Článek
V české historii asi neexistuje rodina, která by budila tolik emocí jako ta Mašínů. Osudy jejich členů jsou spjaty s naší zemí, ať už v dobrém nebo ve zlém. Věci nejsou nikdy černobílé a dobro a zlo se často prolínají. Vždy záleží na morálním kompasu každého z nás, abychom si udělali názor na postavy minulosti.
Důležitý je také vždy kontext, ve kterém se daná událost, s níž jsou tito lidé spojováni, odehrává. Velmi těžce se hodnotí historie dnešní optikou, stejně tak je to i u bratrů Mašínů, kteří vyrůstali ve vlastenecké rodině a byli vedeni k tomu, že za svobodu je nutné bojovat. To jim vštěpoval jejich otec, který však neměl možnost sledovat budoucnost své rodiny, protože byl popraven nacisty během druhé světové války.
Otec legionář
Během první světové války se Josef Mašín starší dostal na východní frontu, kde padl do ruského zajetí. Odtud mířil rovnou mezi nově formující se legionáře a začal bojovat proti rakouské monarchii s cílem zničit Rakousko-Uhersko, aby mohl vzniknout samostatný stát.
Po bolševické revoluci se musel se zbytkem legionářů probojovat Sibiří až do Vladivostoku, odkud konečně zamířil do nově vzniklého Československa. I když byl nejdříve demobilizován, k armádě se rychle vrátil. Poté, co absolvoval granátnický kurz, byl přidělen k ruzyňskému dělostřeleckému pluku.
V období první republiky, konkrétně v roce 1929, se setkal a oženil se Zdenkou, rozenou Novákovou. V následujících letech s ní měl celkem tři děti, dva syny a jednu dceru. První syn se narodil rok po svatbě a dostal jméno Ctirad. Druhý se narodil v roce 1932, a dostal jméno po svém otci, Josef. Dcera Zdeňka se narodila roku 1933.
Okupace a smrt otce
Založení rodiny a dětství sourozenců však probíhalo zároveň se vzestupem nacistického režimu v sousedním Německu. Netrvalo dlouho a Adolf Hitler si naši zemi vybral jako svou druhou oběť po anšlusu Rakouska. V roce 1938 jsme přišli o pohraničí a bez zdejšího opevnění nebylo příliš možností se v dalším roce bránit před úplnou okupací.
Ctiradovi bylo v době okupace 9 let a Josefovi 7, a již tehdy viděli ve svém otci velký vzor. Ten se totiž odmítnul vzdát a pokusil se vyhodit do vzduchu muniční sklad své jednotky, aby tyto zdroje nepadly do rukou nacistů. Domů se tedy vrátil zmlácený a suspendovaný, ale jeho synové pochopili, že udělal vše, aby bránil svou zemi.
Otec se ihned přidal k odbojové činnosti. Nejdříve na vlastní pěst, a následně ke strukturám odboje. Nejprve měl na starosti shánění zbraní a munice, což zvládal dobře díky svým kontaktům, které zůstaly u armády. Rychle se však vypracoval až do skupiny Tří králů, kde se svými společníky předával důležité informace exilové vládě.
Během jednoho z vysílání byli však odhaleni a Josef Mašín starší zadržoval příslušníky gestapa, aby jeho spolupracovníci mohli uprchnout i s vybavením. Byl však zadržen a i když trvalo několik měsíců, než ho zlomili, nakonec byl popraven v roce 1942. Ve vzkazu adresovaném jeho dětem napsal, že jednou pochopí, proč bránil vlast, a že ho v tom musí následovat, až budou velcí.
Během doby, kdy byl jejich otec vězněn, byla ve vazbě i jejich matka. Děti tedy musely být u rodiny a známých. I když byla Zdenka Mašínová po smrti manžela propuštěna, gestapo ji neustále sledovalo. Na děti zůstala sama, ale dá se říci, že měla štěstí, protože jí hrozilo, že bude také popravena a děti poslány do koncentračního tábora.
Otcův vzkaz si vzali k srdci
Vzkaz, který jim adresoval jejich otec, byl nalezen v jeho cele až po válce, ale již ke konci války se oba bratři snažili být takoví, aby na ně byl jejich otec hrdý. I přesto, že byli velmi mladí, na konci války se přidali k odbojové činnosti.
Válka se však chýlila ke konci a oba, tehdy ještě mladí kluci, neměli příliš příležitostí zapojit se do sabotáží nebo špionáže. I přesto si však vysloužili medaili Za chrabrost od prezidenta Edvarda Beneše za to, že ukryli sovětského poručíka, který uprchl z německého zajetí.
Když válka skončila, zprvu to vypadalo, že se vše vrátí do starých časů první republiky a svět bude zase svobodný. Všechny tři děti manželů Mašínových totiž prožily důležitou část života pod nacistickou nadvládou. Radost ze svobody však netrvala příliš dlouho a k moci se postupně dostávali komunisté.
Jejich matka na začátku nastupující totality vstoupila do strany, aby si mohla udržet vliv ve Svazu bojovníků za svobodu, ale když začali komunisté popravovat jejich rodinné přátele jako Miladu Horákovou nebo Heliodora Píku, na protest ze strany odešla a celá rodina se tak dostala na seznam nepřátel dalšího totalitního režimu.
To však Ctiradovi ani Josefovi nevadilo. Spíše než na kariéru v komunistickém Československu se chystali na kariéru v protikomunistickém odboji. Ctirad dokonce absolvoval kurz partyzánského boje v Poděbradech. Jejich počínání během boje proti komunistům však budí kontroverze dodnes.
Zdroje:
