy trvalo dlouhé dva roky. Nakonec se prokázalo, že o ničem nevěděl. Ale to čekání, ten stín podezření, to nás málem zničilo.
Já onemocněla. Honza se uzavřel do sebe. Zůstali jsme spolu, ale byli jsme jiní. Víc podezíraví. Víc opatrní. A hlavně – unavení.
Nakonec…
Tchyně seděla tři roky ve vězení a do smrti bude splácet, co ukradla. My přišli o dům, o veškeré úspory a hlavně – o důvěru v lidi. Já skončila na lécích, Honza se uzavřel do sebe. Nikdo nás nevaroval. Nikdo se nás nezastal.
Prošli jsme tím spolu. Ale změnilo nás to. Už nejsme ti samí. A nikdy nebudeme.
Tento příběh je opravdový a skutečně se stal.
Je převyprávěný naší kamarádkou, které se to celé stalo.
Zničilo jí to fyzické i psychické zdraví. Dnes je v invalidním důchodu.
Bohužel už to nejde vzít zpátky.
