Článek
Ještě v našich srdcích a myslích doznívá radost z úspěchu našich šermířů, kteří mnohé z nás donutili - nastudovat si něco málo o sportu kavalírů. Jaký je rozdíl mezi fleretem a kordem? Proč sportovci za sebou táhnou ocas nabitý elektřinou? Na co koukají rozhodčí na monitorech?
Bronzového Jiřího Berana potkáte na hřbitově
V rozsáhlejších rozhovorech vzpomínají naši bronzoví šermíři na své zapomenuté předchůdce, mezi nimiž vévodí první olympijský medailista z Londýna (1908) - bronzový Vilém Goppold z Lobsdorfu.
Kdybyste navštívili letos v létě pražské Olšanské hřbitovy, stali byste se svědky neobvyklé situace. Náš nejstarší dvaačtyřicetiletý bronzový kordista Jiří Beran v bílé šermířské rukavici vytrhává plevel v okolí hrobu nejúspěšnějšího českého šermíře všech dob… Dvaačtyřicetiletého čerstvého medailistu tam můžete potkat i teď v srpnu. Jiří Beran si vzal totiž neudržované místo posledního odpočinku pod patronát.
Kdo byl Vilém Goppold z Lobsdorfu?
Otec a synové
Vedle „morálně-volních“ vlastností jej s Jiřím Beranem spojuje i skutečnost, že vrcholu kariéry dosahovali ve vyšším věku. Vilémovi bylo na Olympiádě v Londýně (1908) devětatřicet. Dokonce, když dosáhl se svými syny Karlem a Vilémem na Olympiádě ve Stockholmu (1912) za skupinové souboje se šavlí čtvrté místo – bylo mu třiačtyřicet. Spojuje je také to, že šermovala celá rodina. Otec letošního olympijského bronzového, také Jiří Beran - byl v individuální disciplíně „na kordy“ na MS v Barceloně 1985 šestý. Ale vyhrál Pohár mistrů v roce 1988.
Byl „von“, ale modrou krev neměl
Náš první olympijský medailista pocházel z pražské měšťanské rodiny. Přídomek ke jménu byl tehdejší módní záležitostí. Vilém neměl šlechtický původ – jak se někde píše. Dost jsem se této otázce věnoval, pročítal almanachy aristokracie a radil se s odborníky. Pokud by byl šlechticem, musel by mít - podle tehdejších zákonů - mezi jmény substantivum šlechtic, rytíř nebo baron; o hraběti či knížeti nemluvě.
Tyrš přeložil názvosloví
Náš nejúspěšnější šermíř se na konci 19. století přihlásil k jazykovému češství, ač jeho kořeny jsou historicky saské, německé. Podobně to měli i jiní obrozenci první nebo druhé generace: Kořeny jazykovědce Josefa Jungmanna pocházely také ze Saska, „otce národa“ Františka Ladislava barona Riegra - ze severního Porýní, Vojty Náprstka (Adalberta Fingerhuta) - z Bavorska. Zdánlivým paradoxem může být i německý původ zakladatelů národoveckého Sokola Miroslava Tyrše (Emanuela Tirsche) a Jindřicha Fügnera (Heinricha Fügnera), jenž se nikdy nenaučil česky.
Miroslav Tyrš přeložil názvosloví šermu a podporoval tento sport gentlemanů v málo početných jazykově českých elitách; nepřeložil jen francouzský pojem planš - koberec, kde se šermuje.
Porazil své italské trenéry
Vilém Goppold z Lobsdorfu uměl vedle češtiny a němčiny také italštinu a francouzštinu. Z pražských aristokratických německých kruhů začali v osmdesátých letech devatenáctého století postupně přecházet italští trenéři šermu i mezi nové národovecky orientované elity české. V Českém šermířském klubu Riegel poznali fyzické i mentální schopnosti mladého státního úředníka. V podobném věku jako u letošního bronzového Jiřího Berana (2007 první místo Světového poháru v Argentině, skupinové ve Světovém poháru v Kanadě v roce 2017). V tomto „šachu fyzičky“ byl na přelomu předminulého a minulého století Goppold dvakrát druhý na turnajích v severní Itálii. Deník Národní politika psal: „Uspět nad některými svými trenéry - bylo něco nevídaného. Italská šermířská škola plná živosti a jemných nuancí táhla. Na mezinárodních turnajích v Budapešti, Berlíně a ve Vídni už Goppold zvítězil.“
Manželka se znala s Kafkou
Vilém Goppold z Lobsdorfu byl úředník, v kanceláři trénoval s činkami. Za ženu si vzal pražskou Němku, majitelku obchodu s galanterií v Řeznické Marii Strohschneiderovou. Znala dobře obchodníka Hermanna Kafku, otce spisovatele Franze Kafky. Společně nakupovali ve velkoobchodu na Smíchově knoflíky a jehly. Jako jedni z prvních v srdci „Stověžaté“ - prodávali novodobý vynález: zipy…
Závodili za Bohemii
Sportovnímu funkcionáři Jiřímu Guth-Jarkovskému se v roce 1896 povedl husarský kousek. Na Rakousku-Uhersku vymohl „státoprávní ústupek“, že Češi mohli na novodobých olympijských hrách závodit pod latinským názvem Bohemie (České království-Königreich Böhmen). Moravané (Moravia) a Slezané (Silesia) vlastní reprezentace nevytvořili - a proto nemohli v české reprezentaci závodit ani Brňané. Je to podobné, jako když hraje Wales nebo Skotsko samostatně fotbal – a neohlíží se na Velkou Británii. Bohemie se neohlížela na Rakousko-Uhersko.
Žádné medaile, jen kalendáře
Náš Vilém měl úspěšné předchůdce. Vynálezce otočky v kruhu, František Janda Suk, byl na pařížské olympiádě v roce 1900 v disku druhý a tenistka Hedwiga Rosenbaumová bronzová ve dvouhře a ve smíšené čtyřhře. Místo medailí dostali „Bohémové“ dřevěné kalendáře.
Teprve Vilém Goppold z Lobsdorfu vybojoval první autentickou bronzovou medaili v šavli v roce 1908 v Londýně (nachází se v expozici Národního muzea). Stejně tak v šavli bronz pro čtyřčlenný český tým.
Cenzura s Goppoldem?
Nemám vysvětlení pro to, co jsem při rešerších k tomuto článku zjistil: i v porevolučních publicistických a dokumentárních pořadech ČT o historii olympiád - se všude zmiňují naši úspěšní sportovci včetně diskaře Suka bez medaile, ale o Goppoldovi a o našem skutečně medailovém mužstvu v šermu - ani zmínka…
Šerm popelkou
Na začátku první republiky zakazují úřady Vilému Goppoldovi používat predikát z Lobsdorfu, i když nebyl šlechtic a přídomek byl celé století součástí jména i v matrikách. Šerm se postupně stává proti preferované atletice a gymnastice popelkou. Přece jen je pro nové republikánské elity spjat s aristokracií, která „odchází ze scény dějin“.
Po druhé válce už „šlechtická popelka“ trpí chudokrevností. Po „Vítězném únoru“ už je šerm ve fázi klinické smrti. Podobně jako buržoazní golf a dostihy. Zde se lidově-demokratické Československo ukazuje - kolikrát už v dějinách - papežštější než papež sám…
Nedá zahynouti…
Tento kavalírský sport „vykořisťovatelských vrstev“ bez škodolibých vášní je podporován státem v pobaltských státech SSSR, v Polsku a v Maďarsku - více než u nás.
Přece jen ale semknutost celých rodin, jejichž kořeny sahají až do předminulého století, „nadá zahynouti…“ Příkladem za všechny jsou už zmíněné úspěchy Jiřího Berana seniora. Nebo Oldřicha Kubišty, který se stal v roce 1980 juniorským mistrem světa v kordu.
Běloruský Moravan to Čechům vrátil
Po roce 1989 se „vyhynulý“ sport pokouší navázat na tradice. Původem Bělorus Alexander Choupenitch, syn evropsky významných operních pěvců, získal bronzovou medaili ve fleretu na olympiádě v Tokiu (2020). Rodák z Brna říká s humorem, že to Moravané po více jak stech letech českým Pražanům vrátili; už víme z předchozího, že Moravané nemohli v prvních olympiádách závodit společně s Čechy z království.
Letos v Paříži získali naši šermíři olympijskou bronzovou, stejně jako před sto šestnácti lety na hrách v Londýně. Tehdy v šavli, tentokrát v kordu. A - jak už víme - individuální třetí místo v Anglii: Vilém Goppold z Lobsdorfu.
Syna vyhodil z bytu
V době protektorátu zažívá „bronzový Goppold senior“ rodinnou tragédii. Na konci Druhé republiky mu umírá manželka. Jeho syn se na začátku protektorátu dobrovolně přihlašuje k německému říšskému občanství. Mění si křestní jméno. Z Viléma na Wilhelma. Otec Vilém Wilhelma vyhazuje za zradu české věci z bytu. Nepřeje si, aby dál šermoval.
Tajemný stařec ze Stromovky
Začíná pít. Ve Stromovce potkávají lidé vysokého vousatého tajemného starce, který si sám pro sebe drmolí něco italsky. Jako bezdomovec zemřel ve starobinci v Masarykových domovech v červnu 1943. Ve čtyřiasedmdesáti letech. Podle ústavních zápisků - poslední týdny života koukal bez hnutí skrze mříže do rozkvetlé zahrady…
Smrt „kolaboranta“
Jeho syn Wilhelm (Vilém) je po válce označen za kolaboranta a byl vězněný v Terezíně; jedni političtí vězni vystřídali druhé politické. Bratr Karel prodal medaile (až na tu otcovu olympijskou) a rodinné šperky – aby měl na právníky. Dobrovolně se jim přihlásili protinacističtí odbojáři, kteří chtěli dosvědčit, že jim Vilém junior za války nezištně pomohl, čímž riskoval. Než ale mohl proběhnou soud, syn bronzového medailisty v Terezíně zemřel. Pravděpodobně na selhání organismu nebo na tyfus. Karlovi „z nacistické rodiny“ sebrali byt a žil bez prostředků v podnájmu v Libni. Živil se sběrem papíru a železa. Začal podobně jako otec pít. Počátkem padesátých let daroval Národnímu muzeu tátovu bronzovou medaili. V šestapadesátém spáchal sebrevraždu. Historici se neshodnou jak. Převažuje názor, že si podřezal žíly…
Bronzový z Paříže šermíř Jiří Beran ještě před olympiádou hob Viléma Goppolda z Lobsdorfu adoptoval. Jako sirotka.
Kavalíři mezi námi
Navštívil jej i krátce před odletem na olympiádu pod Eiffelovkou. Možná mu hlavou proletěly všechny ty smutnosti dvacátého století. A také odkaz českých šermířů, kteří zůstávali kavalíry - i v době nekavalírské…
Zdroje:
Václav Kolář: Kdo byl kdo – Naši olympionici
Václav Pacina: Sport v království v českém
studie Jiřího Koubka: Pohnuté osudy: Zapomenutý šermíř
Jan Županič: Nová šlechta Rakouského císařství
Česká televize: Začalo to U černého koně (historie českého olympijského hnutí)
Archiv Českého šermířského klubu Riegel
web Militaria: Zapomenutý šermíř
web Olympijský tým: Adopce hrobu Viléma Goppolda z Lobsdorfu Jiřím Beranem
Almanach českých šlechtických rodů
