Článek
A pak to přišlo.
„No teda… vy se o ty zuby asi moc nestaráte, že?“
Bez úvodu. Bez empatie. Bez otazníku. Jen suverénní výrok, z kterého na mě kapala kondenzovaná vina.
Připadala jsem si jako školák přistižený při opisování
„Zubní kámen. Tady vidím zánět. To kartáček dlouho nevidělo, co?“
Říkal to hlasem, který nebyl ani pobavený, ani přísný. Spíš… pohrdavý.
A mně bylo trapně. Ačkoliv jsem člověk, co si čistí zuby dvakrát denně, používá mezizubní kartáčky a má dokonce i tu věc, co stříká vodu mezi zuby a zabírá půl koupelny.
Ale podle pana doktora jsem byla selhání lidské hygieny.
Přednáška pokračovala i při vrtání
„Dneska lidi nic nevydrží. Dřív se zuby trhaly bez umrtvení.“
„Mladí dneska jen koukají na Instagram, ale vyčistit zuby si neumějí.“
„Tuhle přišel jeden, 25 let, a nevěděl, co je dentální nit. To je úroveň!“
Já jsem věděla, co je dentální nit. Ale už jsem neměla sílu mu to říct.
Odešla jsem s pocitem, že jsem špinavý kriminálník s plombou
Ještě dlouho potom jsem přemýšlela, co jsem udělala špatně.
Nastudovala jsem techniku čištění.
Změnila značku pasty.
Koupila sonický kartáček, co vypadá jako raketa.
Začala jsem čistit i jazyk (pro jistotu).
Ale pořád mi v hlavě zněla ta věta:
„To kartáček dlouho nevidělo, co?“
A pak – o půl roku později – jsem zahlédla článek
Titulek byl nevinný, ale mrazivý:
„Známému stomatologovi byla odebrána licence. Hygienická kontrola odhalila vážné pochybení.“
Klikla jsem.
Ano. Byl to on.
Nesterilní nástroje.
Opakovaná varování.
Ignorace bezpečnostních předpisů.
A bonus: v čekárně se našly prošlé anestetika.
Chvíli jsem zírala na obrazovku
Takže… muž, který mě peskoval za to, že si „neumím vyčistit zuby“,
sám vrtal lidem do úst nesterilním náčiním a šetřil na hygieně.
Najednou mi ta ironie chutnala skoro jako mentolová pasta. S příchutí zadostiučinění.
Co jsem si z toho odnesla?
- Arrogance není autorita.
To, že někdo vypadá přesvědčivě a mluví shora, neznamená, že má pravdu. Někdy jen hraje roli, kterou hraje tak dlouho, až tomu sám uvěřil. - Stud není důkaz viny.
To, že se kvůli někomu cítíte trapně, ještě neznamená, že jste něco zanedbali. Někdy jste jen narazili na člověka, který z vás dělá menšího, aby si připadal větší. - I bílý plášť může být špinavý.
Doslova.
Dnes?
Mám novou zubařku. Je mladá, milá, efektivní. Když jsem se u ní poprvé omluvně zmínila o zubním kameni, usmála se a řekla:
„V pohodě. Víte, že to má 90 % lidí? Hlavní je, že s tím něco děláte.“
A tehdy jsem pochopila:
Rozdíl mezi profesionálem a komplexákem není v titulu. Je v tónu hlasu.
Závěr?
Když tě někdo shazuje, podívej se, z jaké výšky to dělá.
Možná je to z piedestalu – a možná z hromady nesterilních nástrojů.
