Článek
Dnes jsem na náhodou narazil na výše uvedený článek a musím říci, že jsem se při jeho čtení náležitě pobavil. Jakkoliv některé myšlenky možná nejsou až tak špatné, celkový koncept je naprosto zcestný a pro rodiče dětí nepraktický.
Předně - nerozumím tomu, proč by se měly prázdniny rušit jen proto, že si někdo nemůže dovolit jet na hory. Tak ať na ně prostě nejede, ale neupírá tuto možnost jiným. Také si nemohu koupit nejnovější Mercedes, a přesto si nemyslím, že by měl být jeho prodej zakázán. Kdybych měl tuto situaci vztáhnout na školství, principem mi to připomíná inkluzi, kde talentovaní žáci musí posléze při výuce čekat ty slabší, než je jim vše vysvětleno a oni to pochopí. Nechápejte mne zle, určitě jsem pro to, aby měli všichni možnost se vzdělávat, ale nemělo by to být na úkor někoho jiného.
Nejsměšnější na celé té věci ale je to, že zejména chudší vrstvy v diskuzích s oblibou argumentují tím, že by bohatší lidé měli do systému odvádět větší daně. Pokud je to pro někoho náhodou tajemstvím, tak si dovolím podotknout, že oni už to dělají. Jednoduchý matematický příklad říká že třeba 10 % ze 100 000 Kč je více, než 10 % z 30 000 Kč. Navíc v ČR existuje progresivní zdanění. Není na tom nic složitého…
Takže nejen, že majetnější lidé odvedou na daních více peněz, zrušíme jim prázdniny, aby stejne jako my nemohli na lyže? Tak zrušme rovnou i prázdniny letní, aby ti lidé nejeli třeba k moři…
Dále bych se pozastavil nad návrhem „několika kratších období volna, rozprostřených do celého roku“.
Dovolím si citovat:
Zásadní otázkou však zůstává situace rodičů, zejména osamělých nebo těch, kteří nemají pomoc prarodičů. Pro ně může být těžké skloubit práci s dlouhými prázdninami. Někteří rodiče – zejména ženy – pracují na různých dohodách nebo jako živnostníci, ale dlouhé přestávky jim neumožňují dostatečné výdělky. Někteří rodiče dokonce před letními prázdninami dávají výpověď, aby se mohli věnovat dětem. V takových případech by mohlo pomoci rozdělení prázdnin na kratší, ale častější období, což by rodičům poskytlo větší flexibilitu a méně náročné období hledání celodenního hlídání nebo nežádoucího přerušení pracovního poměru.
Vážená paní Čechová, nezlobte se na mne, ale to je holý nesmysl. Každý, nebo téměř každý zaměstnavatel potvrdí, že je pro něj jednodušší dát zaměstnanci 2 týdny volna v jednom bloku, než 3 dny každý druhý týden. Zejména ve směnném provozu takové přerušované volno úplně rozbije plánování směn a výrobu. Nehledě na to, že je vědecky dokázáno, že člověk potřebuje alespoň 2 týdny volna, aby se dokázal skutečně zrelaxovat a zmírnit stres, který na něj v zaměstnání působí. Ostatně - proto řada velkých firem dává tzv. celozávodní dovolenou, třeba 2 týdny…
Rozumím tomu, že pokud se člověk věnuje psaní článků, může mu kratší volno vyhovovat. Prostě si řekne, že 3 dny nic nenapíše, a udělá si volno. Sice si tím moc neprospěje, protože než se stihne zrelaxovat, už zase nastoupí zpátky, ale na druhou stranu psaní článků není fyzicky namáhavá práce. Jsou však profese, kde si lidé opravdu potřebují odpočinout a 2 dny volna jim nedají zhola nic.
Ještě si dovolím jednu citaci:
Ruku v ruce s těmito změnami by měla přijít i podpora pro rodiče, například formou prázdninových družin, táborů nebo státní podpory pro hlídání dětí. Taková podpora by nejen usnadnila život rodičům, ale přinesla by ekonomické výhody i státu.
Skoro to na mě působí, jako by rodiče měli s dětmi trávit co nejméně času. Někam je odložit a nemuset se starat. Nebýt s nimi. Svěřit je cizím lidem, kteří je pohlídají.
Toto třeba já nechci.
