Článek
Koncentrační tábor Jasenovac byl jedním z největších a nejbrutálnějších vyhlazovacích táborů druhé světové války, spravovaný chorvatským fašistickým režimem Ustašovců. Na rozdíl od jiných táborů, které byly pod přímou kontrolou nacistického Německa, Jasenovac byl určen především k vyhlazování „nepohodlných“ obyvatel Nezávislého státu Chorvatsko (NDH). Největší skupinu obětí tvořili pravoslavní Srbové, po nich následovali Romové, Židé a političtí odpůrci režimu. Místo plynových komor se Ustašovci dopouštěli nelidských a sadistických činů s použitím primitivních metod, jako byly nože, sekery a kladiva. Odhady obětí se liší, ale podle nejnovějších a nejuznávanějších výzkumů dosáhl počet obětí přes 83 000, některé zdroje jdou i přes sto.
Život ve stínu genocidy
O Brzicově životě před válkou není mnoho známo. Většina historiků se shoduje, že jeho příběh začal až s jeho vstupem do ustašovského hnutí, extremistické chorvatské organizace, která během druhé světové války založila Nezávislý stát Chorvatsko. Pod jeho vládou započalo systematické vyhlazování, na kterém se Brzica aktivně podílel jako dozorce v táboře Jasenovac.
Jasenovac
Některé zdroje spekulují, že Brzica mohl být františkánským mnichem nebo alespoň studentem františkánské koleje. Tato informace však není podložena spolehlivými důkazy a je často zpochybňována, ačkoli se ví, že někteří františkáni s ustašovským režimem spolupracovali. Jiné zdroje uvádí, že byl studentem práv.
Noc hrůzy a srbosjek
Nechvalně proslulou se Brzicova role stala v srpnu 1942, kdy se v Jasenovaci konala zvrácená soutěž mezi ustašovskými strážnými. Cílem bylo zjistit, kdo v jediné noci zavraždí nejvíce vězňů. Podle svědectví očitých svědků a přeživších, kteří se později o hrůzách rozpovídali, se soutěž konala přímo na březích řeky Sávy, kde byli vězni přiváděni ve skupinách.
Jako nástroj k vraždění používali speciálně upravený nůž srpovitého tvaru, známý jako „srbosjek“ (doslova „řezák Srbů“). Tento nástroj byl navržen tak, aby umožnil rychlé a efektivní podřezání hrdla obětí bez větší námahy pro útočníka. Zločinci se s nožem v rukou stavěli proti bezbranným vězňům a snažili se v co nejkratším čase zabít co nejvíce lidí.
Srbosjek
Brzica se stal vítězem této hrůzné soutěže. Podle několika svědectví se chlubil, že zabil až 1360 lidí. Ačkoliv se přesný počet obětí v různých zdrojích liší, Brzicova „výhra“ mu vynesla mezi ustašovci uznání, hostinu, opékané selátko, víno a symbolický titul „krále podřezávání“. Je důležité si uvědomit, že samotná existence takové soutěže svědčí o nepochopitelné míře zvrácenosti a krutosti, která v táboře vládla.
Neznámý osud: Mezi legendou a faktem
Po pádu ustašovského režimu a konci války Petar Brzica beze stopy zmizel. Nebyl nikdy souzen ani potrestán. Jeho osud je dodnes neznámý a obestírá ho mnoho spekulací.
Petar Brzica
Jedna z nejrozšířenějších, avšak neověřených teorií, říká, že Brzica utekl do Spojených států, kde se měl údajně zpovídat ze svých hrůzných činů psychiatrovi. Tyto informace nejsou podloženy žádnými oficiálními záznamy a historici je považují spíše za legendu. Podle dalších nepodložených informací měl v USA dožít v klidu a zemřít až v roce 2010. Žádné záznamy o jeho životě v USA neexistují. Nejpravděpodobnější scénáře naznačují, že mohl uprchnout do Jižní Ameriky, kde našla útočiště řada dalších válečných zločinců, nebo že dožil svůj život v Evropě v anonymitě.
Petar Brzica zůstává temným symbolem krutosti jugoslávského holocaustu, a jeho nepolapitelný osud nám připomíná, že mnoho válečných zločinců nikdy nebylo postaveno před spravedlnost.
