Článek
Byl rok 1942. Polští vojáci, kteří byli po napadení Polska Německem a Sovětským svazem internováni v Sovětském svazu, byli v rámci dohody s britskou vládou přesunuti přes Persii (dnešní Írán), kde se formovala tzv. Andersova armáda.
Jednotka 22. zásobovací kompanie tam potkala místního chlapce, který na trhu nabízel osiřelé medvídě. Tvrdil, že jeho matku zabili lovci. A i když to zní nepravděpodobně, vojáci si ho od něj opravdu koupili – výměnou za konzervu, čokoládu a pár drobností.
Medvědí mládě pojmenovali Wojtek – což je v Polsku zdrobnělina jména „Wojciech“, a přeložit by se dalo jako „ten, kdo miluje válku“ nebo „radostný bojovník“. Nejspíš nikdo netušil, jak doslova se to jméno naplní.
Maskot, voják i přítel
Wojtek s vojáky vyrůstal, cestoval s nimi a stal se jejich každodenní součástí. Spal ve stanech, mazlením je zahříval, naučil se stát na zadních a zdravit tlapou. Když vojáci pili pivo, dostal trochu i on.
A cigarety? Ty mu dávali ze srandy – nikdy je nekouřil, ale rád je žvýkal jako nějaké pamlsky. Jedl z ešusu, miloval koupání a občas se pral s vojáky jako velké medvídě. Byl maskotem jednotky, ale mnohem víc než to – byl kamarádem, symbolem normálnosti uprostřed války.
Když měla jednotka cestovat přes moře do Itálie, nastal problém: zvířata na palubu nesměla. Vojáci ale odmítli Wojtka opustit. A tak ho jednoduše zařadili jako vojáka – měl vlastní hodnost vojína, složku, dokonce výkaz stravy a příděl. Díky tomuto „triku“ mohl oficiálně pokračovat s jednotkou dál do bojů.
Hrdina z Monte Cassina
Bitva o Monte Cassino v roce 1944 patřila k nejtvrdším střetům války. Polská armáda byla součástí spojeneckých sil, které se snažily prorazit německou obranu v italských horách. A právě tady se Wojtek stal legendou.
Vojáci měli za úkol přenášet těžké bedny s dělostřeleckou municí – a Wojtek jim začal pomáhat. Chytil bednu předními tlapami, postavil se na zadní a nosil náboje, jako by to dělal celý život. Očividně ho to bavilo. Podle svědků neupustil jediný náboj.
Jeho nasazení natolik ohromilo ostatní, že se stal oficiálním symbolem jednotky. Na znaku se objevil medvěd nesoucí dělostřelecký granát – a Wojtek byl povýšen na desátníka.
Důchod ve skotské zoo
Po válce byli polští vojáci demobilizováni a mnozí zůstali ve Spojeném království. Wojtek s nimi odcestoval do Skotska, kde byl předán do péče edinburské zoo. Ale nebyl zapomenut.
Když ho přišli navštívit bývalí spolubojovníci, poznal je. Vítal je vrčením a postával u skla výběhu. Měl rád jejich hlas, jejich přítomnost. Byl pořád tím samým medvědem, kterého si zamilovali v Persii. V zoo žil až do své smrti v roce 1963 – bylo mu 21 let.
Dnes stojí sochy Wojtka v Krakově, Edinburghu, Londýně i dalších městech. Vzniklo několik knih, dokumentů i dětských ilustrací vyprávějících jeho příběh. V Polsku a Skotsku se na něj nezapomíná – ne jako na zvířecí kuriozitu, ale jako na symbol odvahy, věrnosti a neobyčejného přátelství.
Zdroje:
