Článek
Každý, kdo někdy slyšel o mafii, jistě zná i jméno známého gangstera Al Caponeho. Ten působil v USA hlavně v období prohibice, kdy na pašování a výrobě alkoholu vydělal značné jmění. Málokdo však o něm ví, že se po konci prohibice snažil přeorientovat na legální podnikání. Některé stáčírny alkoholu nechal přestavět na továrny pro zpracování mléka.
A tak začal příběh vzniku data spotřeby na potravinách, které všichni známe a často kontrolujeme. Kromě pověsti drsného mafiána měl však i pověst Robina Hooda. V Chicagu, kde působil, totiž otevřel síť výdejen polévek zdarma a také je občas sám vydával.
Právě sem za ním přišla zoufalá žena, jejíž dcera onemocněla po požití zkaženého mléka. Chtěla si od něj půjčit peníze na zdravotní péči o své dítě. Al Capone se však rozhodl, že léčbu nezištně zafinancuje. Zároveň pomocí svého vlivu začal lobbovat, aby byly potraviny označeny datem, do kdy výrobce garantuje nezávadnost svého produktu.
To se mu nakonec podařilo, ale kromě veřejného blaha měl i jiný cíl, a tím bylo ovládnutí mlékárenského průmyslu v Chicagu. V tom byl také úspěšný, ale mléčný magnát se z něj už nestihl stát. Krátce po převzetí konkurence totiž skončil za mřížemi. Al Caponeho impérium upadlo, ale datum spotřeby zůstalo dodnes.
Minimální datum trvanlivosti a datum spotřeby nejsou stejné
Ačkoliv je naprosto běžné, že si lidé prohlížejí etikety potravin, které kupují, mnoho lidí plně nerozumí údajům, které zjistí. Například mnozí považují pojmy minimální datum trvanlivosti a datum spotřeby za tutéž informaci. Jenže to není pravda a významy se liší.
Minimální doba trvanlivosti nás informuje o době, po kterou vydrží potravina kvalitní. Pokud však byly dodrženy podmínky pro skladování, měla by být konzumace bezpečná i posléze, ačkoliv mohlo dojít k výraznému zhoršení kvality. Označují se takto produkty, které vydrží déle, například konzervované, zmražené nebo vysušené.
Datum spotřeby je naopak uvedeno u potravin, které podléhají rychlé zkáze. Tento termín totiž oznamuje poslední možný termín, kdy je jídlo stále bezpečné. Často je však ještě potřeba tyto potraviny uchovávat ve vhodných podmínkách, například v lednici. Jedná se často o mlékárenské výrobky nebo maso.
Existuje však i skupina potravin, kde není uvedeno ani jedno datum. Těmi jsou například pečivo, ovoce nebo strava podávaná v restauraci. Ty jsou vždy určeny k okamžité spotřebě. To, že se mnoho lidem tyto pojmy pletou nebo jim nerozumí, způsobuje i velké množství zbytečného plýtvání jídlem.
Ročně se vyhodí 1/3 produkce veškerého jídla
Paradoxem lidské společnosti v současnosti jsou naprosto diametrální rozdíly v různých částech světa. Zatímco celosvětově se vyhodí 1,2 miliardy tun potravin, což odpovídá 1/3 roční celosvětové produkce, stále existují kouty světa, kde dohromady hladoví kolem 735 milionů lidí.
Hladem jsou postiženy hlavně africké státy, které v mnoha případech můžeme označit za méně vyspělé než země v Evropě. Obecně se dá říct, že platí: čím vyspělejší oblast, tím více se plýtvá jídlem, a čím méně vyspělá, tím více jsou zdejší lidé ohroženi hladem. Jde hlavně o schopnost vyprodukovat zemědělskou produkci.
Když se řekne plýtvání jídlem, většinou si představíme domácnosti, které nakupují příliš mnoho potravin s krátkou dobou spotřeby a následně je vyhodí. Nesmíme však zapomínat, že k plýtvání dochází i během výrobního procesu. Ovšem i zde platí, že čím modernější společnost, tím méně plýtvají samotní producenti.
Plýtvání v České republice
Šetření OSN, které bylo v souvislosti s plýtváním potravinami provedeno v naší zemi, ukázalo, že až 59 % vyhozeného jídla bylo vyhozeno zbytečně nebo kvůli špatnému skladování. Sledovaní respondenti jako dva nejčastější důvody uváděli buď překročení data spotřeby, nebo to, že jídla uvařili příliš mnoho.
V České republice je ročně vyplýtváno přibližně 355 000 tun potravin. Ze zjištěných dat vyplývá i zajímavost, že větší rodiny plýtvají méně jídlem než lidé žijící sami. Je to způsobeno hlavně tím, že i jednotlivci nebo páry mají tendenci nakupovat větší balení, která jsou výhodnější, nebo vaří jídlo s vidinou, že ho budou konzumovat několik dní.
Nakládání s odpadem
Nejenom, že je problém, že takový odpad vzniká, ale i nakládání s ním není naše silná stránka. Nejčastěji totiž končí na skládkách, kde se dále rozkládá a vytváří metan, nebo ho lidé likvidují do kanalizace, kde vytváří komplikace během čištění odpadních vod a navíc podporuje život hlodavců.
Přitom i s vyhozeným jídlem se dá nakládat tak, že ho recyklujeme. Kompostováním můžeme vytvářet hnojiva nebo mohou zbytky sloužit k výrobě elektřiny pomocí bioplynových stanic. Sice u nás již existují kontejnery na bioodpad, ale možnosti recyklace stále využívá naprosté minimum Čechů.
Zdroje:
