Článek
V roce 1981 proběhl jeden z nejkontroverznějších případu v soudnictví v USA, možná na celém světě. Dne 16. února 1981 ubodal Arne Cheyenne Johnson svého domácího Alana Bona kapesním nožíkem. Mladík nekladl žádný odpor při zatčení a k vraždě se přiznal. Jeho obhajoba byla založena na velmi netradičním argumentu, a tím byla údajná posedlost ďáblem.
Obhajoba
Soudního líčení se účastnilo několik svědků, kteří tvrdili, že byli přítomní exorcismu několik měsíců před vraždou. Popisovali náhlé změny chování, extrémní sílu, agresivitu a změnu osobnostních rysů mladíka. To má dokazovat údajnou posedlost.
Obhajobě asistoval asi nejznámější pár démonologů Eda a Lorrain Warrenovi. Ti jednoznačně podporovali verzi se zapojením temných sil do případu. Proti nim stály psychologové, kteří byli přesvědčení, že jde o psychické onemocnění.
Psychická nemoc nebo výmluva
Sdílím názor psychologů, že za vraždou může stát nějaká porucha vnímání reality. Ostatně celou řadu posedlostí z minulosti se dá vysvětlit právě psychickými nemocemi. Například schizofrenie může způsobit paranoidní halucinace.
Druhým možným vysvětlením je, že údajná posedlost byla pouze výmluva a snaha o uznání nepříčetnosti. I kdyby vraždu spáchal v afektu, nebo ji plánoval, byla by to pro něj ideální výmluva, aby se vyhnul vysokému trestu.
Rozhodnutí soudu
Soud rozhodl o vině Johnsona a poslal ho na 10 let do vězení. Za mřížemi se choval vzorně a dokonce se oženil. Po 5 letech byl za dobré chování propuštěn na svobodu. Za verzí o posedlosti si stojí dodnes.
Nedá se předpokládat, že by nový film od Netflixu vnesl do případu nové světlo, protože se nemá jednat o dokument, ale film s jistou dávkou autorské licence. Není to první film o tomto případu. Nedávno se mu věnoval i třetí díl filmové série o manželích Warrenovích „V zajetí démonů 3“.
Zdroje:
