Článek
„Millennialové si stěžují, ale utratili celý plat za latté, festivaly a předražené brunche,“ říkají. A dodávají, že kdyby místo cestování a Netflixu raději spořili, mohli už dávno bydlet ve vlastním.
Ale je to opravdu tak jednoduché? Stačí přestat kupovat kávu a během pár let máte na byt? Anebo je to jen pohodlné zjednodušení hlubšího problému, které ignoruje ekonomické realie, se kterými se mladší generace potýká?
Generace zážitků
Je pravda, že millennialové (narození přibližně mezi lety 1981–1996) změnili konzumní chování. Dali přednost „zážitkům před majetkem“. Neupřednostňují auto před MHD, nemají touhu po velkém baráku s garáží, raději investují do cestování, kultury nebo osobního rozvoje.
Tato volba je často interpretována jako nezodpovědná. Jenže co když je to spíš adaptace na novou realitu?
Mnoho millennialů totiž vstupovalo do dospělosti během finanční krize v roce 2008. Trh práce byl slabý, mzdy stagnovaly, bydlení bylo už tehdy nedostupné a budoucnost nejistá. Utrácení za „zážitky“ pak nebylo marnotratností, ale způsobem, jak v nejistém světě najít smysl a radost.
„Když jsem byl v tvém věku…“
Starší generace často argumentují tím, že si na dům museli našetřit sami. Co ale často opomíjejí, jsou dramaticky jiné podmínky.
V 80. a 90. letech byly ceny nemovitostí v poměru k příjmům o poznání nižší. Například v roce 1995 stačilo v Česku průměrně 5–6 ročních platů na koupi bytu. Dnes je to dvojnásobek nebo víc – v Praze často 15 až 20 ročních platů. A k tomu hypotéky s přísnějšími pravidly a vyššími úroky než dříve.
Navíc: pracovní trh je dnes mnohem méně stabilní. Millennialové často střídají zaměstnání, část pracuje na volné noze, mnoho z nich si nemůže dovolit „usadit se“ ve smyslu klasického modelu – stabilní práce, rodina, hypotéka, dům.
Mýtus o avokádu
Ekonomové už dříve spočítali, že i kdyby millennial přestal úplně kupovat kávu a snídat doma místo v kavárně, bude mu trvat zhruba 85 let, než si našetří na byt ve větším městě.
Příklad s avokádovým toastem je tedy spíš symbolem generačního nepochopení než relevantní ekonomickou úvahou.
Jistě, šetřit je důležité. Ale když se cena vstupů dramaticky zvýší – bydlení, energie, potraviny – zatímco příjmy reálně stagnují, individuální šetření už nestačí. Není to o latte. Je to o systému.
Nejsou to lenoši. Jsou unavení
Millennialové jsou často popisováni jako pohodlní, přecitlivělí a líní. Realita je jiná. Většina z nich tvrdě pracuje, často v nejistých podmínkách, a přesto má pocit, že nepostupuje. Ušetřit na byt znamená vzdát se všeho „nepodstatného“, žít v podnájmu, bez dětí, bez dovolených – a doufat, že za deset let se ceny nezdvojnásobí.
To, že neinvestují do nemovitostí, není vždy znakem nezodpovědnosti. Někdy je to prostě kalkul. Možná si uvědomují, že život není jen o hypotéce. A že svoboda, i když nejistá, může být cennější než 30 let splácení.
Nový druh bohatství
Zatímco předchozí generace stavěly životní úspěch na majetku – dům, auto, chata –, millennialové ho často staví na zkušenostech. Naučit se něco nového, vidět kus světa, mít volný čas, dělat práci, která dává smysl.
Možná nezapadají do starého modelu, ale to neznamená, že nemají hodnoty. Jen jsou jiné.
📝 Závěr
Obviňovat millennialy, že si za vše mohou sami, je pohodlné, ale nespravedlivé. Realita je mnohem složitější. Změnila se ekonomika, společnost, pracovní trh, bydlení, i hodnoty. Tato generace nečeká, že jí někdo něco dá. Jen chce šanci žít důstojný život. A není fér jí vyčítat, že si občas dá k tomu latté a avokádo.
