Článek
Čaj byl pro Brity posvátný už od dob, kdy se do Commonwealthu začlenila Indie. Pověstný čaj o páté je synonymem pro zastavení a odpočinek. O to méně si asi někdo ve Velké Británii mohl pomyslet, že právě dodávka směsi na tento tradiční nápoj roztočí ozubená kola osudu a do pohybu se dají události, které definují svět do současnosti. Na počátku americké revoluce stála dodávka čaje.
V té době neexistovaly Spojené státy americké ani žádné jiné státní útvary v Severní Americe. Byly zde jen kolonie a indiánské kmeny. Britské kolonie začaly vznikat roku 1606, kdy anglický král Jakub I. pověřil dvě obchodní společnosti, aby za Atlantikem vytvořily funkční infrastrukturu pro zemědělství a vývoz.
Inspirací pro ně byli Španělé, kteří zakládali kolonie v Jižní Americe. Díky nim rostlo jejich bohatství a přes Atlantik neustále proudily flotily přetékající zlatem. Na severu sice nebylo tolik zlata, ale Britové zde vycítili potenciál v úrodné půdě. Zaměřit se chtěli hlavně na pěstování tabáku a bavlny.
Britské kolonie navíc tvořila prazvláštní směsice obyvatel. Z původních 2 tisíc Britů, kteří zde žili v roce 1625, se do roku 1775 stalo téměř 2,5 milionu. Nová neprobádaná země totiž lákala mnohé. Část tvořili chudí, kteří zde chtěli restartovat svůj život, ale odcházely sem i náboženské menšiny. Vše ještě doplnili lidé jiných národností, například Holanďané, Němci nebo Švédové.
Britská kontrola
Postupem času byla zmapována velká část východního pobřeží, na jehož plážích vzniklo 13 kolonií. Ty však spolu příliš neudržovaly kontakt a zodpovídaly se pouze britskému panovníkovi. Platily zde stejné zákony jako ve zbytku Britského impéria. Vládu zde reprezentovali guvernéři, kterými se stávali vysloužilí politici z Anglie.
Británie zde zajišťovala i bezpečnost prostřednictvím svých jednotek. Ty měly původně bránit kolonie proti Francouzům, ale postupně se z nich staly pouze hladové krky, které kolonie musely krmit a nijak jim neprospívaly. Britské jednotky totiž nebyly ochotné bojovat s indiány.
Proto jednotliví guvernéři zakládali vlastní milice a gardy. Navíc po několika generacích už potomci původních kolonistů nevnímali Velkou Británii jako svůj domov. Spíše ji považovali za utlačovatele, s nímž se musí bezdůvodně dělit o své zisky a ze všeho odvádět daně.
Daně
Velká Británie byla zpočátku ke koloniím benevolentní v oblasti daní. Obyvatelé museli platit pouze poplatky z transakcí a z těchto peněz byla financována místní samospráva. Jenže Británie se po sedmileté válce dostala do dluhů a musela hledat další příjmy. Proto britský parlament hledal možnosti, jak uvalit daně na americké kolonie.
Zpočátku na to vláda šla opatrně a zdanila dovoz papíru. To se sice setkalo s vlnou nevole, ale ta nebyla nijak zásadní. Proto si Britové věřili a postupně zavedli daně na veškeré zboží, které bylo přes Atlantik dováženo. Od oceli, oleje, cukru po barvy – zdražilo vše, co zdejší obyvatelé potřebovali ke každodennímu životu a nebyli schopni si vytvořit sami.
Poslední kapkou pro kolonisty bylo zavedení daně na import čaje. Tehdy však již v koloniích existovaly podnikatelské struktury nezávislé na Británii. Jednou z nich byli i Synové svobody, kteří bohatli právě na prodeji čaje a jejich podnikání bylo novým zdaněním ohroženo.
Bojkot čaje
V roce 1772 se Synům svobody podařilo skrze svůj vliv a moc uspořádat protesty proti dovozu beden s čajem. Ty byly nakonec odmítnuty a příjemci je nepřevzali. Jedinou výjimkou byl guvernér Bostonu, který sice také nesouhlasil s daněmi, ale královskou korunu respektoval a nadále jí zůstával věrný.
Další rok tedy vůdce Synů svobody John Adams uspořádal masivní protest před guvernérovým sídlem. Zúčastnilo se ho odhadem 6 tisíc lidí, což byla třetina všech obyvatel města. Jenže guvernér davu nevyhověl, a ten se tedy rozzuřen vydal do doků, kde kotvila loď s čajem, aby spravedlnost vzali do vlastních rukou.
Hněv se však po cestě změnil v radost z osvobození a na palubu lodi vtrhli lidé, kteří se předtím převlékli za indiány, ženy nebo anglikánské kněze. Ti z podpalubí vytahali veškerý náklad a za zpěvu a jásotu davu ho naházeli do moře. Na lodi nezbylo nic, co by se ještě dalo zničit.
Začátek vzpoury
Anglie byla tímto chováním kolonistů natolik znepokojená, že okamžitě vyměnila guvernéra a nového dopravila do Bostonu se 4 tisíci vojáky, kteří měli sjednat pořádek a potlačit vzpurné občany. I když se jednalo o snahu předejít vzpouře, právě chování nových vojáků ji odstartovalo.
Nový guvernér totiž rozpustil milice ve městě a vojáci dostali rozkaz převzít jejich sklady zbraní a munice. Na straně milic však stáli obyvatelé, kteří je svojí podporou motivovali zbraně nevydat. Když se britští vojáci pokusili do budovy vtrhnout násilím, došlo ke střelbě, která odstartovala boj o americkou nezávislost.
Zdroje:
