Článek
Když se herečka ztratí, svět se ptá. Ale někdy je ticho největší odpověď
Vilma Cibulková patří k nejvýraznějším českým herečkám. Silná, upřímná, citlivá. Žena, která se nikdy nebála mluvit o věcech, které jiní skrývají — o bolesti, alkoholu, o ztrátách i o tom, jak těžké je být někdy jen obyčejný člověk.
V říjnu ji odvezla záchranka. Mluvilo se o borelióze, vyčerpání, kolapsu. A pak přišlo ticho.
Nikdo se jí nedovolal. Nikdo nevěděl, kde je.
Ale to ticho nemusí znamenat tragédii.
Někdy to znamená, že se člověk konečně zastavil.
Léčebna není ztráta, je to útočiště
Kdo kdy zažil psychický pád, ví, že léčebna není vězení.
Je to místo, kde vám na týden vezmou telefon, protože se musíte odpojit od světa, který vás přivedl k vyčerpání.
Je to prostor, kde se znovu učíte spát, jíst, dýchat. Kde vám nikdo neříká, že máte být silní — protože už nemusíte.
Možná právě tam teď Vilma je.
Možná si poprvé po dlouhé době dovolila být slabá.
A to není hanba. To je odvaha.
Každý, kdo někdy spadl, ví, jaké to je
Lidé často soudí, dokud se to netýká jich. Ale kdo někdy cítil úzkost, bezmoc, kdo se zhroutil a nedokázal vstát z postele, ten ví, že léčebna není útěk.
Je to návrat.
Do těla, do duše, do ticha.
Vilma Cibulková si v životě sáhla na dno víckrát než většina z nás. Mluvila o závislosti, o potratu, o zklamáních, o lásce, která nevyšla. A vždycky se zvedla.
Možná právě proto potřebovala teď znovu padnout — aby mohla zvednout sebe, ne ostatní.
Ticho není konec, ale cesta zpět
Je snadné psát o slavných, když se smějí.
Mnohem těžší je mluvit o nich, když se ztratí.
Ale právě v tom tichu, kde nikdo netleská, se rodí opravdová síla.
A možná právě tam teď Vilma Cibulková je — v prostoru, kde nemusí hrát, jen žít.
Nezvěstná? Ne.
Jen chráněná.
A dokud dýchá, nic neskončilo.
Někdy je největším výkonem nic nehrát
Herečka, která vždycky patřila k těm, kdo rozdávají energii ostatním, možná teď poprvé hraje sama za sebe.
A to je role, kterou nikdy neuvidíme na jevišti.
Tohle představení se odehrává v tichu, mezi čtyřmi stěnami, bez potlesku.
A přesto je to možná to nejdůležitější, co kdy ve svém životě dokáže — zůstat.
Možná se vrátí. A možná jiná. Ale to je v pořádku
Každý člověk má právo zmizet ze světa, aby se mohl znovu narodit.
A kdo ji má rád, ten to pochopí.
Protože někdy je největší láskou nevolat, neptat se, nehonit.
Jen čekat.
Díky za každé srdíčko i komentář. Pomáháte tím, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu, ale našel další lidi, kterým může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit i jinak, využijte tlačítko Podpořte autora. Každá vaše koruna mě vůči vám zavazuje o to víc. Vaše dary jsou anonymní, proto děkuji těm, kteří posílají.
David Řezník
Zdroj:
https://zena.aktualne.cz/celebrity/po-psychickem-kolapsu-je-vilma-cibulkova-nezvestna-kolegove-se-o-ni-boji?lp=1
