Článek
V roce 1899 proběhla na Vysočině v lese Březina poblíž městečka Polná záhadná vražda devatenáctileté Anežky Hrůzové. Tělo bylo nalezeno ukryté v houští a ihned se vyrojily teorie o rituální vraždě. Ze všeho byl okamžitě obviněn židovský mladík Leopold Hilsner a celý proces se zvrhl v tzv. Hilsneriádu, což byla největší antisemitská akce na našem území. Dokonce se do celé věci vložil budoucí prezident Tomáš Garrigue Masaryk, kterého podle legendy z městečka hnali kameny a klacky.
Když se mladá Anežka nevrátila 29. března 1899 domů, její rodina si zpočátku myslela, že se dívka zdržela s nějakým mládencem nebo strávila noc u jedné z kamarádek. Když se však neukázala ani druhý den, Polenští uspořádali rozsáhlou pátrací akci, do které se zapojila stovka místních, kteří prohledávali blízké okolí.
Tragický osud mladé švadleny vyšel najevo až 1. dubna, kdy bylo nalezeno její tělo. Ještě než se na místo dostavili četníci, bylo všem na místě jasné, že si vrah počínal obzvláště brutálně. Dívka byla podle vyšetřování nejdříve omráčena, následně skrčena a poté jí vrah prořízl hrdlo.
A právě způsob, jakým byla vražda provedena, ihned navedl místní na „židovskou stopu“. Celý proces totiž náramně připomínal rituální košerování – tedy způsob porážky zvířat židovskými řezníky. Navíc v den vraždy byla zároveň křesťanská Bílá sobota a židovský svátek Pesach. Někdo z místních si následně vzpomněl na starobylou temnou legendu o tom, že Židé na tento svůj svátek konzumují chléb, do kterého byla přidána panenská krev.
Hlavním podezřelým se stal mladý žebrák židovského původu Leopold Hilsner, který byl mezi obyvateli Polné považován za osobu s nízkým intelektem. I když Leopold několikrát během vyšetřování prokazatelně lhal, nikdy se nepřiznal a soud měl proti němu pouze nepřímé důkazy a svědectví místních, často založená na pouhých domněnkách. Přesto byl však odsouzen k trestu smrti.
Davové šílenství a násilí namířené proti Židům se však nelíbily profesorovi a poslanci Tomáši Garrigue Masarykovi. Proto se do případu vložil a snažil se dopátrat pravdy. Kvůli tomu dokonce Vysočinu dvakrát navštívil, aby si mohl ověřit skutečnosti na vlastní oči. První návštěva sice proběhla bez povšimnutí, ale obyvatelům Polné se nelíbilo, jakým způsobem o celé věci Masaryk píše.
Traduje se, že během druhé návštěvy, kterou budoucí prezident podnikl, ho místní měli vyhnat s klacky v rukou a házením kamenů. Jenže samotný Masaryk to ve svém deníku popisuje jinak. Městečko sice navštívil inkognito, ale poznali ho dva jeho studenti. Když se jeho přítomnost ve městě roznesla, srotil se menší dav, ale vše zůstalo u nenávistného pokřikování. K žádnému fyzickému napadání však nedošlo.
Kvůli panujícím pochybnostem a Masarykově snaze o přezkoumání případu se do věci vložil samotný rakouský císař František Josef I., který sice nenařídil nové vyšetřování ani mladíka neomilostnil, ale alespoň mu zrušil trest smrti. Na svobodu se Hilsner dostal v roce 1918 a zbytek života strávil ve Vídni, kde roku 1928 zemřel.
Zdroje:
