Článek
Popravdě jsem se opravdu těšila, že se budu moci věnovat i humanitním oborům poté, co jsem několik let strávila o pár domů dál na ČVUT. Tento víkend jsem však dostala studenou sprchu.
Akademická půda vždy byla místem, se kterým byla neodmyslitelně spojena svoboda slova. Bez ní totiž jen těžko můžete bádat, posouvat hranice lidských možností, schopností a znalostí. Pokroku jen těžko a velmi omezeně dosáhnete bez zpochybňování toho, co je teď známé.
Asi už tušíte, kam mířím. Vyhození profesora Petráčka je minimálně pochybné a špatně vykomunikované. Důvěru nevzbuzuje ani vysoce nestandardní postup komunikace s jeho doktorandy.
Pro mě osobně je toto opravdu nepříjemná zpráva od školy, kam jsem chtěla nastoupit. Vyvolává to ve mně spoustu otázek. Je KTF UK prostředí, kde se budu moci jako student svobodně rozvíjet? Budu se moci v rámci studia věnovat kontroverznějším tématům? Jedná-li se takto s profesory, co potom se studenty?
Kontroverzi vnímám i jako člen katolické církve a jako věřící. To, že v Čechách existují dvě skupiny katolíků, které si vzájemně nerozumí a nesouhlasí spolu prakticky v ničem, je stará a známá věc. To, že jedna skupina útočí na druhou skrze vyhazovy z práce, je ale věc nová. Je vidět, že si naši milí konzervativní spoluvěřící osvojili cancel culture poměrně rychle.
Ráda bych viděla od vedení fakulty jasný postoj a jasné osvětlení důvodů, které k těmto krokům vedly, protože zkazka o ekonomické nutnosti je směšná. Pokud máte málo peněz, nezbavíte se jedné z největších kapacit na fakultě (i když KTF má v tomto poměrně dlouholetou porevoluční tradici, zdravíme prof. Halíka), koneckonců i z odborů slyšíme, že postup tohoto vyhazovu nebyl tak úplně standardní.
Celá tato kauza dostává nový rozměr, když si řekneme, že se jedná o akademickou půdu veřejné vysoké školy. Na veřejné vysoké škole by v sekulárním státu neměly hrát tlaky církevních představitelů roli a to ani v případě KTF. Svoboda slova je pro akademii důležitý princip. Důležitý pro studenty, výzkumníky, pedagogy. Je to jeden ze základních kamenů akademie a demokracie. V dnešní době je pak více než kdy jindy důležité demokracii rozvíjet a pečovat o ni.
Svoboda slova je pro mě důležitá i v církvi, obzvláště dnes. Proto mi přijde jako velká škoda, že vedení katolické církve (a očividně i vedení KTF) není schopné se za tuto hodnotu postavit a bránit ji. Naopak nás učí, že pokud nahlas nesouhlasíte s oficiálním názorem, který vedení prosazuje, budete se potýkat s problémy. Tohle učení jsem od své církve nečekala, i když od církve, která se nevyrovnala se svou narudlou minulostí, by mě to překvapovat nemělo. Překvapuje.
Tohle není totiž to, jaká by církev být měla.
Sním o církvi, kde bude naopak svoboda slova vážená věc, kde se nebudeme muset bát sdílet své názory, své prožívání víry i společenského dění.
Sním o církvi, jako o otevřeném prostředí, které vítá jinakost a menšiny, protože milovat bližního svého je přece její poslání na tomto světě.
Sním o církvi, za kterou se nebudu muset stydět. Bohužel, dnešní katolická církev reprezentovaná v mainstreamu lidmi jako bývalý arcibiskup Duka, monsignore Piťha a jim podobní to není. Nezbývá, než se modlit.
