Hlavní obsah

Evropě chybí lídři. Cestu ukazují Dánsko a Itálie

Foto: © European Union, 2025 / Dati Bendo / Wikimedia Commons / CC BY 4.0

Evropští politici a američtí vyjednavači

Evropa čelí mnoha problémům. Tím největším není nedostatek prostředků k jejich řešení, ale absence lídrů. Zatímco Francie a Německo přešlapují na místě, Dánsko a Itálie nám ukazují cestu.

Článek

Evropa prochází několika krizemi najednou. Ruská agrese, nezvládnutá integrace migrantů nebo ztráta konkurenceschopnosti evropských firem. Ještě větším problémem je dle mého názoru absence leadershipu mezi evropskými politickými elitami. Velké země jako Francie nebo Německo s hrůzou očekávají nástup extremistů, zatímco místní politické strany nejsou schopny vygenerovat vůdčí osobnosti.

Místo reálných kroků vidíme jen velkohubá prohlášení o tom, že s těmito problémy se něco musí dělat. Rozhodně musíme zvýšit konkurenceschopnost evropských firem, ale neustoupíme od našich klimatických cílů. Rozhodně musíme zvyšovat výdaje na obranu, ale nevzdáme se našeho sociálního státu. Rozhodně je problém rostoucí míra sexuálního násilí v evropských metropolích, ale nemůže za to nezvládnutá integrace migrantů. Budeme bránit každý centimetr našeho území, ale když v Polsku dopadnou ruské rakety, maximálně vyjádříme solidaritu a hluboké znepokojení. Taková je realita evropské politiky.

Když se Ukrajině podařilo prosadit to, že Evropané budou přítomni u vyjednávacího stolu, nastal další problém: Koho tam Evropa pošle? Zdálo by se, že odpověď je jasná. EU zřídila funkci vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku, de facto unijního ministra zahraničí. V současnosti je na této pozici bývalá estonská premiérka Kaja Kallas. Vzhledem k jejímu jasnému proukrajinskému postoji i z titulu své funkce se jeví jako ideální kandidátka na pozici evropského zástupce na vyjednáváních. Opak je však pravdou. Po jednáních dospěly evropské státy k tomu, že Evropu budou reprezentovat zástupci Německa, Francie, Itálie, Británie a Polska. Nechť každý posoudí, jak efektivní je takové řešení.

Frederiksen a Meloni: jediní muži evropské politiky

Abych nebyl jen negativní, v Evropě existují i pozitivní příklady lídrovství a tahu na branku. Jde o dvě ženy, přičemž každá z nich je z jiné části politického spektra. Na jedné straně je sociální demokratka Mette Frederiksen a na druhé pravicově konzervativní Giorgia Meloni. Obě dokázaly zpacifikovat extremistické síly ve svých zemích, zvýšily obranné výdaje, prosazují tvrdší imigrační politiku a obě stále drží své strany na prvním místě v předvolebních průzkumech.

Mette Frederiksen jako předsedkyně dánské sociální demokracie dokázala vzít vítr z plachet krajní pravici díky tomu, že si adaptovala téma striktnější migrační politiky. Nedávno dokonce přišla se silným výrokem o tom, že Dánsko musí zůstat dánské. Z mého pohledu je to absolutně logický komentář, nicméně pro představitele evropské levice jde o něco mimořádného. Zároveň dokázala dánská premiérka najít peníze na vyšší obranné výdaje u jiných rozpočtových kapitol a o nutnosti jejich zvyšování přesvědčila veřejnost. Nesmíme opomíjet fakt, že Dánsko patří mezi nejvýznamnější podporovatele Ukrajiny, především vynakládá velké množství financí na rozvoj ukrajinského obranného průmyslu.

Giorgia Meloni se k moci dostala po nespokojenosti italské společnosti s tradičními stranami. Po vzniku její vlády dokázala sjednotit pravici a stala se hegemonem italské politické scény. V rámci jejího pravicového bloku integrovala a zpacifikovala radikální Ligu vedenou Matteem Salvinim. Po mnoha letech chaosu dokázala stabilizovat italskou politickou scénu, která se za její vlády konsolidovala do levicového a pravicového bloku. Přes určité pochybnosti ohledně jejích radikálnějších názorů se Meloni stala jednou z nejvýznamnějších spojenkyní Ukrajiny a zároveň se etablovala i v evropské politice, kde sehrává významnou roli. Za zmínku stojí také její hospodářská politika. Zatímco v roce 2023 byl rozpočtový deficit 7 % HDP, v roce 2025 se snížil na 3,1 % HDP. Přestože italská ekonomika stále není v ideálním stavu, jde bezesporu o významné zlepšení.

Činy místo slov

Frederiksen a Meloni ukázaly, že úspěch není otázkou ideologie. Jde o odvahu přijímat těžká rozhodnutí a o tah na branku. Každá z nich přišla z jiné části politického spektra, a přesto obě uspěly. Nejde o ideologická dogmata, ale o řešení problémů, které lidi trápí. Veřejnost už je unavená neustálými proklamacemi a nulovou akcí.

Evropa potřebuje silné osobnosti, ať už na úrovni států, nebo v čele unijních institucí. Ať se nám to líbí, nebo ne, potřebujeme silné Německo a silnou Francii. V dobách turbulentní geopolitické situace a s Donaldem Trumpem v Bílém domě si musíme uvědomit, že jako Evropané se můžeme spolehnout jen sami na sebe. V Německu i ve Francii existují osobnosti, které mají lídrovské rysy, ale to, jestli se dokážou prorvat do čela svých zemí, je otázka. Bohužel se zatím zdá, že velké evropské státy míří k vládám extremistů, což pro nás všechny může mít vážné důsledky.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz