Článek
Celkem by mě zajímalo, jak tohle ohlášení probíhalo u vás - o tom, jak jsme se do toho stavu dostaly většinou víme dobře, pokud se nám to nemlží v nějaký super kocovině po divoký party /samozřejmě s vědomím, kdo je nastávající tatínek, jsme přece slušný holky/. Já se vlastně sama divím, že jsem nebyla těhotná už několikrát, protože s mojí pravidelností jezení antikoncepce a následným hysterickým telefonátům mojí mamce, jestli když si vezmu dva najednou po týdnu je OK… No od 15-ti do 26-ti jsem zobala antikoncepci a jsem ráda, že po vysazení šlo otěhotnět za dva měsíce. Jak říká můj muž - to bude tím silným a kvalitním střelivem (vymlouvat jim to, není v rámci chlapského ega určitě dobrej nápad).
Každopádně si to podle mě všechny namalujem hrozně suprově, jak to půjdeme s radostí oznámit nějakým originálním způsobem (bez toho ten INSTA feed stojí totiž pěkně za prd). Hele jako z těch filmů to vypadá fakt super - koupí si v klidu těhotenský test, dojde si na záchod, ladně načůrá na test, protože ten kdo si u toho ty ruce celý zcáká ví, že to mateřství bude teprv vyšší dívčí. Protože je úplně v klidu a při následném čekání a spatření dvou čárek začne herečka dojatě brečet…. Realita filmu u mě byla, že v pauze na oběd jsem si běžela do lékárny pro 4 různé těhotenské testy - co kdyby byl nějakej z nich vadnej kus, tak ať tam nemusím běžet víckrát, to dá rozum. Znáte to, doba covid nám ukázala, že není test jako test :) V lékarně jsem to ze sebe tak tak vykoktala, jak kdybych si šla kupovat poprvé tampony. Paní lékarnice mi mojí představu rychlého nákupu úplně neulehčila, když se začala dotazovat na dalších dvacet otázek, o kterých jsem neměla ani tucha. Hlavně rychle, prosííííím.
No nic, sprint na záchod a rychlá instruktáž z návodu, kde se ty čárky mají vůbec objevit a jde se na to! Nebudu vám lhát, byla jsem lehce v nervu a tak o počůraný ruce nebyla nouze, zvlášt, když slyšíte jak ve vedlejší kabince cosi vytváří kolega. Byla jsem vycukaná jak sáňky v létě a najednou zřetelná 2× modrá. Kdybych si blbka načůrala do kelímku a ne na ruce, dělala bych si hned druhej test pro jistotu. Takže jsem to nechala až na doma, kam jsem se přesunula skoro okamžitě.
Moje pracovní náplň se totiž po zbytek dne rovnala čumění do blba s úsměvem na rtech. Takovej ten výraz měsíčku na hnoji, kdy se jen culíte na celej svět.
Já vim, natahuju to, ale nebojte, už bude konec 😊
Druhý den jsem jela pro (tehdy ještě snoubence) na letiště, test dala do krabičky a tu mu předala až když dosednul do auta. Jako pro mě, Kelišovou, byly absolutní muka mu to rychle nezavolat, nikomu to neříct (no dobře, žhavila jsem hotline hned bráchovi ještě čerstvě ze záchodu – den předtím, jsme totiž slavili jeho manželky narozeniny a já jim říkala, že mi ty panáky nějak nejedou a ráno ten žaludek taky nebyl úplně v topu, k tomu opožděný příjezd „ženských oblíbených dní“ a tak nějak to zavánělo úspěšným pokusem, že jsem v tom.).
Řekněme si upřímně, která z vás to vydržela vůbec nikomu nesdělit?
A reakce drahé polovičky? Teď už jsme v tom autě seděli dva culící se debilové, který se celou cestu z letiště usmívali a vlastně ani nevěděli co je všechno čeká. Každopádně ten pocit štěstí, ten z nás sršel na všechny strany. Znáte to, jak vidíte někoho z blízkých, který se takhle debilně usmívá a vy i beze slov poznáte, že se mu právě stalo něco fakt hezkýho, pokud nemá chudák zrovna křeč ve tváři? Stejně tak i naše výrazy, přes který jsme zkoušeli herecky nahodit ten nejlepší poker face typu „nic se neděje“ bylo sakra těžký udržet tohle tajemství před kamarády a rodinou. Nejradši bychom to vykřičeli do celýho světa, ale respekt, obava jestli vše bude OK a touha je překvapit byla naštěstí silnější.
