Článek
Nová pohádka brněnského dětského divadla se drží zaběhnutých schémat klasických pohádek, jak je všichni známe z dob, kdy jsme byli děti. Láska, dobrodružství a osud celého království jsou základními atributy, které ve hře najdeme. Jediný rozdíl mezi tímto a jinými podobnými příběhy je přítomnost queer tématiky.
A právě ústřední téma této pohádky vyvedlo mnoho lidí z míry. Na sociálních sítích se příspěvky o této hře dočkaly doslova náletů nespokojených občanů, kteří sice hru neviděli a pohádky celkově je nejspíše moc zajímat nebudou, ale přesně vědí, že to není v pořádku. Jedni v tom vidí důkaz dekadence západní civilizace a jiní zase „výrobu“ malých homosexuálů.
A přitom hra pouze odráží současnost a není na ní nic zlého. Queer komunita existuje a děti se s ní stejně běžné setkávají na každém kroku. Ať už venku, v televizi nebo na internetu. Proč by nám mělo tedy vadit, že i divadelní hra ukáže, že láska může přesahovat hranice pohlaví. Svět již dávno není pouze černobílý.
Ukázat dětem, že na odlišné orientaci není nic zlého, by mohlo mít hned několik pozitivních společenských dopadů do budoucna. Například nárůst tolerance mezi lidmi. Zároveň by možná mezi mladistvými ubylo psychických problémů, kvůli tomu, že by uměli chápat své pocity ohledně své orientace.
Svobodnější svět, kde se nikdo nemusí bát vyjádřit lásku komukoliv, je podle mě lepším světem. Je škoda, že prostředí, kde jsou si všichni rovni a nikdo není posuzován na základě lásky, je zatím tak vzdálený. Navíc existuje početná menšina, která se svobodnějšího světa bojí a odsuzuje ho.
Pro koho je inscenace Princ & Princ určena
Hra vychází ze stejnojmenné knihy z pera nizozemských autorek Lindy de Haan a Stern Nijland. V Polárce měla tato hra premiéru 13. dubna 2024. O režii se postaral Roman Gombarček. Hra má 4 postavy prince Krasomila a Bertíka, královnu a královského kocoura.
Toto divadlo hraje převážně dětské hry, ale na dospělé samozřejmě nezapomínají. Konkrétně je tato hra určena pro děti od věku 5 let. Pro ně a jejich rodiče. Ti také samozřejmě rozhodují, zda své děti na tuto hru vezmou. Proto mě překvapila vlna negativních reakcí, protože pokud se někomu hra nelíbí, tak na ni své děti přece brát nemusí.
Například já na hru také jít nechci. Není to samozřejmě tím, že bych odsuzoval téma. Můj důvod je daleko jednodušší a tím to, že nemám rád pohádky. Navíc nemám zatím děti a tedy nemám potřebu na ně chodit. S dětmi bych na hru určitě zašel, protože bych je rád do divadel bral, a to bez rozdílu, jestli se v pohádce do sebe zamilují princ a princezna, princ a princ nebo osel a drak.
Příběh se odehrává ve fiktivním království, kde panovnice odchází do důchodu. Má ji nahradit její syn. K tomu je však potřeba, aby se oženil a vzal si s sebou někoho na trůn. Jenže on se k námluvám s princeznami nemá a poddaní si lámou hlavu tím, co za tím stojí.
Lásku nalezne až u druhého prince, což mu způsobí řadu komplikací, například na úřadech. A co si o tom myslí královský kočičí mazlíček? Princové možná budou muset provést svatební obřad někde v cizině, například v džungli. Toto představení o velké lásce překonává veškeré předsudky.
Není pro děti nebezpečné ukazovat jim homosexuální vztahy?
Ne, není. Ať mohou mít nejrůznější internetoví experti odlišný názor, tak na hře bylo spolupracováno s dětskou psycholožkou, metodičkou v oblasti sexuálního a genderově podmíněného násilí a spoluautorkou knihy o sexuální výchově Děti to chtěj vědět taky.
Právě účast Marcely Poláčkové z organizace Konsent dává záruku, že hra není pro děti opravdu nijak nebezpečná. Navíc i řada světových studií dokládá, že ukazování odlišných než heterosexuálních vztahů nemá na děti negativní vliv. Například studie britské univerzity v Miltonu, která se zabývá vlivem homosexuality na děti.
Ať už jde o názory odborníků nebo akademické práce, tak je jasné, že není nutné dětem tajit, že mohou existovat různé varianty vztahů. Heterosexualita jim také není zatajována, proč by tedy neměly vědět, že i lidé stejné orientace se mohou mít rádi.
Děti vychovávejme, jak uznáme za vhodné
Samozřejmě to, že hra není pro děti nebezpečná, není důvod na ni děti brát. Obecně ale návštěvu jakéhokoliv divadelního představení doporučuji a podporuji. Má totiž na děti pozitivní vliv, jak na představivost, tak na učení formou hry. Hrané inscenace pomáhají dětem, aby rozvíjely své komunikační schopnosti a celkově kultivovanost jejich osobnosti.
Každý rodič si může zvolit, jak bude potomky vychovávat a jakými podněty je bude zahrnovat. Nesmíme u toho ale zapomínat, že tím má každý z nás možnost přímo ovlivnit, v jakém světě budou naši potomci žít.
Zdroje:
