Článek
S odstupem času se kontroverzní bratři Mašínové obhajovali tím, že byli s komunistickým režimem ve válce, ve které byly oběti na obou stranách. Na straně veřejnosti byly tisíce lidí v pracovních lágrech a stovky byly popraveny ve vykonstruovaných procesech. Proto se i skupina kolem bratrů rozhodla, že nebude mít slitování se služebníky totalitního režimu, kteří jim zkříží cestu.
Velkou roli hrálo i rodinné zázemí, ve kterém Ctirad a Josef Mašínové vyrůstali. Jejich otec byl legionář působící po 1. světové válce v československé armádě. Po nacistické okupaci se přidal k odboji a stal se důležitým zpravodajem ve skupině zvané Tři králové. Za svoji činnost proti Německu byl nakonec zajat a popraven.
Po válce byl v jeho cele nalezen schovaný vzkaz pro jeho rodinu. Adresoval ho svým dětem a vysvětloval jim, že až budou starší, pochopí, že za svobodu je nutné bojovat. S nástupem komunistické totality a omezováním lidských svobod jeho synové dospěli k názoru, že nyní je chvíle, kdy musí bojovat.
Skupina bratří Mašínů
Josefu i Ctiradovi bylo jasné, že svůj boj proti celému státu nemohou vyhrát sami. Proto kolem sebe zformovali pětičlennou skupinu, kde kromě obou bratrů byli ještě Milan Paumer, Zbyněk Janata a Vašek Švéda. Tato pětice věřila, že vše směřuje k 3. světové válce a že západní mocnosti nakonec Československo osvobodí.
Proto se rozhodli, že uprchnou ze země a odcestují do západního Berlína. Zde plánovali vstoupit do americké armády a stát se páteří nových československých legií, které se jednoho dne vrátí s tanky do Prahy a nastolí opět demokracii po vzoru první republiky. Jenže k takto riskantní cestě potřebovali zbraně a další materiál.
Ačkoliv se jednalo o velmi idealistický scénář několika mladíků, mezi kterými byl starší 30 let pouze jediný, a to Vašek Švéda, jejich svědomí je nenechalo nečinně přihlížet bezpráví, a rozhodli se vzít spravedlnost do svých rukou. Jejich svědomí je však nijak netížilo uchylovat se ke stejným praktikám, jaké používal nový režim.
Pokus o získání zbraní
Před útěkem potřebovali získat zbraně, které by použili v případných střetech s bezpečnostními složkami. První pokus se udál v Chlumci. Ctirad a Josef v brzkých ranních hodinách zaklepali na stanici Sboru národní bezpečnosti a strážnému Oldřichu Kašíkovi tvrdili, že jim ukradli motorku.
Kašík je bez jakéhokoli podezření pustil dovnitř, ale schytal ránu do zátylku kusem železné trubky. Ta ho však neomráčila, a tak se snažil vytáhnout svou pistoli na obranu. Josef Mašín ho tedy zastřelil dvěma ranami do hrudi. To vzbudilo rozruch a plán byl zmařen, dvojice musela utéct, což se jim podařilo.
V Čelákovicích se jim však zbraně podařilo získat, tentokrát již za pomoci Milana Paumera a Zbyňka Janaty. Povedlo se jim unést sanitku a k fingované nehodě přivolat strážmistra Jaroslava Honzátka. Toho na místě odzbrojili a odvezli na jeho stanici. Zde ho donutili, aby jim ukázal, kde jsou zbraně, a odemkl jim skříň.
Bratři byli vyzbrojeni a Honzátko jim nekladl odpor a spolupracoval. Zde mohl celý incident skončit. Jenže skupina dospěla k názoru, že hrozí nebezpečí, že strážmistr je odhalí pomocí popisu, který by mohl podat. Proto ho omámili a svázali. Ctirad mu následně podřízl hrdlo a nechal ho vykrvácet.
Ačkoliv toto jednání lze jistě označit za barbarské, Mašínové si za ním stojí i ve svých vyjádřeních v současnosti. Obhajují to tím, že zbraně stejně chtěli použít proti komunistům, a ptají se, proč by nezačali na těch, kterým tyto zbraně vzali. Bohužel pro ně vraždy bezbranných a omámených lidí nemají nic společného s bojem za demokracii.
Další vražda kvůli útěku z uranových dolů
V roce 1952 se skupina pokusila dostat přes hranice, ale pokus byl neúspěšný. Ctirad byl chycen a uvězněn v jáchymovských uranových dolech. Pohraniční služba ani soudy netušily, že zatkly člena skupiny, která měla na svém kontě již dvě vraždy. Jeho trest byl tedy 3 a půl roku.
Zbytek skupiny však nechtěl čekat s opuštěním země na jeho propuštění a zároveň nechtěl kamaráda nechat v pracovním táboře. Ihned zavrhli možnost násilného osvobození, ale rozhodli se, že získají dostatek peněz, aby podplatili strážné a ti Ctirada nechali utéct.
Aby získali dostatek peněz, rozhodli se přepadnout vůz, který převážel peníze na mzdy do slévárny Kovolis Hedvikov. V dodávce bylo astronomických téměř 900 tisíc korun a 4 lidé. Pouze jeden z nich chtěl peníze bránit, a tím byl Josef Rošický, který v následné přestřelce zemřel.
Byla to další zbytečná vražda, protože dříve než se jejich plán podařilo uskutečnit, prezident Zápotocký vyhlásil amnestii, která se týkala i Ctirada Mašína, jenž byl v roce 1953 propuštěn na svobodu a ihned se vrátil zpět ke skupině, která se rozhodla, že se pokusí komunistům zkomplikovat kolektivizaci zemědělství.
Odhalení v Pivíně
Skupina se vypravila do vesnice Pivín, kde na poli byly stohy sklizeného sena. Ty skupina začala zapalovat, ale při tom je vyrušila požární hlídka. Všichni se dali na útěk na kolech, ale Ctiradovi spadl řetěz a byl hlídkou dostižen. Ihned jednoho z mužů zastřelil, ale druhý zmizel v kukuřici.
Zde došlo k největší chybě, které se skupina dopustila. Ctirad totiž použil zbraň, kterou byl zavražděn i strážný Kašík. Díky tomu bylo možné je spojit i s touto vraždou a uprchlý požární hlídač ho mohl identifikovat. Bylo tedy jen otázkou času, kdy budou Mašínové spojeni s těmito zločiny. Nebylo na co čekat a museli se dát na útěk.
Cesta za svobodou
Nejprve odcestovali vlakem do Chomutova, odkud zamířili autobusem na horu Svaté Kateřiny. V dešti a v bahně cestovali lesem a snažili se pomocí kompasu určit správnou cestu do Východního Německa. Po 7 kilometrech před sebou uviděli světla pocházející z vesnice Ansprung. Ta se nacházela již za hranicemi, ale tím cesta nekončila.
Východní Německo, stejně jako Československo, spadalo pod komunistickou nadvládu, a proto ani zde skupina nebyla v bezpečí. Do Berlína, kam měli namířeno, to bylo ještě mnoho desítek kilometrů a neměli, jak cestovat. Nejprve se pokusili ukrást auto, ale to se jim nepodařilo.
Proto se vydali do blízkého města, kde si koupili lístky na vlak směřující do vesnice Uckro nedaleko Berlína. Pravděpodobně přišli podezřelí ženě prodávající lístky, a tak na ně v přestupní stanici čekal šok. Perón byl plný policistů, kteří kontrolovali všechny vystupující.
Ctirad se pokusil s jedním policistou komunikovat, ale byl sražen k zemi a začala přestřelka. Bylo však očividné, že policie neměla tušení, čeho jsou uprchlíci schopní, a nebyli připraveni na takový střet. Dokonce se někteří policisté dostali do palby svých kolegů kvůli jejich špatnému rozmístění.
Skupina prchala, Zbyněk Janata se oddělil od ostatních a byl zadržen. Zbytek se ukryl ve stodole ve vedlejší vesnici, ale všude po nich pátrali a museli znovu prchat. Jenže v blízkém lese byli obklíčeni a situace vypadala bezvýchodně. Zachránila je však tma, kvůli které se policisté nechtěli pustit do akce a vyčkávali na svítání.
Jenže než vyšlo slunce, podařilo se skupině obklíčení projít. Jednalo se v podstatě o zázrak. Jenže skupina přišla o dalšího člena – Václav Švéda byl postřelen a rychle ztrácel krev. Proto se rozhodl zůstat. Skupina se s ním emotivně rozloučila a nechala mu zbraň, peníze a nějaké jídlo, kdyby se mu podařilo vyváznout.
Cílová rovinka
Trojice se snažila být neustále v pohybu. V patách jim přitom byly tisíce policistů a příslušníků Rudé armády. Během cesty se dostali na mýtinu, kde se rozhodli odpočinout pod hromadou větví. Opět se jim dostalo neuvěřitelného štěstí. Vojáci si totiž hromady všimli a chtěli ji pro jistotu několikrát prostřelit. Nakonec to však neudělali a pouze lámanou češtinou několikrát zavolali „vylezte“ a šli zase dál.
Po opuštění úkrytu se rozhodli ukrýt opět ve stodole a zde vydrželi týden. Opět však byli odhaleni, ale místní obyvatelé nebyli spokojeni s komunistickou nadvládou a trojici neprozradili. Dokonce jim poradili, že se nejsnáze dostanou do Berlína na vlaku převážejícím brambory.
Vlakem se dostali tak blízko americkému sektoru, že byli doslova několik hodin chůze od cíle. Jenže během cesty je odhalil mladý příslušník zdejší policie. Ctirad se ho pokusil zastřelit, ale selhala mu zbraň. Vše mohlo být u konce, jenže policista si kleknul a začal prosit o život. To jim dalo možnost k útěku.
Dostali se až na americký konzulát v Berlíně. Zde byli ubytováni, ošetřeni a nakrmeni. Jejich příběh je neuvěřitelný, protože na jejich stopě bylo až 25 tisíc policistů a vojáků. Zbylí dva členové skupiny však takové štěstí neměli. Zbyněk Janata a Václav Švéda byli postaveni před soud a v roce 1955 popraveni.
Neuvěřitelný příběh plný zvratů dodnes budí řadu kontroverzí. Mnozí v nich vidí všehoschopné zločince, jiní zase hrdinné bojovníky, kteří se vzepřeli komunistické nadvládě. Ať už vnímáme bratry Mašíny a jejich skupinu jakkoliv, není možné popřít, že se jedná o významný příběh naší poválečné historie.
Zdroje:
