Článek
Kolik lidí si myslí, že terapie je až ta poslední možnost? Až když už opravdu nemůžeme. Až když pláčeme v tramvaji nebo zíráme do stropu v jednu ráno. Jenže co když to má být naopak?
Martha Issová, jedna z nejrespektovanějších českých hereček, se nikdy nezhroutila na kameru. Nepotřebovala přiznání typu „měla jsem temné období“. Místo toho klidně řekla: „Chodím na terapii celý život. A nemám s tím problém.“
V rozhovorech to neventiluje jako šokující novinku. Jen jako samozřejmou součást péče o sebe. Ne kvůli slávě, ne kvůli roli. Kvůli sobě. Kvůli vnitřnímu řádu, rovnováze. A taky kvůli tomu, aby mohla být silná tam, kde je potřeba – doma, na jevišti, v životě.
„Je to forma duševní hygieny,“ říká. Žádná afektovaná výpověď. Jen obyčejné konstatování, že si nechce nosit práci domů, že si uvědomuje vlastní přetížení a že si nechce hrát na hrdinku.
„Nechodím na terapii, protože bych se hroutila. Ale protože nechci, aby k tomu někdy došlo.“ To je její přístup. A právě v tom spočívá ten rozdíl.
Většina lidí čeká. Doufá, že to přejde. Že „to zvládne“. Ale mezitím roste tlak, únava, samota. A pak je najednou pozdě. Terapeut už není doprovod, ale poslední záchranný člun.
Issová to otočila. Zvolila terapii jako prevenci, ne jako pohotovost. A tím poslala důležitý vzkaz: péče o psychiku není luxus. Je to základ.
Tahle slova nejsou jen o Marthě. Jsou o nás. O každém, kdo si říká „ještě vydržím“, „ještě chvíli“. Ale co kdybychom to zkusili jinak? Co kdybychom si pomoc nedávali až na konec seznamu?
Martha Issová není silná proto, že vydržela všechno. Ale protože včas poznala, kdy už to stačí. A tohle je přesně ta síla, kterou potřebujeme všichni.
Možná už je čas přestat všechno tahat na vlastních zádech. A místo toho si sednout. Třeba i naproti někomu, kdo naslouchá.
Zdroje:
Vlasta.cz – Rozhovor s Marthou Issovou, říjen 2023
Žena.cz / Aktuálně – Martha Issová a její přístup k psychickému zdraví
