Článek
Během 30leté války, v období mezi lety 1618 a 1648, došlo k rozvratu mezi skupinami křesťanů, zejména mezi římskokatolickou a reformní částí církve. Toho přirozeně využili panovníci napříč Evropou pro posílení svých mocenských zájmů. Touto válkou došlo k upuštění tlaku, který probublával v celé Evropě a k válce směřoval již delší dobu.
Jako počátek tohoto konfliktu můžeme označit stavovské povstání v Čechách. Současně probíhala nizozemská revoluce, která chtěla docílit nezávislosti nizozemských provincií na Španělsku. Válku využili i Francouzi, kteří byli již delší dobu znepokojeni tím, jak se rozšiřuje vliv Habsburků po Evropě.
Kombinace všech těchto situací s neutuchajícími spory v církvi vytvořila ideální podhoubí pro velký konflikt, který zasáhl většinu Evropy. První etapou války byl odboj českých stavů proti ferdinandu I. Habsburskému. Nejdříve drobné bojůvky vyústily v bitvu na Bílé hoře a následný přesun bojů do Německa.
Šanci v tomto konfliktu ucítil švédský panovník Gustav II. a také Francouzi. Gustav II. se rozhodl, že v bojích se mu podaří ovládnout Římskou říši a sjednotí tak starý kontinent pod svou vládou. Francouzům šlo zase o to, aby oslabili vliv Habsburské dynastie a tím posílili svou vlastní moc.
Kvůli všem těmto důvodům se rozhořel brutální konflikt, ve kterém chtělo mnoho aktérů dosáhnout různých cílů. Za tři desetiletí se odehrálo několik významných bitev, které se nesmazatelně zapsaly do evropské i české historie. Jednou z nich bylo i obléhání Brna švédskou armádou, což je připomínáno každý den.
Zvonění v Brně
Pokud se pohybujete v Brně a jste tu pouze na výletě nebo služební cestě, možná vás zmate, když uslyšíte polední zvonění příliš brzy. Nemusíte se lekat a své plány stále stíháte, nikde jste neztratili hodinu času. V Brně totiž hodiny odbíjejí již v 11 hodin dopoledne. Vychází to z legendy o vyhnání švédské armády.
V Brně je to s časem velmi složité. Kostelní zvony bijí dříve, než by měly. Máme sice i orloj, ale ten vám také neukáže přesný čas jindy než v 11, ale jedenáctou poznáte i díky zvonům, takže orloj je vesměs zbytečný. Pokud se do Brna rozhodnete zavítat, doporučuji čas buď neřešit, nebo si ho hlídat na svém telefonu či hodinkách.
Obléhání Brna
Roku 1645 dorazila švédská vojska před brány Brna. Vedl je Lennart Torstensson a nepřicházel před hradby města v dobré náladě. Jeho vojáci již byli unavení z neustálých přesunů a bitev. Morálce nenahrávalo ani to, že je to již potřetí, co Torstensson stojí na dohled moravské metropoli.
Obléhání Brna začalo v květnu roku 1645 a válka se již chýlila ke konci. Mezi armádními veliteli se šířily zvěsti o připravované mírové dohodě mezi Habsburky a Švédy. Navíc po celé oblasti se šířil mor, který si vyžádal desetitisíce životů. Přesto bylo Brno v očích vojevůdce Torstenssona nesmírně důležité.
A měl v tom pravdu. Brno se během let války změnilo v pevnost, která sice nebyla příliš velká, ale byla posledním místem, které bránilo Švédům v postupu na Vídeň. Kdyby byla cesta na hlavní město říše volná, dostali by se Švédové do mnohem výhodnější pozice během vyjednávání míru.
Švédské vojáky a jejich velitele frustrovalo, že tento snadný cíl měli již dvakrát na dosah, ale král je vždy odvolal k jiné bitvě. Jednou se dokonce museli vydat na cestu z jihu Moravy až do Dánska a zpět. Panovala obava, že pokud nedojde k rychlému poražení obránců, budou se útočníci muset znovu stáhnout.
Šance pro brněnské obránce nevypadaly vůbec dobře. Denně zde umíralo kolem 20 lidí na mor, což se projevovalo na morálce obránců. A ačkoliv brněnské hradby byly vysoké a pevné, bránilo je pouze něco málo přes dva a půl tisíce vojáků a ve městě žilo 5 tisíc lidí. Proti nim Švédové postavili 28 tisíc vojáků zocelených mnoha bitvami.
Během prvního měsíce obléhání se Torstensson zaměřoval na dobytí pevnosti Špilberk. Dokonce se několika jeho vojákům podařilo dostat do tohoto objektu, a i když byli zahnáni, ukazovalo to, že Brno bude snadným soustem. Dokonce tak snadným, že Švédům přišlo zbytečné o něho bojovat.
Švédové vnímali situaci obránců jako bezvýchodnou a zoufalou a po prvotních průnicích v obraně jim přišlo zbytečné plýtvat životy vojáků, když se obránci jistě rádi vzdají. Jenže nikdo se v Brně nechtěl s vyjednavači bavit a nebyli vpuštěni ani za hradby. Ve městě si totiž uvědomovali svůj strategický význam.
Obléhání trvalo až do poloviny srpna. Obě strany dělaly lsti na své protivníky a často podnikaly falešné útoky, nebo obránci nechávali projít Švédy za hradby, aby je tam pak mohli jednoduše uvěznit a pobít. To trvalo až do 15. srpna. Švédové již neměli zásoby pro další obléhání, a proto se rozhodli, že buď dnes Brno padne, nebo armáda odtáhne.
Podle legendy se obránci dozvěděli, že Švédové Brno budou obléhat do odzvonění poledne a ti potom zazvonili o hodinu dříve a bitvu ukončili předčasně. To je však mýtus a bitva trvala až do večerních hodin, a i týden poté Švédové vypalovali okolní vesnice. Zvonění o hodinu dříve symbolizuje to, jak blízko bylo Brno k porážce, že se mnohdy obránci nemuseli dočkat ani poledne.
Zdroje:
