Článek
Postavení zdi, která má zastavit nekontrolovanou migraci, zní jako nápad Donalda Trumpa nebo jiného populisty. Jenže projekt Velké zelené zdi je něčím, co by skutečně mohlo zmírnit proud přistěhovalců z Afriky do Evropy. Bohužel tento projekt stále není ani částečně dokončen. Provází ho totiž hned několik problémů, ať už finančních, politických nebo procesních.
Zásadním rozdílem mezi zdí, kterou plánoval postavit Donald Trump, a tou, která by mohla vzniknout v Africe, je způsob, jakým má migraci zabránit. Zeď mezi USA a Mexikem je fyzická překážka, která má zastavit příchozí. Ta v Africe by měla vyřešit důvody, proč přicházejí.
V Africe pomalu a poměrně nejistě vzniká stěna mezi Saharou a zbytkem kontinentu, která má zastavit rozpínání písečné planiny a tím zlepšit podmínky pro život v obydlených oblastech, které se nacházejí na hraně toho, kdy se mohou stát neobyvatelnými.
Migraci totiž nelze zastavit postavením bariér nebo překážek. Každou zeď lze podkopat, přeletět nebo, pokud není dokola, i obejít. Jediným efektivním způsobem boje proti masovému přemísťování obyvatelstva je vyřešení důvodů, které je k odchodu z jejich domovů vedou.
My jako Evropská unie bychom s tím měli pomoci jak logisticky, tak i finančně. Migrace nás totiž stojí více peněz, než bychom si mohli dovolit. Ať už jde o zátěž pro sociální systém, který někteří příchozí mohou zneužívat, nebo o nárůst kriminality ze strany migrantů nebo jejich odpůrců. V některých evropských městech vznikají ghetta, která jsou problémem stejně tak, jako byla problémem vždy v minulosti, když vznikala.
Historie Velké zelené stěny
Poprvé tato myšlenka vznikla v roce 1927 a přišel s ní francouzský koloniální lesník Louis Lavauden. Už tehdy bylo rozšiřování pouště do centrální části afrického kontinentu problémem. Tehdy však nebylo reálné, že by tento megalomanský projekt mohl být uskutečněn.
V 50. letech minulého století se myšlenku rozhodl rozvést anglický botanik Richard Barbe Baker. Ten navrhl, že by mohlo jít o 50 kilometrů široký pás zeleně, který by se táhl od Atlantského oceánu po Rudé moře. Účelem mělo být zastavení písečných bouří, které pomalu, ale jistě, rozšiřují poušť.
V určitých částech začala Velká zelená stěna vznikat v 70. letech. Tehdy se však jednalo pouze o drobné a nijak neucelené projekty, které si jednotlivé státy řídily samy. Teprve v roce 2002 na zasedání Celoafrické unie vznikla dohoda na společném plánování a podpoře jednoho z nejvíce ambiciózních projektů lidstva v současnosti.
Realizace
Termín zahájení výstavby byl stanoven na rok 2007 a jeho dokončení by mělo oficiálně proběhnout v roce 2030. Jenže již teď je velmi pravděpodobné, že se tento termín nestihne. V roce 2021 bylo totiž plně vybudováno pouze něco kolem 4 %. Na takto pomalý postup však příroda nebere ohled a hrozí, že již vybudované lesy se změní v pouštní oázy nebo zaniknou úplně.
Samotná podoba, která je plánována, je podstatně méně ambiciózní než ta z 50. let. Nyní se počítá s pásem dlouhým 7 tisíc kilometrů a 15 kilometrů širokým. Původně se počítalo, že na celou stavbu bude stačit 5 až 8 miliard dolarů. Bohužel nyní je částka na včasné dokončení vyčíslena na 43 miliard dolarů a dalších 5 miliard by stála každoroční údržba.
Problémy v průběhu
Vidina lepší budoucnosti samozřejmě většinu obyvatel střední Afriky nadchla. Bohužel lidé byli netrpěliví a ve chvíli, kdy se po pár prvních letech nedostavily žádné výsledky, začali být k celému projektu skeptičtí.
Ke všemu nepřidalo ani to, že řada investorů slibované peníze dodávala se zpožděním a v horším případě vůbec. Navíc řada zainteresovaných subjektů úspěšně prosazovala, aby namísto hospodářských dřevin probíhala výsadba stromů bez užitku, což vedlo k profitu firem, které tyto sazenice dodávaly.
Vše navíc komplikují nejrůznější menší i větší konflikty, které probíhají mezi jednotlivými státy nebo lokálními kmeny. To v určitých oblastech celý proces zastavilo nebo rovnou zablokovalo až do současnosti. Bohužel některým lokálním vůdcům je osud jejich obyvatel lhostejný.
EU by měla zastavit migraci převzetím kontroly nad projektem
Pokud jako Evropané chceme výrazně snížit počet příchozích migrantů, měli bychom tento požadavek reflektovat. Jenže pohraniční služba ve Středozemním moři nikdy nebude schopna chytit a vrátit všechny, a deportace těch, kteří jsou vyhodnoceni jako bezpečnostní riziko, je zdlouhavý a jen málo efektivní proces.
Kdybychom prostředky, které vyhazujeme oknem na neefektivní boj s migranty, raději investovali do stavby Velké zelené stěny, mohlo by to konečně přinést výsledky. Jenže by bylo nutné přesvědčit klíčové africké osobnosti, aby nám nad projektem svěřily veškerou kontrolu. Následně by stačilo vyjít vstříc funkčnosti a logice namísto zájmům podnikatelů, kteří by se na tom chtěli pouze obohatit, tak jako v minulosti.
Zdroje:
