Článek
Mnohé překvapil vpád ruské armády na území sousední Ukrajiny. Stále však řada našich spoluobčanů nevěří a ignoruje fakt, že Ruská federace vede informační válku i proti nám samotným. Jenže ono to není ničím, co by nás mělo překvapovat, protože civilizace, které se v Evropě rozvíjely, vždy musely čelit nebezpečí přicházejícímu z východu.
Ať už šlo o závist z pokroku nebo o válečné výboje s cílem získat kořist a území, je nepopiratelné, že to není poprvé, co hrozí zánik naší evropské svobodné společnosti. Nesmíme podlehnout hordám barbarů, kteří se na nás chystají, zvláště když hrozí, že přijdeme o naše transatlantické spojenectví.
Nalijme si čistého vína. Potenciálním zvolením Donalda Trumpa opravdu hrozí, že USA buď alianci přímo opustí, nebo neposkytnou pomoc státům, které neplní spojenecké závazky ve formě 2 % HDP vynaložených na obranu. Nesmíme zavírat oči před tím, že můžeme zůstat osamocení s expanzivním totalitním režimem Vladimira Putina na hranicích.
Ztráta klíčového zámořského spojence by jistě povzbudila naše nepřátele. Ti nás již nyní vnímají jako slabé. A možná jsme. Ale celou naši evropskou historii jsme museli čelit nepřátelům z východu. Někdy jsme obstáli lépe, jindy hůře, ale musíme si vzít ponaučení. Předpokládat, že nám již nehrozí žádné nebezpečí z východu, by bylo až naivní.
Římská říše
Jednou z prvních zmínek v historii, kdy se setkáme s výpady východních kmenů do Evropy, nalezneme v Římské říši. Ta se rozkládala hlavně v oblasti Středozemního moře, ale rozpínala se i na sever, dále do západní a střední Evropy. Ve své době platila za centrum světové kultury a vzdělanosti.
Právě to mohlo být příčinou toho, že okolní kmeny se snažily získat část bohatství, kterým disponoval Řím. Tehdy samozřejmě nešlo pouze o kmeny z východu, ale téměř všichni obyvatelé pohraničních oblastí byli považováni za nepřátele a tak s nimi samozřejmě i římští císaři zacházeli.
To zapříčinilo, že výpady na obou stranách s různou intenzitou probíhaly neustále. Kromě východních kmenů šlo také o kmeny germánské. Bohužel pro běžné obyvatele Římské říše to znamenalo velké investice do armády na úkor hlavních devíz jejich říše, mezi které patřilo například vzdělávání nebo kultura.
Z východu prováděli útoky Gótové, jejichž domovina byla na území dnešního Běloruska, Ukrajiny a Ruska. Největší bitva, která se mezi Římany a Góty uskutečnila, byla ta v roce 378 u Adrianopole. Zde gótská jízda rozdrtila římskou pěší armádu a v této bitvě padl i samotný římský císař Valens.
Čingischán
Další nebezpečí evropským zemím hrozilo na přelomu 12. a 13. století. Tehdy se podařilo sjednotit mongolské kmeny pod vedením Čingischána. Ten byl kvůli krutému dětství a vyrůstání u kočovných kmenů zocelený a rozhodnutý rabovat a vraždit nejen v Asii, ale i v Evropě.
Jeho sjednocená mongolská armáda táhla směrem na západ a při tom uplatňovala taktiku cukru a biče. V Čingischánově provedení to znamenalo, že obléhaná města se mohla vzdát a začlenit se do mongolské říše, a když odmítla, byla tato města a osady vyrabována a obyvatelé povražděni.
Západní tažení pod vedením samotného Čingischána se zastavilo na Ukrajině, kde své armády otočil a rozhodl se rozdrtit čínskou říši. To však nebyl konec nebezpečí ze strany Mongolů pro Evropu.
Synové a vnuci mongolského vojevůdce následně opět táhli na západ. Mongolské vojsko se přehnalo i přes naše území, konkrétně přes Moravu. Evropští panovníci sice o hrozbě věděli, ale přišlo jim praktičtější se modlit a podnikat svaté poutě než shromažďovat armádu.
Sovětský svaz
Slabost demokratických režimů v Evropě po první světové válce nejdříve umožnila expanzi nacistickému Německu, které bylo sice poraženo, ale za cenu toho, že východní Evropa padla do rukou Sovětskému svazu. Nastolení totality bylo pro tisíce lidí smrtelné a pro miliony dalších znamenalo konec svobody.
Navíc kromě totalitního řízení státu byla na celém světě atmosféra strachu, že vypukne další ničivá válka. To vše byla cena za rozpínavost ruského impéria, které chtělo mít absolutní kontrolu nad všemi lidmi na světě.
Kdo je připraven, není překvapen
Jednoduchá poučka ze světa bezpečnosti říká, že pokud jsou obě strany maximálně připravené na válku, konflikt hrozí nejméně. Naopak pokud jedna strana vojensky převyšuje tu druhou, je válka prakticky nevyhnutelná.
Sice vidíme fatální selhání a slabost ruské armády na Ukrajině, ale zároveň sledujeme, jak se rozjíždí ruská válečná ekonomika. Proto je nutné, aby na to Evropa reagovala adekvátně. Nesmíme riskovat další východní výboje do Evropy, které by mohly mít za následek zánik naší svobodné společnosti tak, jak ji známe dnes.
Zdroje:
