Článek
Sousloví z perexu u nás zlidovělo, znamená hlavně vypustit ze zadnice pšouk… Hláška pochází z amerických filmu Souboj Titánů. Znamená ale také - uvést do pohybu destruktivní monstrum. Ve sci-fi filmu nenechává na zemi obluda se smrtícími chapadly kámen na kameni. V realitě dnešních USA je Krakenem narcistní sociopat, jehož zbytnělá vůle k moci může rozkolísat křehkou politickou stabilitu celé Země - tak, jak se utvářela po druhé světové válce.
Sedmilhář v Bílém domě
Každá pátá věta amerického prezidenta je lehce vyvratitelnou lží a každá desátá je odborníky ve svých oborech a společenskými vědci posuzována - buď jako úplný výmysl, nebo jako polopravda. Jak se mohlo stát, že v nejvyspělejší technicko-technologické hypermodernitě (Gilles Lipovetsky) na světě vládne člověk s evidentními příznaky kognitivní disonance, s absolutním deficitem emoční a sociální inteligence?
Jak se to stalo, že tenhle americký Kraken s obarvenými prořídlými vlasy ponižuje všude po světě veřejné činitele a přemýšlivé, humanisticky uvažující lidi? Baví se na úkor trpělivých kultivovaných souputníků, kteří se pokouší bránit poslední zbytky ideálů americké Deklarace nezávislosti z roku z roku 1776, francouzské Deklarace práv člověka a občana z roku 1789 a z Charty OSN z roku 1945. Sebestředně se baví tento Kraken za Atlantikem nedodržováním nejzákladnějších morálních pravidel v mezilidských a v sociálních vztazích. Proč se ten člověk zamotává natěsno do praporu s hvězdami a pruhy makeamericagreatagain? Proč ničí politický systém, jenž jsme si zvykli v posledních pětatřiceti letech i u nás nazývat ústavní liberální demokracií?
Než se pokusím odpovědět na otázku z hlavního titulku (hodně tuhé sousto jsem si vybral k pokusu o rozžvýkání) - člověk se nemůže nezamyslet nad morálně-sociálním stavem lidstva teď, v květnu 2025. Je také poctivé přiznat - z jaké základní společensko-vědní mozaiky čerpám svůj pohled na současnost, kdy - jak by řekl nadčasový anglický klasik ústy kralevice dánského: Doba vymknutá z kloubů šílí…
V leporelu krátkých postřehů a úvah se pokusím objasnit, proč právě teď čas oponou trhá. Jak to, že sociální organismus planety - tedy lidstvo jako takové - vstupuje do epochy vážné zhoubné nemoci, kdy nebude do budoucna jisté, zda se lék na maligní bujení sociálního zla vůbec nalezne…?
Budu čerpat skrze prizma těchto - pro mne - základních ideových východisek, spoluvytvářejících můj světopohled: V hospodářské oblasti – ze studie „Terorie mravních citů“ zakladatele moderní ekonomie Adama Smitha, která byla prologem k jeho opus magnum, k „Bohatství národů“. V politologicko-sociologickém poznání - jde především o nejznámější dílo Francise Fukuyamy „Konec dějin a poslední člověk“. A - řekněme - ve sféře sociálně-psychologické - o studie Ericha Fromma: „Být a mít“ a „Anatomie lidské destruktivity“.
Pak mě hodně ovlivnila kniha vycházející explicitně z tzv. Frankfurtské školy, z kritické teorie - kniha z českých luhů a hájů - „Filozofie tváří v tvář zániku“ Milana Machovce. Tento český filozof předběhl svým antropologickým tázáním - třicet let před vědeckým konsensem o vlivu člověka na globální oteplování - současnou ekologicko-filozofickou rozpravu o tom, zda je homo sapiens vůbec schopen pochopit všechny ty složité problémy kolem sebe a možné riziko zničení života na Zemi - a tedy i sebe jako druhu. Machovec se ptá: Nezamrzla náhodou naše mysl v evoluci? A srdce ve vytěsňované hrůze? Jako u člověka nemocného rakovinou? V první časové fázi šoku z nemoci reaguje homo sapiens celkovým popřením reality a odsouváním reflexe o tom, že může brzy nastat života konec…
Zbytnělá vůle k moci
Americký politolog Francis Fukuyama ve výše zmíněném nejznámějším díle předjímal možnou krizi liberální demokracie v tom, že se mohou v politické realitě „zničehonic“ objevit narcisistní typy politiků s nietzschehovskou vůlí k moci, které mohou imponovat svou tvrdou rázností - submisivní měkkosti širokých vrstev obyvatel. Dokonce autor „konce dějin“ předjímal už před třiceti lety, že zosobněním touhy po agresivním zničení demokracie (nazývá to megalothymií) - může být člověk vážně nemocný zhoubnou touhou po jakémkoli úspěchu - hlavně prezidentském -, nepříliš úspěšný dravý obchodník s realitami a nejzábavnější aktér různých bizarních televizních soutěží - Donald Trump.
Trump jako Napoleon?
Francis Fukuyama ve svém světovém bestselleru před lety přirovnal stávajícího amerického prezidenta dokonce k zakomplexovanému vojevůdci Napoleonovi. Oproti Bonapartovi by měl ale možný kandidát na prezidenta USA Trump smůlu - psal před lety americký politolog japonského původu -, jelikož má politický systém kolébky demokracie pojistky před uchopením moci tyranem. Jenže. Jenže nikdo tehdy nepředpokládal, že v polovině dvacátých let 21. století vyvstane v USA bezprecedentní politická konstelace, že republikánské autoritářství má většinu v obou komorách parlamentu a že v Nejvyšším soudu je také většina přívrženců autoritativního konzervativismu. Tyto pojistky proti absolutnímu dominanci vlády tvrdé ruky jsou tedy rozkolísané. Tato dnešní situace v Americe teď neovlivňuje pouze liberální západní civilizaci - stále ještě v základních obrysech existující -, ale i jiné politické systémy. To vše mě nutí zamyslet se - jaká je vlastně americká typologie skupinových ekonomicko-politických zájmů, která má interes na erozi - nejen nejstarší demokracie na světě a která si Donalda Trumpa vlastně sama vytvořila?
Tři temní mušketýři
Na vrcholu politické pyramidy této nové nevyzpytatelné elity jsou tři jména: prezident Donald Trump, viceprezident J. D. Vance (jediný římský katolík mezi protestanty a evangelikály v Bílém domě, jemuž ale nevadí eschatologické fantasmagorie kolem prezidenta - jak se níže dozvíte). A nikým nevolený dnes už brzy v Bílém domě končící čistič nadbytečných, ale i velmi potřebných federálních úředníků - Elon Musk. Opuštění administrativy neadministrativy excentrikem excentriků v těchto dnech - nic nemění na tom, že nejbohatší člověk světa zůstává stále jednou z nejvlivnějších „politickonepolitických“ osobností Ameriky, jež ovlivňuje světa chod.
Temná vůle k razantním neobvyklým akcím těchto tří figur vyplývá - podle mne - ze tří hlavních hlavních příčin, jež násobí a zrychlují jejich neobvyklé chování a jednání. První příčina - je psychoanalyticky frommistická.
Přečtete-li si životopisy těchto tří lidí ve vedení USA, kteří chtějí „po svém způsobu“ ovládnout Ameriku a možná celý svět, nelze si nevšimnout v jejich psychogramu veledůležité etapy života - strádajícího života v dětství plném traumat. Vzácnou shodu v těchto emočních šocích a v rozkolísaní identit zažívali ve formotvorných letech vedle „naší americké trojky“ - i velcí diktátoři dvacátého století. Zleva i zprava.
Všechny tyhle týpky popohání - řečeno psychiatrem a sociologem Erichem Frommem - akcelerující energie zhoubného narcismu, incestuální symbiózy a nekrofilie. Tyto tři americké výjimečně akční psychopatické osobnosti se nemohou zbrzdit, zmírnit horečné tempo. Jejich rozdvojená mysl je podobná disociacím sérových vrahů. Nezabíjí ale tvory vlastního druhu, bodají pomyslnými noži „jen“ do prazákladů uměřeného sebevědomí druhých. Do důstojnosti a sebeúcty spolubližních. Do států i národů. Do posledních jistot různých sociálních a etnických skupin, do všech možných subkultur. A skoro do všeho odlišného - od běžných měšťáckých pravidel.
Vyhoří vůdcové Ameriky?
Tato stálá potřeba k akcím měnícím svět kolem nich - pryští u naší trojice mocných z nepřiznávané vnitřní nejistoty a z nezpracovaných traumat. To vše je nutí k neúnavné akční /kontra/revoluci - v podobě různých sebestředných reality schow (hádka se Zelenským v Bílém domě), k obsazení svými „ksichty“ všechny televize světa a ke stálé přítomnosti na sociálních sítích, které svými zakroucenými algoritmy vyhledávají přednostně lidi a jevy vzbuzující destruktivní politické vášně a jejich personifikace - tedy hlavně je. Jde o první mocné Ameriky, kteří si ochočili digitální svět a „jako autenticky“ live diskutují skrze AI s miliardou lidí, i když oni zrovna spí.
Stupňující energii zbytnělé vůle k netradičnímu agresivnímu politickému ovlivňování druhých - nemohou ale psychosomaticky dlouho vydržet. V následujících letech budeme pravděpodobně svědky jejich trapných konců, duševních zhroucení a úplných vyhoření. Čert - malující sám sebe na zeď - by v této souvislosti poznamenal, že není úplně jisté, zda tito tři sekáči ve vedení USA - nestáhnou před svým odchodem na smetiště dějin - do své dostředivé černé díry vše živé kolem. A možná i celé kusy roztříštěného světa…
Jako svatí na orloji
Podobnou typologií trpí i oligarchičtí panáci nového typu, zástupci megamonopolů, využívající v podnikání nejnovější technologie, kteří stáli servilně submisivně za Donaldem Trumpem při inauguraci - odstupňovaně podle nabytých miliard. Jako apoštolové na pražském orloji (promiňte dřevění svatí za to přirovnání). Demokracie, jež se zrodila s ideálem obecného blaha pro všechny - se má ze své podstaty co nejvíce bránit lobbistickému vlivu ekonomických elit, i když se to nikdy úplně nepodaří. V dnešních Spojených státech se nikdo ani nezačervená studem nad bezprecedentní situací explicitního prorůstání ekonomické a politické moci, nad bezbřehým klientelismem a nepotismem.
„Tito panáci z orloje“, nejbohatší lidi světa, trpí také často asociální „shylockovskoharpagonskou“ povahou, ne nepodobnou antialtruismu našich tři hlavní temných mušketýrů.
Jsou chytří, ale nikoliv moudří
Ale v čem je ale prapodstata tohoto nového podnikatelsko-politického typu? Podle mne: Sundar Pichai (Google), Mark Zuckerberg (Meta), Jeff Bezos (Amazon), Tim Cook (Apple) jsou sice géniové svého druhu, ale jinak jsou postiženi sociálním autismem v množství větším než malém. Jsou podobní v něčem našemu miliardáři Karlu Janečkovi, o němž jsem před deseti lety natáčel dokument.
Chtěl jsem ve filmu přijít na to, jak to, že se v tak chytré blonďaté hlavě může vylíhnout taková hloupost jako „Janečkův volební systém záporných hlasů“, který vůbec nepočítá s charakterovou proměnou politiků v čase. U našeho excentrického miliardářského matematika vysokofrekvenčního obchodování - šrotuje v hlavě hlavně rozumářská levá hemisféra; citová a intuitivní - pravá strana mozku - je trochu podvyživená. Tak to holt část géniů má: Jsou velmi chytří, ale nejsou často moudří. Jak jim někde Příroda a Bůh hodně nadělili, tak jim jinde zase dost ubrali…
Janečkova charakteristika platí s trochou dávkou nadsázky i na výše zmíněnou americkou čtveřici, jejíž majetek tvoří desetinu bohatství celé zeměkoule. Jsou teď nově součástí podivného ekonomicko-politického světa amerických superoligarchů a na ně navázaných tzv.„čtyřiadvacetihodinověneúnavněpracujících“ pomocných elit těchto technofeduálů; čas od času na kokainu, amfetaminech a na ketaminu.
(Tato novodobá sociální vrstva pomocníků sloužící oddaně svým neofeudálním pánům - existuje i jinde v globalizovaném světě. Ekonomicko-sociální zájmy této skupiny závratně placených nereptajících nevolníků - brilantně analyzuje francouzský sociolog Robert Castel.)
Technotrumpovci nečetli Čapka
Naše vládnoucí trojka, se servilní podnikatelskou čtyřkou a s jejich pomocnou elitou - představují největší koncentraci ekonomické a politické moci posledních desetiletí v celosvětovém měřítku. Jsou také čím dál více pod vlivem bizarní ideové směsice evangelikálních eschatologií a vlastní touhy po duchovní a biologické nesmrtelnosti. To všem jim má zajistit - elixír zatím nepoznaných nezměrných možností umělé inteligence. A také chtějí rozbít „kámen mudrců“ na poli nejnovějších objevů lékařské vědy. V molekulární biologii, v genetice a v kmenových buňkách. Proto také tito privilegovaní miliardáři velkými finančními částkami podporují tyto revoluční medicínské obory.
Jako bychom se ale octli ve sféře varujících sci-fi Karla Čapka: v „R.U.R.“ a ve „Věci Makropulos“. A z tohoto mnohdy těžko uvěřitelného ideového kadlubu se nám líhne druhé myšlenkové podloží pohledu na naši mocenskou „sedmičku“ a skupiny kolem tisícovky radikálně pravicových republikánských podnikatelů a politiků. Druhou příčinu v chování a jednání této nové americké elity - je víra ve vlastní duchovní a někdy i biologickou nesmrtelnost…
Spása čeká jen ty nejbohatší…
Následující řádky budou působit na evropsky smýšlející nefundamentalistické křesťany, „něcisty“, agnostiky a ateisty - jako z jiného, fantazijního světa. Přesto jsou pravdivé. Douška historie: Protestanští Otcové zakladatelé Spojených států (většinou puritáni a kalvinisté) se opatrně domnívali, že jejich materiální bohatství je znamením náklonnosti Boha, jenž jim takto naznačuje, že jsou předurčeni k věčné spáse.
Současní američtí sektářští evangelikálové, kteří svou kvantitou (třicet procent obyvatel USA) se sedmdesátiprocentní volební účastí (skoro všichni volili Trumpa) dovedli tuto teologicky spornou myšlenky do absurdity: Kdo se prostě topí ve zlatě a v největším materiálním bohatství světa - bude spasen. Dokonce přednostně. A ještě za našich životů! O blízkém Armagedonu je také přesvědčena stávající šéfka Úřadu pro víru v Bílém domě, pastorka Paula White-Cain, kterou si sám Donald Trump vyhledal a přivedl do sídla amerických prezidentů. Zalíbilo se mu její kázání v televizi, kdy hlásala, že Bůh odměňuje materiálním bohatstvím jen úspěšné a zdravé. Ani stopa po křesťanském milosrdenství, sociální solidaritě a soucitu s chudými. (Snadnější je, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království. Mk 10:25)
„Bojujeme proti ďábelskému spolčení, které minule ukradlo volby,“ hlásá Trumpova pastorka doslova a opakuje stále dokola: „Kdo nevolil Trumpa - bude se zodpovídat Bohu. On jediný dokáže stmelit Ameriku do jednoho národa pod jedním Bohem!“
Čeká nás doba utrpení?
V poslední době káže Trumpova osobní pastorka (každý týden se modlí společně s americkým prezidentem a se svými oddanými stoupenci) o apokalyptickém Janově evangeliu, o možném brzkém příchodu Ježíše Krista, jemuž bude ale předcházet sedmiletá doba utrpení, kdy se o nadvládu nad světem pokusí liberální Antikrist…
Toto dominantní americké evangelikální učení - tzv. dispenzionalismus - začíná po covidu pronikat i do podnikatelských elit Silicon Vallay. Po celosvětové pandemii se část lidí s vyprázdněnými pravými hemisférami - „více či méně“ pomátla…
Vrcholný management technokapitálu začíná v poslední době diskutovat s nejbohatšími trumpisty - o akceleraci vývoje v technovědě. Za pět, deset let, právě v čase údajného naplnění biblického Janova zjevení - se dá - podle nich - očekávat přiblížení se k tzv. singularitě AI, kdy se začne umělá inteligence sama od sebe tisícinásobně urychlovat. (Je zajímavé, že s tímto přibližováním se singularitě - začínají tlačit šéfové šéfů v Silicon Valley na své dobře placené geniální podřízené, aby razantně urychlili vývoj AI. Často velmi mladí géniové už nemohou odpočívat při ping-pongu, na fotbálku, ve videogolfu. Spát musí často v práci. Šest hodin. Teror po vzoru Elona Muska. („Jste jako olivy; teprve když jste drceni, vydáváte ze sebe to nejlepší…“, Talmud.)
Touha po nesmrtelnosti
Kreativní řadoví ajťáci v akcelaraci vývoje umělé inteligence otrocky makají a vědí, že čím více se budou blížit k cíli, tím rychleji si budou pod sebou podřezávat větev. Jejich originální zvrásnění mozku už nebude nikdo potřebovat. Vytvoří se uměle. Pak mohou tyto chytré živé mozky privilegovaní šéfové propustit. Vývojáři se bojí, že na hodinu. Jejich nadřízení v Silicon Valley se rychle učí jak zacházet se spolubližními - od nejbohatšího člověka planety.
Promíchaní trumpovci (technovědečtí oligarchové s podnikatelsko-ekonomickou republikánskou plutokracií a s evangelikály utrženými ze řetězu…) se domnívají, že AI v singularitě napoví, jak odstranit buněčné stárnutí, což už dnes metoda crispr částečně zvládá. 3D tiskárna by pak namnožila kmenové buňky biologického materiálu, včetně částí mozkových tkání. Elon Musk už také uvažuje transhumanisticky o mechanismech, které by v hlavě popoháněly hormony štěstí dopamin a serotonin. Prostě by vyvolení superbohatí v tom Armagedonu proklouzli - proměněni v homo implantatis a v homo kyborg. Elon Musk a jeho nejbližší kámoši přednostně. Do „života věčného“. Bez stresů a depresí. A tím by se ušetřilo i za povzbuzující i uklidňující drogy. Všichni by pak – v bůhvíjaké fyzické podobě - utekli před vlastním upečením z globálního oteplováním. Někam hodně daleko do vesmíru…
Proč volí masy privilegované oligarchy?
Tyto elitářské fantazie kolem řízené evoluce - by nebyly teď v CIO (nejvyšší ředitelé AT společností a jejich obchodní ředitelé) tak silné, kdyby nebyl Trump tam, kde je a kdyby Maga hnutí („Udělejme Ameriku znovu skvělou…“) nezažívalo své nejlepší období.
Paradoxně to svým dílem umožnila nejvíce početná volební skupina obyvatel: nižší střední vrstva, která se v posledních dvaceti letech sociálně velmi rychle propadá. Tato sociální skupina - z poloviny evangelikální - volila masově Donalda Trumpa.
Tato vrstva má v posledních letech hrůzu z toho, že se statusově a sociálně posouvá níže, mezi lidi bez zdravotního pojištění (v USA šestnáct procent obyvatel) nebo s „Obamacare“ (pojištění pro dvacet miliónů nejchudších, které nezajišťuje nejnáročnější operace), které chce navíc Donald Trump v tomto jeho volebním období zrušit.
Tito voliči Trumpa pracují většinou v prekarizované práci nebo ve špatně placených službách a v obchodě. Jejich tátové a dědové dělali většinou v průmyslové sféře - často v automobilkách. To byly doby, kdy muž, „technik od Forda“ - rodinu v pohodě uživil a zaplatil i hypotéku na domek na předměstí. V USA nebyly před třiceti lety tak propastné sociální rozdíly.
Tito polochudí voliči superbohatých republikánů věří, že globální oteplování je čínský výmysl - jak tvrdí jejich prezident. A bezezbytku důvěřují také Trumpovým prohlášením, že se zase brzy rozjede obří průmyslová výroba, která zaměstná milióny lidí a Amerika bude opět velká. Tito chudnoucí lidé mají šupiny v očích a nevidí rozevírající se sociální nůžky v posledních letech, kdy majetek padesáti nejbohatších Američanů je větší než sto sedmdesáti miliónu lidí v jejich postavení. A pětačtyřicet miliónu lidí žije v USA ve větší bídě než sociálně slabí v nejchudší zemi Evropy, v Moldávii.
Sadopopulismus a psychomasochismus
Americký společenský vědec Timothy Snyder přišel nedávno v souvislosti s chudnoucími voliči Trumpa - s pojmem sadopopulismus. Jak na něj přišel? Současní američtí krajně pravicoví populisté podle něj střídají cukr nerealistických představ o rozběhnutí klasického průmyslu, s bičem psychického mučení zmiňované nižší střední vrstvy.
Ta se prý musí smířit s tím, že jsou drahé energie a pojistný sociální a zdravotní systém v rozkladu. Americký prezident na upadající nižší střední vrstvy - podle Snydera - sadisticky tlačí, aby pochopily, že na jejich nelehké situaci mají velký podíl narkomané, alkoholici a nemakačenkové, kriminální uprchlíci z Mexika a z celé jižní Ameriky. „Prostě my úspěšní a majetní jsme na stejné jediné lodi společně s vámi, co se taky snaží…,“ tvrdí Trump. „A modlím se- aby i vám Bůh také udělil milost, milost bohatství…“
Mají - podle Trumpa - společné nepřátele, kteří Ameriku nemilují . Vedle nevlastenecké chátry, lůzy - to jsou liberálové a progresivisti - „kteří pořádně nepracující a spodinu podporují… Jsou to všichni ti zločinní neomarxisti z univerzit, všecka ta levičácká verbež…“
V ironickém brilantním sociologickém vhledu Timothy Snydera - vidím třetí příčinu současných náběhů na autoritativnost stávajících amerických politických elit. Když vztah trumpovců k této početné chudnoucí skupině voličů Donalda Trumpa - nazývá Snyder sadomasochismem, tak submisivní podléhání vůli a přepjatým názorům Donalda Trumpa nazývám - psychomasochismem velké části nižších středních vrstev.
Pokusil jsem se tedy výše naznačit, jaké tři psychologicko-sociologické fenomény mohou přispět k autoritativní fašizaci Ameriky. Shrňme si je.
1) „psychoanalyticky frommistická“ analýza vládnoucích elit USA, z níž vyplývá, že může dojít k otřesu demokratických základů USA
2) sebestředná víra (bez ohledu na ostatní nepriligované) - ve vlastní duchovní a někdy i biologickou nesmrtelnost (miliardářských oligarchů)
3) milování Donalda Trumpa psychomasochismem velké části nižších středních vrstev
Trump jako italský diktátor?
Vracím se k hlavnímu titulku. Tak - jak je to s tím fašistický vůdcem Mussolinim a Trumpem? Nekulhá tohle srovnávání? Zase kousek historie: Ve dvacátých letech minulého století postupoval za sociální krizi vůdce italských fašistů při posilování své autoritářské moci postupně a pomalu. Svou politikou vycházel naoko vstříc právě znejistělé nižší střední vrstvě, která většinově brojila proti komunistům, odborářům, socialistům a liberálům. Bohaté podnikatelské elity Mussolini zapojoval nekompromisně do stavovských korporací, kdy byly nuceny spolupracovat s fašistickými odbory dělníků a jiných zaměstnanců. Daňové zatížení podnikatelských elit - na rozdíl od současných USA - bylo v zájmu rozprostřeného „sociálního blaha“ italského národa - zpočátku mírně progresivní. Postupně je Mussolini snižoval (aby si udržel podporu priviligovaných) a začal likvidovat veškerou opozici. A později dokonce akceptoval rasistické normy a zákony.
V tomto mussoliniovském náběhu zatím Donald Trump a celá jeho evangelikánská kamarila včetně technofeudálů ze Silicon Valley - úplně není. Ale smršť exekučních příkazů bez rozmyslu v situaci, když mají trumpovští republikáni převahu v obou komorách parlamentu a nikdo z opozice je nerozporuje - vede k obrovskému nevratnému dopadu do sociálních struktur země.
Současný americký prezident se už také několikrát vyjádřil v tom smyslu, že by nemusel respektovat veta soudců k jeho zbrklým a nedomyšleným dekretům. Tím by ale oslabil jednu z důležitých protivah vyvažování politické moci v demokracii. Trump také prohlašuje, že zvažuje prodloužit si prezidentské období v další dekádě, což ale ústava USA zakazuje.
Vůle lidu a lakmusový papírek
Zatím ale Donald Trump nepřekročil Rubikon v tom smyslu, že by proti stávajícímu ústavnímu pořádku přímo mobilizoval své oddané přívržence. Říká se tomu - vyhovět vůli lidu. Tímto souslovím vždycky v dějinách argumentovali autoritáři a totalitáři všeho druhu Vůlí lidu - implicitně argumentoval stávající nájemník Bílého domu, když jeho přívrženci 6. ledna 2021 napadli Kapitol. Psal tehdy o vlastencích, které miluje.
Lakmusovým papírkem stále ještě existující ústavní demokracie v USA budou volby do Sněmovny reprezentantů v listopadu 2026. Půjde o to, zda proběhnou férově a v klidu. Do té doby se ale nedá vyloučit, že se „něco stane“, že bude chtít současná politická garnitura v USA - za pomoci „vlastenců, kteří milují svou zemi nade vše“ - přitvrdit a neústavními kroky posílit svoji moc.
Použije někdo ze stávají mocných - explicitně tu frázi, která už proměňovala dějiny? Je zásadní otázkou, zda někdo jako první vykřikne: „Musí se naplnit vůle amerického lidu! Zničme liberálního Antikrista! Chceme nový svět pro Ameriku, pod ochranou Boha!“
Zdroje:
Konec dějin a poslední člověk (Francis Fukuyama) 2007 nakladatelství Rybka
Anatomie lidské destruktivity (Erich Fromm) 2019, nakladatelství Portál Publishers
Teorie mravních citů (Adam Smith) 2014, nakladatelství Grada,
Svět podle Trumpa (Tomáš Klvaňa) 2024, nakladatelství Bourdon
Vladimír Putin (Thomas Röper) 2021, nakladatelství Torden
Příliš mnoho dobra: Americká sociální politika 1950-1980 (Charles Murray) 1998, nakladatelství SLON
Sociologie v USA, historické kontextualizace (Jan Balon) 2012, nakladatelství Slon
Americká elegie: Memoáry o krizi rodiny a kultury (J.D. Vance) 2018, nakladatelství Argo
Nemocná Amerika: Lekce o zdraví a svobodě (Timothy Snyder) 2020, nakladatelství Paseka/Prostor
Boží země? Evangelikálové a zahraniční politika USA (Walter Russell Mead) 2006, nakladatelství CDK
Obrazy z kulturních dějin americké religionizity (Martin C. Putna) 2010, nakladatelství Vyšehrad
Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět (Zdeněk Vojtíšek) 2007, nakladatelství Beta-Dobrovský
Proč se nebát umělé inteligence (Vladimír Mařík, David Černý, Michal Trčka) 2024, nakladatelství JOTA
Prolomený kód života, genetické inženýrství a budoucnost lidstva (Jennifer Doudnaová, Walter Isaacson) 2021, nakladatelství Práh
Bible (mnoho autorů, většinou neznámých) 2017, nakladatelství Česká biblická společnost
