Článek
Mně se to stalo ve středu. Seděla jsem u stolu, snažila se dodělat pracovní e-maily, když se ozvalo pípnutí. Tiché, nepříjemné, jako když někomu dochází baterie v hodinkách.
Ignorovala jsem to. Ale každých třicet vteřin znovu: píp.
Zvedla jsem se, obešla byt, koukla na mikrovlnku, na notebook, na router… Nic. Ale pípání nepřestávalo.
Ten den jsem měla hlavu jako pátrací balón. Potřebovala jsem klid, ale ten zvuk mi lezl na nervy. Nakonec jsem si byla jistá, že je to elektřina. Možná zkrat. Nebo porucha zásuvky? Měla jsem v hlavě katastrofické scénáře: vyhoříme, bouchne nám bojler, něco mě zaručeně zabije.
Zavolala jsem elektrikáři. Po telefonu byl příjemný, „klidně přijedu dneska, tohle je potřeba řešit hned“, řekl. Cena? „Záleží na náročnosti.“ Kývla jsem. Přijel za hodinu.
Byl to starší pán. Chodil po bytě se zkoušečkou, klepal do zásuvek, kontroloval jističe. „Hm, no, to je divný… tohle není běžný, tohle bude složitější.“
Po půlhodině detektivní činnosti se zastavil u stropu v chodbě. Zvedl oči. Zvedl ruku. A ukázal na malý bílý přístroj – detektor kouře. Vzdychl:
„Tohle to dělá. Je tam slabá baterie. Stačí vyměnit.“
Píp.
Zamrzla jsem. Vážně? Vážně kvůli vybité baterii v detektoru jsem volala elektrikáře, který strávil čtyřicet minut „diagnostikou závady“?
Zasmál se. Já taky. „Tohle se stává pořád,“ mávl rukou. „Nikdo na to nemyslí, přitom to dělá kravál, co se nedá ignorovat.“
Pak vytáhl fakturační blok.
Dvě a půl tisíce. „Zásah v akutním režimu, diagnostika, doprava, konzultace.“ Výměnu baterie už tam ani neuváděl. Tu jsem si mohla udělat sama.
Neřekla jsem nic. Zaplatila jsem. Pak jsem tři dny nad tím přemýšlela.
Nešlo o ty peníze. Tedy – ne jenom. Šlo o to, že jsem se nechala nachytat. Sama sebe jsem přesvědčila, že jsem nekompetentní. Přitom to celé bylo jen o tom, že jsem se zapomněla jednou za rok podívat nahoru na strop.
A pak mi došlo, že nejsem jediná.
Kolikrát zaplatíme odborníka ne proto, že by to bylo složité, ale protože jsme přesvědčeni, že nejsme dost chytří na to, abychom to zvládli? Kolikrát zapomeneme, že spousta věcí má jednoduché vysvětlení, jen se musíme zastavit a dívat se jinak?
Dneska mám v kalendáři připomenutí: „Zkontroluj baterii v detektoru“. Jednou za rok. Trvá to tři minuty. A při každém píp si vzpomenu na účet za 2 500 Kč.
A hlavně – od té doby se pokaždé nejdřív podívám nahoru. Doslova i obrazně.
