Článek
Cena za dokonalost
Žádný hollywoodský herec nebyl tolikrát na hranici života a smrti jako Jackie Chan. Legendární mistr bojových umění a akčních filmů si své místo v historii kinematografie vybojoval doslova vlastním tělem. Zatímco jiní herci používají dubléry, Chan vždy trval na tom, že nebezpečné scény zvládne sám.
„Pokud něco dělám, musím to udělat dokonale. Proto natáčím své vlastní kaskadérské kousky. Chci, aby diváci viděli, že jsem to opravdu já,“ prohlásil kdysi Chan pro novináře.
Jeho filozofie dokonalosti ho však mnohokrát poslala do nemocnice. Pojišťovny ho považují za tak vysoké riziko, že v Americe dlouho nemohl získat pojištění. Proto se mnoho jeho nejnáročnějších filmů natáčelo v Hongkongu, kde pojištění nepotřeboval.
Nejhorší zranění, která se mohla stát osudnými
Projekt A - pád z hodinové věže
Při natáčení filmu „Projekt A“ (1983) předvedl Chan jeden z nejnebezpečnějších kousků své kariéry. Inspirován Bustorem Keatonem se rozhodl spadnout z dvacetimetrové hodinové věže, přičemž během pádu prorazil dvě plátěné stříšky. Navzdory polštářům a matracím, které měly zmírnit dopad, si Chan vážně poranil krk a páteř.
„Bylo to šílené. Když jsem se připravoval na skok, celý štáb byl zticha. Nikdo nechtěl, abych to udělal. Ten pád jsme museli natočit třikrát, než jsem byl spokojený s výsledkem,“ vzpomínal Chan později.
Kdo jsem? - skok z helikoptéry na horkou střechu
Film „Kdo jsem?“ (1998) přinesl další z Chanových šílených kousků. Herec se rozhodl skočit přímo z helikoptéry na rozpálenou střechu výškové budovy. Střecha rozpálená sluncem mu popálila ruce i nohy. Jako by to nestačilo, při dopadu uklouzl a zřítil se přes okraj. Zachránilo ho jen bezpečnostní lano, ale i tak odnesl akci s vážným zraněním zad. Ani to ho však neodradilo od dokončení filmu.
Božská relikvie - skok ze stromu a prasklá lebka
Při nejhorším zranění své kariéry při natáčení filmu „Armour of God“ (1986) si Chan přivodil vážné poranění hlavy. Během scény, kdy měl skočit ze stromu na větev, se větev zlomila a Chan spadl hlavou na skálu. Lebka praskla a způsobila mu vážné krvácení do mozku. Okamžitě musel podstoupit urgentní chirurgický zákrok.
„Po tomto úrazu mám v lebce trvalou díru a musím nosit speciální zátku. Když létám letadlem, vždy cítím tlak,“ přiznal Chan v jednom z rozhovorů.
Po této nehodě se Chan začal více zajímat o bezpečnostní opatření, i když to neznamená, že by přestal riskovat.
Policejní příběh - skluz po elektrickém sloupu
„Policejní příběh“ (1985) obsahuje jeden z nejdrsnějších Chanových kaskadérských výkonů. V závěrečné scéně filmu se herec spustil po vysokém elektrickém sloupu ověšeném žárovkami, které mu při skluzu pálily kůži. Jeho tělo pak proletělo vysokou skleněnou vitrínou. Diváci žasli, štáb křičel hrůzou. Ostré střepy rozpáraly Chanovi záda a ruce, přičemž mu vážně poškodily i páteřní obratle. Nejšokovanější byli zdravotníci, kteří se snažili zastavit krvácení mezi střepy skla.
„Cítil jsem, jak mi sklo proniká do těla, ale nemohl jsem se zastavit. Když jsem se pak zvedl z podlahy, byla všude krev a lidé kolem mě ztuhli hrůzou. V tu chvíli jsem si myslel, že je se mnou konec,“popisuje Chan dramatické okamžiky.
Co je na tom všem nejšílenější? Chan trval na opakování celé scény, protože s prvním pokusem nebyl spokojen.
Rachot v Bronxu - zlomený kotník
Při natáčení „Rachotu v Bronxu“ (1995) si Chan zlomil kotník během nebezpečného skoku na pohybující se loď. Většina herců by okamžitě ukončila natáčení a zamířila do nemocnice. Ne tak Jackie Chan. Místo odpočinku si nechal vyrobit speciální „teniskovou“ ponožku, která maskovala jeho zranění, a s nohou v sádře pokračoval v natáčení dalších náročných scén. Výsledkem byl nejen kasovní hit, ale i další položka na seznamu Chanových zranění ve službách filmového umění.
Tělo poznamenané filmovou slávou
Dnes, po více než 200 filmech, nese Chanovo tělo následky jeho oddanosti řemeslu. Má na kontě mnohočetné zlomeniny, několikrát zlomený nos, polámaná žebra a poškozenou páteř. K tomu připočtěme zlámané prsty na rukou, chronicky vykloubené rameno, zničené koleno a výraznou ztrátu sluchu. Chan sám o svém těle mluví jako o mapě bolesti.
„Ráno vstanu z postele a slyším, jak mi praská v kostech. Rameno? Nemůžu s ním pořádně hýbat. A ta bolest hlavy někdy neustává celé dny. Když mě vidíte na plátně padat nebo skákat, ta grimasa není hraná,“ svěřil se Chan v jednom z rozhovorů.
Hrdý navzdory bolestem
Dnes, když ho tělo každé ráno budí novými bolestmi, Jackie Chan přesto vzpomíná na svou kariéru bez hořkosti. V rozhovorech často říká, že každá zlomenina a jizva stála za to. Jeho filmy rozesmály a nadchly diváky v kinech od Šanghaje po New York, a způsob, jakým propojil akrobacii s bojovým uměním, navždy změnil tvář akčních filmů. Jeho přístup k natáčení změnil způsob, jakým se dnes točí akční filmy.
„Každé zranění má svůj příběh a každá jizva je vzpomínka. Když se dívám zpět, jsem hrdý na to, co jsem dokázal,“ řekl Chan.
Ačkoliv dnes, ve svém věku, již nepředvádí tak nebezpečné kousky jako dříve, jeho oddanost řemeslu a ochota riskovat vlastní život pro dokonalý záběr z něj učinily nezapomenutelnou ikonu akčního filmu.
Jackie Chan ukázal světu, že opravdová hvězda nemusí jen dobře vypadat před kamerou, ale musí být ochotna jít za hranice možného - i za cenu vlastního zdraví.
Zdroje:
