Článek
Korporátní inkvizice (2): Korpo-řeč, nový lingvistický jazyk
Představte si, že za několik set let budou lingvisté a archeologové zkoumat pozůstatky našich korporací. Budou se snažit rozluštit záhadu korpo-řeči stejně, jako se dnes snažíme pochopit egyptské hieroglyfy.
„Co znamená tato prastará fráze transformační roadmapa pro Q3?“ budou se ptát, zatímco budou oprašovat vybledlé prezentace a e-maily s předmětem „Quick sync“.
Korpo-řeč totiž není jen způsob komunikace. Je to plnohodnotný jazyk s vlastní gramatikou, syntaxí a slovní zásobou. Jazyk, kde význam slov není pevný, ale pružný. Někdy tak pružný, že z něj zbyde jen tón hlasu a pocit, že někdo mluvil dlouho a s jistotou.
Je to svět, kde slova ztrácejí původní význam. Každá věta je šifrou. Každý e-mail malým románem plným skrytých významů. Nejde o to, co se říká, ale jestli to zní dostatečně bezpečně a důležitě.
Buzzwordy: svatá mantra korporátního světa
Buzzwordy fungují jako korporátní růženec. Čím víc jich odříkáte, tím důležitěji působíte.
Slova jako synergie, agilní, disruptivní, škálování, leverage, best practices, leadership jsou mantrou moderního náboženství.
Čím víc těchto slov dokážete nacpat do jedné věty, tím větší váhu získá – i když ve skutečnosti neříká vůbec nic. Je to verbální verze Potěmkinovy vesnice: navenek impozantní, uvnitř prázdná.
Příklad:
„Potřebujeme leveragovat naše kompetence, aby se zlepšila delivery napříč týmy.“
Překlad:
„Měli bychom něco udělat, ale zatím nevíme co.“
Kývání hlavou je v tomto jazyce univerzálním znakem. Může znamenat „rozumím“, „nerozumím, ale nechci to přiznat“ nebo „mentálně jsem úplně jinde“.
Když vidíte místnost plnou lidí kývajících hlavou, je téměř jisté, že většina z nich netuší, o čem se mluví. Přiznat to by ale znamenalo ohrozit vlastní pozici. A tak se kývá dál.
Když má korpo-řeč řešit skutečný problém
Korpo-řeč není nebezpečná sama o sobě. Skutečný problém nastává ve chvíli, kdy má něco opravdu řešit. Když místo obecné vize přijde konkrétní úkol.
Třeba takhle.
Pátek odpoledne, krátce po půl páté, mi Mirek napsal, ať se na něco podívám.
Mirek: Hej, mrkni na to.
Já: Na co?
Mirek: No… na ten thing.
V tu chvíli už bylo jasné, že tohle nebude krátká konverzace.
Já: Jaký thing? Máme jich rozpracovaných desítky.
Mirek: Ten s tou chybou.
Já: Máme hlášené stovky chyb. Kterou konkrétně?
Mirek: Tu důležitou. Šéf říkal, že to musí být hotové do pondělí.
Začal jsem se ptát na detaily. Který šéf? Co přesně má být hotové? Odpovědi byly pokaždé o něco vágnější než otázky.
Mirek: No… víš. Ten velký update.
Já: Můžeš mi dát jakýkoliv konkrétní detail?
Mirek: Je to něco s databází. Nebo s API. Počkej, zeptám se.
Čas plynul, informace nepřibývaly.
Mirek: Tak ne. Je to frontend. Nebo backend. Každopádně je to urgentní.
Já: Co přesně mám opravit?
Mirek: Všechno? Ne, dělám si srandu. Ale fakt je to důležité.
Nakonec jsem to vzdal.
Já: Pošli mi prosím detaily a podívám se na to.
Mirek: Super, díky. Užij si víkend.
Míra se odhlásil. Já zůstal zírat na obrazovku.
V sobotu dopoledne přišel e-mail:
„Jak to vypadá? Šéf se ptal.“
V neděli večer další zpráva:
„Je to hotové? V pondělí v šest to musíme mít opravené.“
Odpověděl jsem otázkou, na kterou jsem se ptal už několikrát: co přesně se má opravit.
Mirek: Aha, zapomněl jsem zmínit – je tam pár změn oproti původní verzi.
V pondělí ráno systém nefungoval.
Mirek byl celý den „na schůzkách“.
Příběh z první linie: můj první den
Můj první den v nové práci byl zážitek, který mi pomohl pochopit, jak tenhle jazyk funguje.
Šéf mě přivítal s úsměvem a spustil plynulý proud vět:
„Jsme nadšení, že můžeme leverageovat tvoje unique selling points v našem dynamickém týmu. Budeme optimalizovat procesy, abychom mohli pivotovat, pokud se změní market. Ale s naším mindsetem jsme dobře positioned napříč industry.“
Stál jsem tam, usmíval se a přemýšlel, jestli mě právě vítá, nebo mi vysvětluje teorii relativity.
Jsme na palubě? Co přesně mám leverageovat? Jsem produkt? Co znamená pivotovat? A nebo lépe co to všechno znamenalo?
Nakonec jsem udělal to, co by udělal každý respektovaný korporátní dron. Přikývl jsem a řekl:
„Absolutně souhlasím. Těším se na spolupráci v rámci našeho inovativního ekosystému.“
Šéf vypadal spokojeně.
Já pochopil, že jsem právě složil iniciační rituál a vstoupil do světa korpo-řeči. Anebo si objednal pizzu.
Závěr: přežití v džungli korpo-řeči
V korporátním světě není nic takové, jak se na první pohled zdá. Každá fráze má více vrstev a většina z nich vás časem dojme – ne vždy příjemně.
Abyste přežili, musíte se naučit číst mezi řádky, překládat korporátní jazyk do lidštiny a hlavně: nebrat nic doslova. Čím víc si myslíte, že mu rozumíte, tím víc si jen zvykáte.
Příště, až uslyšíte korpo-řeč, usmějte se, přikývněte a v duchu si překládejte.
A pokud se přistihnete, že ji používáte taky, dejte si po práci chvíli ticha – aby se vám vrátila normální slova.
Poznámka autora:
Tento text je součástí připravované knihy. Verze publikovaná na Médium je záměrně umírněnější a slouží jako ochutnávka.
Zároveň je to způsob, jak zjistit, jestli má smysl tyto texty dál rozvíjet – tady na Médium, nebo spíš v podobě uzavřené knihy. Pokud byste chtěli dát najevo podporu i jinak než komentářem, je to možné zde:
