Článek
Nad „Detektorem gayů“ se většina z nás zamyslí s nedůvěrou a skepticismem. Pravděpodobně si pomyslíme: „To přeci nemůže existovat!“ Nebo, pokud ano, pak snad jen v nějaké zaostalé zemi, kde vládne absurdní diktátor! Ale jak často se stává, realita může být neuvěřitelně komplikovaná a vzdorovat našim představám. Údajný detektor gayů se stal známým pod jménem „Fruit machine“ (slovo „fruits“ bylo v minulosti hanlivým označením pro homosexuály).
Stalo se to v 50. a 60. letech 20. století, v době, kdy v Kanadě probíhala kampaň s cílem vyřadit všechny homosexuální muže ze státní správy, z Královské kanadské jízdní policie (RCMP) a armády.
V 50. a 60. letech 20. století byli homosexuálové často označováni za sociální a politické podvratné živly, a toto označení ještě umocňovalo jejich postavení jako údajné potenciální terče vydírání ze strany komunistických režimů, které toužily po získání utajených informací. Toto tvrzení nebylo ojedinělé, a neomezovalo se pouze na Kanadu. Podobná iniciativa zaměřená na úředníky s LGBTQ identitou byla i ve Spojených státech. Již v roce 1950 vydal ředitel CIA Roscoe Hillenkoetter prohlášení, které zvýraznilo názor tehdejší doby:
„Morální zvrhlík je natolik závažným bezpečnostním rizikem, že musí být odstraněn ze státních zaměstnání, kdekoli se vyskytne. Pokud se to nepodaří, může to vést pouze k tomu, že dáme našim nepřátelům do rukou zbraň.“ (Termín „pervert“, česky zvrhlík, byl v té době často používán jako hanlivý výraz pro označení LGBTQ jedinců.)
Kanadská bezpečnostní složka se připojila k americkým bezpečnostním obavám a aktivně se zapojila do dění. Když Spojené státy na počátku 50. let odhodlaně prosazovaly odstranění osob s LGBTQ identitou z federálních pozic. Tato opatření byla realizována v utajení, mimo zraky veřejnosti, s úmyslem omezit možná kontroverzní rozruchy a zajistit, aby kontrarozvědka zůstala v utajení. Stroj, jenž měl odhalit gaye, dostal jméno „Fruit machine“, sestrojil jej Robert Wake, kanadský profesor psychologie, a odvážil se k experimentu, který se dnes zdá přinejmenším neuvěřitelně kontroverzní a absurdní.
Aby bylo dosaženo dobrovolné účasti subjektů v tomto „testu“, byli nejprve navedeni k mylnému přesvědčení, že účelem přístroje je hodnotit jejich reakce na stresové podněty. Celý tento „test“ operoval se subjekty, jimž bylo nařízeno sledovat pornografii. Přístroj následně prováděl měření reakce těchto subjektů, zaměřoval se na měření očních zornic, množství pocení a pulsu jako indikátory údajné erotické odezvy. Samotné zařízení bylo vybaveno židlí podobnou té, jakou používají zubaři. Na židli byla umístěna kamera směřující k zornicím a před ní byla situována temná skříňka, která sloužila k promítání obrazů. Tyto obrazy byly škálovány od běžných až po sexuálně explicitní fotografie mužů a žen.
Přesnost a účinnost tohoto testu se stala předmětem sporů a diskusí. Na prvním místě stála kritika testu zornicové reakce, který byl založen na zásadních omylech. Předpokládalo se, že vizuální stimulace vyvolá automatickou reakci, kterou lze následně vědecky změřit; dále se předpokládalo, že homosexuálové a heterosexuálové budou na tyto stimuly reagovat odlišně; a konečně, bylo chybně tvrzeno, že existují pouze dva krajní typy sexuality. Samotná fyziologická stránka této metody se potýkala s komplikacemi, protože výzkumníci nebrali v úvahu individuální rozdíly v průměru zornic a vzdálenosti mezi očima jednotlivců.
Další nesrovnalosti byly spojeny s pořizováním snímků očí subjektů. Z důvodu, že kamera zabírala část zorného pole subjektů, bylo nutné fotografie pořizovat pod určitým úhlem. Tím však docházelo k nekonzistenci ve světelném zdroji dopadajícím na snímky, což způsobovalo rozšiřování zornic subjektů nezávisle na skutečném zájmu o zobrazený obsah. Navíc změření tohoto rozšíření bylo extrémně náročné, neboť rozdíly v rozšíření často činily méně než jeden milimetr.
Celý tento podivný a neetický experiment vedl k propuštění stovek mužů a žen ze státní služby, kteří byli znevýhodněni kvůli své sexuální orientaci.
V roce 2017 vydala federální vláda oficiální omluvu za svá diskriminační opatření a politiky. Tato omluva byla provázena kompenzačním balíčkem v celkové výši 145 milionů dolarů, jako projev snahy napravit nespravedlnosti a křivdy, které byly způsobeny nekalými praktikami minulosti.
Tímto pohledem do minulosti jsme odhalili další z temnějších kapitol ve vývoji psychologických a vědeckých metod. „Fruit Machine“, ten zdánlivě nevinný název, který se schoval za dekorem vědeckého výzkumu, nás nenechává lhostejnými. Absurdita a neetičnost tohoto testu nás nutí se zamyslet nad tím, kam až může zasáhnout lidská touha po kontrole při konzervativním myšlení o tom co je „normální“. Tento příběh nám připomíná, že dokonce i v rámci akademického a vědeckého prostředí mohou být vykonávány neetické a „úchylné“ pokusy, které mají za následek vážné narušení lidských práv a důstojnosti. Vytvoření „detektoru gayů“ je tragickým příkladem toho, jak se lidský strach a předsudky mohou projevit v podobě pokusů o vědeckou legitimitu.
Nechť tento kontroverzní „Fruit Machine“ zůstane jako stále živá připomínka o tom, že etika a respekt k lidským právům musí být vždy v centru našeho myšlení, ať už v akademickém, vědeckém nebo jakémkoli jiném odvětví lidské činnosti.
Zdroje:
