Článek
Jiří z Poděbrad byl českým králem, který nevzešel z dědického práva, ale byl do funkce zvolen šlechtou. I přesto, že jeho rodina nepatřila k těm královským, ale příslušela k prosté šlechtě, tak se Jiří projevil jako státník a schopný diplomat. Měl však i své kostlivce ve skříni, kteří ho pronásledovali celou dobu jeho vlády.
Původ Jiřího z Poděbrad
Jiří pocházel ze spojení dvou šlechtických rodin. První rod byl z Poděbrad a druhý z Kunštátu. Jeho plné jméno tedy zní Jiří z Kunštátu a Poděbrad, ale z praktických důvodů se mu říká pouze Jiří z Poděbrad. Budoucí panovník se narodil roku 1420 na samém počátku husitských válek.
Pocházel z bohaté a mocné rodiny, ale i přesto se nedochovalo, kde se Jiří narodil. Hlásí se k němu hned několik obcí, které se chtějí nazývat rodištěm tohoto našeho krále. Jeho otec byl blízkým přítelem Jana Žižky z Trocnova, ale malý Jiří si svého táty příliš neužil, protože brzy po jeho narození zemřel.
Proto byl budoucí král vychováván u příbuzných. Ti rozhodli, že byl Jiří ve 14 letech připravený na zkoušku dospělosti. Pro vstup do dospělého života byla Jiřímu nařízená účast v bitvě u Lipan. O jeho účasti se sice spekuluje, ale je pravděpodobné, že se minimálně pohyboval v okolí bitevního pole.
Co je však jisté, je to, že záhy po zmíněné bitvě započala jeho dráha ve veřejném životě. V 17 letech již zasedal v zemském soudě. Jenže doba to byla složitá a následníkem trůnu bylo malé dítě Ladislav Pohrobek, který byl vnukem Zikmunda Lucemburského. Jelikož se Ladislav nemohl ujmout trůnu, tak byla správa nad českými zeměmi vložena do rukou Jiřího z Poděbrad.
Jenže následník trůnu umírá a s ním započalo bezvládí. Mnozí spekulovali, že měl Jiří prsty ve smrti posledního Lucemburka, který se měl chopit českého trůnu. Jasno přinesly až testy ostatků, které jako příčinu smrti označily vzácný druh leukemie.
Bylo tedy nutné, aby byl zvolený nový panovník. 2. března 1458 byl šlechtickými rody jednomyslně zvolen Jiří z Poděbrad novým právoplatným králem. Díky jeho vazbám na kališníky byl přezdíván husitským králem.
A kralování mu šlo, jak se říká, od ruky. Byl schopným a moudrým vladařem, který si uvědomoval, že české země potřebují klid a mír po letech husitských válek. Proto se snažil, aby katolíci i kališníci žili ve společném státě v míru. I když se válčení nebál, tak dával přednost diplomacii.
Sjednocená Evropa
Jiří z Poděbrad se snažil vyřešit evropskou izolaci českého království, do které nás uvrhly husitské války. Přišel tedy s nápadem sjednotit celý kontinent. Podmínky sice byly naprosto jiné než ty po 2. světové válce, kdy vznikla Evropská unie, ale v řadě věcech se iniciativa Jiřího z Poděbrad shodovala s myšlenkami EU.
Velkým nepřítelem českého krále byl papež, který měl v té době velkou moc na celém kontinentu. Jiří si ho původně naklonil tím, že během korunovace přísahal, že bude potírat všechny kacíře. Mezi neznabohy hlava církve řadila i kališníky, ale český panovník si to vyložil po svém a potíral pouze radikální sekty a svým poddaným dovoloval si zvolit mezi vírou pod jedním nebo pod obojím.
To se samozřejmě papežovi nelíbilo, ale schopný diplomat Jiří se rozhodl, že papeže od moci odstaví. Přišel s myšlenkou na sjednocení všech křesťanských států v Evropě. Argumentoval tím, že křesťanské státy by neměly mezi sebou bojovat a své spory by měly řešit mírově.
Chtěl zřídit obdobu dnešního mezinárodního soudu, který by řešil neshody mezi státy, které vyznávaly křesťanskou víru. Takový tribunál by značně snížil vliv papeže na dění na starém kontinentu a moc by byla nově koncentrována v rukou soudců. Ti měli podle českého krále sídlit v Basileji.
Byl však ještě jeden důvod pro vznik tohoto spojenectví. Tím bylo agresivní království Turků, které ohrožovalo Evropu svými agresivními výpady na Balkán. Konečným cílem Jiřího z Poděbrad bylo vyhnat všechny uctívače islámu z evropského kontinentu a nastolit všude na starém kontinentu křesťanské vlády, které by společně žily v míru.
Sjednocení se nepodařilo
Jiří bojoval hlavně s tím, že byli Češi po husitských válkách považováni za šílené kacíře. vyslal tedy ty nejšlechetnější a nejudatnější rytíře do jednotlivých evropských království. Ti měli za úkol zlepšit veřejné mínění a ukázat, že jsou Češi dobrými křesťany. Vyslanci vyhrávali v šermířských turnajích, pomáhali poddaným a šířili mírové myšlenky českého krále.
Jenže všemu zabránil papež, kterého uplatil uherský král, aby snahy na sjednocení zastavil. I když Evropská unie v 15. století nevznikla, tak snaha Jiřího z Poděbrad nepřišla úplně na zmar. Podařilo se totiž navázat dobré vztahy s Polskem, Francií i s několika knížectvími v Německu. Francouzský král dokonce Čechům nabídl dohodu o „přátelství.“
Zdroje:
