Článek
Pojem „digitální demence“ se poprvé objevil v Jižní Koreji, kde si lékaři a vědci začali všímat alarmujícího nárůstu kognitivních problémů u mladých lidí, tedy generace, která vyrostla s chytrými telefony v ruce. Nejde o klasickou stařeckou demenci, ale o soubor symptomů, které připomínají její raná stadia, jako je ztráta krátkodobé paměti, snížená schopnost soustředění a zhoršené rozhodování a plánování.
Například výzkum z roku 2013 publikovaný v Korean Journal of Medical Education zdůrazňoval, jak nadměrné používání smartphonů u děti a studentů vede ke snížení jejich kognitivních funkcí, které se podobají těm, jež jsou pozorovány u pacientů s traumatickým poraněním mozku. Neustálé přeskakování mezi úkoly a informacemi na telefonu brání mozku v ukládání dat do dlouhodobé paměti, a průměrná doba soustředění se drasticky zkracuje, protože mozek je trénován na rychlé, povrchní zpracování informací.
Chronické přetížení informacemi a neustálé rozptylování oslabuje exekutivní funkce mozku, které jsou klíčové pro plánování, řešení problémů a rozhodování. Kromě toho, i když nám telefony slibují spojení, mohou paradoxně vést ke zvýšené úzkosti a depresi v důsledku sociální izolace, neustálého srovnávání se s ostatními na sociálních sítích a obav z promeškání (tzv. FOMO – Fear Of Missing Out). Studie publikovaná v Journal of Social and Clinical Psychology v roce 2018 potvrdila přímou souvislost mezi omezením používání sociálních médií a zlepšením duševní pohody u mladých dospělých, což naznačuje dopad digitálních technologií na psychický stav.
Proč už zřejmě nikdy nebudeme jako dřív?
Náš mozek je neuvěřitelně adaptabilní, je „plastický“. To znamená, že se neustále mění a přizpůsobuje se tomu, co děláme. Pokud ho trénujeme na rychlé skenování informací, multitasking a okamžité uspokojení, posilujeme neuronové dráhy pro tyto činnosti. Naopak, dráhy pro hluboké čtení, soustředěnou práci a kreativní myšlení slábnou. Jak uvádí neurolog Dr. Manfred Spitzer ve své knize „Digitální demence: Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum“ (2012), nadměrné používání digitálních médií může vést k atrofii určitých částí mozku a zhoršení kognitivních schopností, které jsou zásadní pro učení a paměť.
To sice neznamená, že se z vás stane zombie, znamená to ale, že se mění samotná architektura vašeho mozku. Budete mít problém s hlubokou prací, s dlouhodobým učením, s empatií v reálných interakcích a s opravdovou relaxací bez digitální stimulace. Váš mozek se stává „digitálním“ – rychlým, ale povrchním.
Co s tím?
Dobrou zprávou je, že mozek je plastický oběma směry. Můžete ho začít trénovat v oněch upozaďovaných činnostech. Tím nikdo neříká, že máte zahodit telefon, ale stačí jen převzít kontrolu. Zkuste si dát digitální detox a vypněte notifikace na delší dobu, nebo se zaměřte na vědomé používání – před každým otevřením aplikace se zeptejte, zda je to nutné. Zařaďte do svého života aktivity, jako je čtení papírových knih, procházky v přírodě nebo více interakce a komunikace s lidmi tváří v tvář, což prokazatelně posiluje kognitivní funkce a snižuje stres, jak dokládají studie o dopadech těchto aktivit na mozek.
Dále je vhodné omezit čas na mobilu nastavením limitů pro používání aplikací a vytvořit si zóny bez telefonu, například ložnice by měla být vaší „svatyní bez digitálních rušiček“.
Digitální demence není jen strašák z Asie. Je to realita, která se plíživě vkrádá do našich životů. Je fajn si uvědomit, že náš mozek je náš nejcennější nástroj a začít ho chránit před digitálním přetížením. Protože pokud to neuděláme, hrozí, že už nikdy nebudeme moci myslet tak, jako dřív. A to je cena, kterou si nemůžeme dovolit zaplatit.
