Článek
Dvacáté první století je charakterizováno rychlými změnami. Když jsem šla do první třídy, volali jsme na pevné linky, když jsem odcházela na osmileté gymnázium, mobil byl standardní výbavou, když mi bylo patnáct, každý měl chytrý telefon. Když jsem maturovala, kamarádům jsem zásadně psala přes messenger, ten dnes už prakticky nevyužívám. Je mi 25 a celý život zažívám kolem sebe rychlé změny. Celý svět se zrychluje a zmenšuje. Má dneska smysl být proti změnám?
Google mi na otázku po definici konzervatismu dal lehce jinou odpověď, která je snad více odpovídající dnešní době: snaha doprovázet a utvářet nevyhnutelnou změnu věcí. Tato myšlenka a definice se mi líbí mnohem více než ta, kterou zastává wikipedie. Protože bránit se změnám je předem prohraný boj, koneckonců změna, rozpad, entropie je základní charakteristikou světa.
Snaha na změnu dohlížet a utvářet jí - vědomě s ní pracovat je mnohem konstruktivnější než být čistě proti. Změna může být také pozitivní, proto proč se jí jen slepě bránit. Věřím, že dnešní konzervatismus by se měl více soustředit na formování změn než boji proti nim.
Proto místo, aby konzervatismus bojoval proti manželství pro všechny (protože je to přece liberální progresivistický nesmysl) měl by formovat to, jak tradiční normu manželství a rodiny a její proměnu vytvarovat tak, aby si tato norma zachovala svou roli a místo ve společnosti.
Proto místo, aby konzervativci bojovali proti Istanbulské úmluvě (protože zavádí gender ideologii a to je nová věc a změna) měli by formovat to, jak tradiční normu domova a našich rolí ve společnosti proměnit tak, aby byla použitelné a platné ve společnosti, která funguje jinak než ta moderní rodina devatenáctého století, kde je pracující muž, pečující žena, dvě děti a pes.
Proto místo, aby naše strany zaklínající se konzervatismem bojovaly proti legalizaci marihuany (protože to je nové a fuj a není to tradiční droga), by měly utvářet společenské vnímání psychoaktivních látek, jejich účinků a uživatelů tak, abychom si zachovaly normu střízlivosti i užívání si v místě a čase k tomu určeném.
Konzervatismus nemusí být a priori proti každé změně. Podstatou konzervatismu může být práce se změnou. Změna totiž není vždy špatná, ale hlavně tu prostě a jednoduše je a bude. Vědomě s tím pracovat a utvářet změnu, aby byla prospěšná je cesta, jak konzervatismus může zůstat relevantní i dnes ve světe rychlých změn.
