Článek
Hvězda, která měla být nadějí
Zdeněk Godla – herec, kterému fandilo celé Česko. Příběh o muži, který se z ulice dostal až na televizní obrazovky, zněl jako pohádka.
Talent, přirozenost, charisma – všechno měl.
Jenže to, co začalo jako vítězství, se začíná měnit v příběh ztracené odpovědnosti.
Godla se opět potýká s dluhy a soudy. A přitom už jednou sliboval, že se poučil.
Druhý pokus, druhá šance
Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že Zdeněk Godla má za sebou už druhý pokus o oddlužení.
Jenže i během něj si znovu vytvořil nové závazky – poplatky za odpad a pokutu z dopravního odboru města Chomutov.
Soud mu teď dal jasnou lhůtu: do dvou měsíců musí doložit, že dluhy zaplatil.
To je varování, ne formalita.
Insolvence není únik před odpovědností. Je to dohoda se státem, že člověk začne žít jinak.
Insolvence jako zrcadlo
Znám lidi, kteří do insolvence vstoupili jen proto, aby se schovali před exekutory.
Na chvíli měli klid – žádné dopisy, žádné návštěvy, žádný strach.
Ale místo vděku přišla pohodlnost.
A když se po pár letech provalilo, že znovu dluží, přišel konec. Na dlouhých deset let.
Zdeněk Godla teď stojí přesně na téhle hraně.
Má klid, který by jiní dali za všechno.
Jenže místo vděčnosti pokračuje v tom samém.
A to je promarněná příležitost, jakých člověk v životě moc nedostane.
Nejde o národnost, ale o charakter
Godla býval pro spoustu lidí symbolem naděje.
Rom, který se dokázal zvednout a prosadit v branži.
Jenže ten příběh přestává být inspirací.
Když člověk, který bere peníze za práci před kamerou, nezaplatí pár stovek za popelnice, působí to směšně.
A když zneužívá systém, který mu měl pomoci, je to neúcta ke všem, kteří ho využili poctivě.
Tohle není o tom, odkud kdo pochází.
Tohle je o tom, jestli umí nést odpovědnost.
Okolí, které mlčí
Možná ještě větší problém než Godla sám je jeho okolí.
Manželka, přátelé, produkce, režiséři.
Nikdo z nich zjevně nemá odvahu říct:
„Zdeňku, dej si do pořádku insolvenci, bude to lepší a počítej s námi.“
To by byla opravdová pomoc.
Ne další peníze, ne falešná solidarita.
Někdy je největší přátelství říct „dost“.
Televize a filmaři mají v rukou silnou zbraň – obsazení.
Stačilo by málo: jasně říct, že spolupráce pokračuje jen s někým, kdo plní své závazky.
To by byla lekce pro celou branži i pro diváky.
Klid, kterého si neváží
Ten klid, který insolvence přináší, by měl být největší motivací.
Nikdo netluče na dveře, nikdo netahá rodinu po soudech, člověk může dýchat.
A přesto to tolik lidí nepochopí.
Zdeňku, ten klid, co máš, je dar.
Uvědom si to dřív, než o něj přijdeš.
Co může udělat hned teď
Nikdo po tobě nechce zázrak.
Jen poctivost.
Plať co máš, a dokládej to.
Přiznej, že ses spletl.
Dělej pořádek v penězích, ne v omluvách.
A popros rodinu, aby tě v tom držela, ne omlouvala.
Tohle není slabost. To je první krok k respektu.
Poslední šance, která stojí za to
Zdeňku, i když tohle čteš a možná si říkáš, že tě lidi jen soudí – není to tak.
Spousta z nás ti pořád přeje, abys to zvládl.
Protože ty na to máš.
Talent, jméno, příležitosti.
Já patřím mezi ty, kteří nechtějí číst ty články o tom, že máš milionové dluhy a neřešíš to. To je přece pod tvojí úroveň.
Ale musíš chtít.
Tři roky sekat latinu a můžeš žít svobodně.
A možná tehdy přijde ten potlesk, který bude mít větší cenu než všechny televizní role dohromady.
Díky za každé srdíčko i komentář. Pomáháte tím, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu, ale našel další lidi, kterým může něco říct.
Zdroje:
www.extra.cz
www.vlasta.cz
