Článek
Je možné být zároveň Čech i Evropan? Bohužel by mnozí řekli, že Evropany ani náhodou nejsou. Je to kvůli tomu, že jsou skeptičtí k Evropské unii. Dokonce jsem se setkal i s názory, které přirovnávají Evropskou unii k Sovětskému svazu, i když jedno z toho je základem nejsvobodnějšího místa na světě a druhé byla totalitní velmoc snažící se zotročit celou Evropu, potažmo svět.
Mnozí EU obviňují, že nám pouze diktuje, jak máme žít, a vnucuje nám „zvrácenou LGBT+ ideologii.“ No, pokud vám vadí, že i sexuální menšiny mohou žít svobodně, tak možná jste právě vy ti, kteří by nejraději diktovali lidem, jak mají žít. Svoboda jednoho rozhodně neomezuje svobodu druhého.
Bohužel nejrůznější politické zájmové skupiny jsou obratné ve schopnosti získávat příznivce tím, že hrají na strunu nostalgie a stesku po minulosti a zároveň přirovnávají EU k totalitnímu režimu. Ve veřejném prostoru je naprosto evidentně vidět, že u části populace jim to vychází přesně tak, jak chtějí.
EU nám přináší dříve nepředstavitelné možnosti
Je mnoho věcí, které jsou benefity členství v Evropské unii. Tím hlavním je mír. Je to ironické, protože za Sovětského svazu se také mluvilo o „míru na věčné časy,“ ale musíme si říct, zda tehdy byl opravdu mír? Jelikož jsme během té doby byli jednou okupováni, probíhala studená válka a téměř neustále hrozil jaderný konflikt, tak bych o míru rozhodně nemluvil.
Evropská unie vznikla na základech Evropského společenství uhlí a oceli. V podstatě tehdy šlo o to, aby se členské státy navzájem kontrolovaly, kolik uhlí a oceli vyrábí a na co je používají. Nikdo tedy nemohl bez povšimnutí začít zbrojit a ohrožovat své sousedy.
A když se podíváme na historii evropského kontinentu, tak období míru, které zažíváme nyní, je naprosto bezprecedentní. Do světových válek bylo naprosto běžné, že se Evropané mezi sebou zabíjeli. I když na sousední Ukrajině vyvolala Ruská federace neuvěřitelně brutální válku, my stále nejsme v ohrožení.
Také nikdy dříve nebylo jednodušší, a hlavně bezpečnější vzít si do batohu pouze zubní kartáček, spodní prádlo a vyrazit na cestu po celém kontinentu. Od Pobaltí po Portugalsko nám stačí pouze občanský průkaz, abychom mohli nerušeně cestovat. Jeden večer si můžeme dát piknik pod Eiffelovou věží a druhý den se zase můžeme slunit na plážích Itálie.
Navíc pro ekonomiku našeho státu i těch okolních je velice výhodné mít otevřené hranice pro obchod. Nejenom že delikatesy z celé Evropy můžeme mít velice levně, ale i naše produkty můžeme vyvážet. To podnikatelům dává možnost mít větší výrobu a tím zaměstnávat více lidí, a díky větším ziskům mohou zaplatit i více do státní kasy.
I přes veškeré svobody, které nám členství v Evropské unii poskytuje, jsou tu však stále lidé, kterým se to nelíbí a nešetří kritikou. Což je samozřejmě v pořádku, ale bez tohoto společenství bychom jistě neměli takto vysokou úroveň života. Proto mě zaráží snahy části politiků odejít z EU, i když na příkladu Velké Británie vidíme, jaké by to mělo důsledky.
Kdo vlastně jsme?
Kdo tedy vlastně jsme? Jsme Češi nebo Evropané? A vylučuje se to vůbec? Z logiky věci, žijeme na evropském kontinentu, a proto není pochyb o tom, že skutečně jsme Evropané. Úplně stejně jako jsou například Číňané i Tchajwanci Asiaté. A to i přes to, že tyto dva státy mají mezi sebou ohromné napětí.
Mnoho vlastenců by samozřejmě řeklo, že jsme Češi a nikoli Evropané. Že máme vlastní kulturu a mohli bychom existovat s vysokou zdí kolem našich hranic. Podle mě však můžeme být Češi a vlastenci hrdí na naši zemi, a přitom být Evropané hrdí na náš světadíl.
Co víc, myslím si, že můžeme být i mnohem více. Například já se beru nejenom za Čecha, ale vnímám příslušnost i ke své městské části a ke svému městu také. Zároveň se považuji za Moraváka. Až potom jsem Čech a potom se považuji ještě za Evropana.
Znám historii všech těchto celků, ke kterým se hlásím. Mám rád jejich kulturu, přírodu i zvyky. Nic z toho se nevylučuje a podle mě se to dokonce i podporuje. Pokud totiž znám detaily různých celků, ke kterým se hlásím, tak vidím, jak podobné si vlastně jsou. Považuji se za českého vlastence a zároveň mohu být hrdý Evropan.
Globalizace není nepřítel
Mnoho lidí se snaží zastavit globalizaci a další integraci světa. Jenže čím více je svět provázaný a státy navzájem spolupracují, tím méně hrozí válka. Čím méně hrozí válka, tím méně je nutné zbrojit. Samozřejmě to zní jako sci-fi a utopie, ale nebyl by svět lepším místem, kdyby zmizel strach z války a potřeba zbrojit?
Energie jsou nyní extrémně drahé a státy stejně mají obrovskou spotřebu za účelem zbrojení. Na co vše by se daly využít materiály, ze kterých jsou zbraně a tanky. Kdyby všichni spolupracovali dohromady, mohli bychom jako lidstvo řešit opravdové problémy, jako jsou nemoci, bydlení a podobně. Bohužel by museli spolupracovat všichni dohromady, což, jak se zdá, zatím nehrozí.
Anketa
Zdroje:
