Článek
Kurt Daluege se narodil 15. září 1897 v Kreuzburgu. Účastnil se jako dobrovolník první světové války a po jejím skončení se brzy zapojil do Freikorpsu. V roce 1922 se pak připojil k NSDAP a podporoval ji od samých začátků. Po neúspěšném puči v roce 1923 se snažil udržet nacistickou myšlenku v Berlíně. Jakmile byla NSDAP opět při síle, oficiálně do ní vstoupil. Až do roku 1930 vedl místní jednotku SA. Pak byl vyzván samotným Hitlerem, ať se stane součástí nově budovaných SS, což také udělal. Zde se podruhé osvědčil, když zabránil o rok později puči proti Hitlerovi, který pak nad ním držel ochrannou ruku.
Jeho kariéra strmě stoupala. V roce 1932 se stal poslancem zemského sněmu, poté velitelem zemské policie v Prusku, zemským radou, zasedal v říšském sněmu a byl jmenován SS-Obergruppenführerem (samotný Heydrich se této hodnosti dočkal až v roce 1941). Jeho ohromné pracovní vytížení mu na začátku roku 1936 přivedlo první infarkt. Nicméně i tak byl v červnu téhož roku jmenován Himmlerovým zástupcem a velitelem Ordnungspolizei (Pořádkové policie), kterou přeměnil v účinný nástroj represí. Pak přišlo období, kdy byl spíše ve stínu Himmlera a Heydricha, kterým se jeho obliba u Vůdce líbila méně a méně, ale ten na něj nedal dopustit a tak s tím dva známí intrikáni nemohli nic dělat. Naopak byl v dubnu 1942 povýšen do hodnosti SS-Oberstgruppenführera. Tuto generálskou hodnost získali za dobu trvání Třetí říše jen 4 lidé. Daluege byl jedním z nich.
Nejtemnější kapitola Daluegeho života se začala psát o měsíc později, kdy byl po smrti Reinharda Heydricha jmenován Adolfem Hitlerem zastupujícím říšským protektorem v Protektorátu Čechy a Morava. Jeho primárním úkolem bylo zlomit odpor českého obyvatelstva a pomstít Heydrichovu smrt. Daluege se této role ujal s mimořádnou brutalitou a horlivostí sobě vlastní. Okamžitě vyhlásil stanné právo, což vedlo k rozsáhlému zatýkání a popravám. Během takzvané „heydrichiády“ byly popravy na denním pořádku.
Daluege v roce 1936
Daluegeho jméno je neodmyslitelně spjato s vyhlazením Lidic a Ležáků. Tyto vesnice byly zničeny jako odplata za atentát. Muži a chlapci starší 15 let byli popraveni, ženy odvlečeny do koncentračních táborů a děti buď dány na převýchovu, nebo zavražděny. Tyto barbarské činy, spolu s masovými popravami a systematickým terorem, měly za cíl definitivně zlomit vůli českého národa. Daluege se také podílel na reorganizaci protektorátní správy, čímž posílil německou kontrolu a zlikvidoval veškeré zbytky české autonomie.
Daluege navázal přímo na tvrdou Heydrichovu linii, a dokonce ji stupňoval, zejména v reakci na atentát. Jeho vláda byla obdobím největšího teroru a otevřené pomsty. Zatímco Heydrich teror cílil na konkrétní skupiny a jeho jednání šlo spíše vnímat jako strategický plán, Daluegeho teror po atentátu byl plošný, spontánní a sloužil především jako demonstrace moci a odplaty. Vyhlazení Lidic a Ležáků je toho nejvýraznějším důkazem. Zatímco Heydrich byl mozkem nacistického teroru, Daluege byl jeho bezcitným a přímočarým vykonavatelem.
Po válce v československém zajetí
Z funkce zastupujícího říšského protektora byl Daluege odvolán v srpnu 1943. Hlavním důvodem bylo jeho zhoršující se zdraví, konkrétně prodělání dvou infarktů, které mu bránily v plnění povinností. Rezignoval i na všechny své další funkce. Jeho nástupce v Protektorátu, Wilhelm Frick, byl sice formálně říšským protektorem až do konce války, faktickou moc ale držel K. H. Frank, který se snažil jít v Heydrichových stopách, byť ne v tak hrůzné intenzitě. Daluege pak od Hitlera obdržel velké majetky jako dar za svou práci pro říši, včetně nemovitostí, kde pak přečkal v předčasném důchodu až do konce války.
Po kapitulaci Německa byl Daluege zatčen americkými jednotkami v Lübecku. V září téhož roku byl vydán do Československa, kde měl čelit spravedlnosti za své zločiny. Před Mimořádným lidovým soudem v Praze byl obžalován z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. I přes jeho aroganci a snahy o obhajobu byl shledán vinným ve všech bodech obžaloby. Dne 23. října 1946 byl Kurt Daluege oběšen v pankrácké věznici v Praze. Podle německé Wikipedie se ještě před samotným vykonáním aktu pokusil o sebevraždu, leč marně. Jeho poprava, stejně jako poprava K. H. Franka, představovala symbolické zadostiučinění pro oběti nacistického teroru v Protektorátu.
