Článek
Vincenc Schlögel je známý spíše jako Čeněk Šlégr, což je jméno, pod kterým herec působil za 1. republiky, protože jeho původní jméno znělo příliš německy, a to se v tehdejším Československu nevidělo rádo. Narodil se roku 1899 do německé rodiny, ale vždy se hlásil k českému národu.
Jako malý často navštěvoval svého strýce, který působil jako ředitel v divadle, a mladého Čeňka občas nechal zaskakovat za nemocné herce ve vedlejších rolích. I když vystudoval stavební školu, zamiloval si jeviště a rozhodl se vydat na dráhu herectví. Od konce 20. let minulého století působil v divadle Vlasty Buriana.
Kromě jeviště měl Šlégr rád i filmové kamery. Poprvé se natáčení účastnil roku 1919 a stihl natočit 90 filmů. U takto vytíženého herce bychom určitě nepředpokládali, že skončí jako žebrák, kterým společnost opovrhuje. V jeho životě totiž vše změnila 2. světová válka.
I když se stal kolaborantem s gestapem, osobně necítil žádné sympatie k nacistickému diktátorovi Adolfu Hitlerovi. Dokonce v roce 1933 kvůli nástupu nacismu v Německu sepsal posměšnou parodickou hru, ve které sám ztvárnil Hitlera, kterého zesměšňoval a udělal z něho karikaturu.
Jenže po Mnichovské dohodě si uvědomil, že ho nečeká nic dobrého, a dokonce mu jeho přátelé radili, aby uprchl ze země, dokud má ještě možnost. Do karet mu nehrála ani známost jeho jediné dcery Blanky, která se zamilovala do Žida Arnošta Weisse. Po vzniku Protektorátu začal být Šlégr v hledáčku gestapa.
Přítel jeho dcery byl zatčen a zavlečen do Terezína. Sám Šlégr byl neustále kritizován v propagandistickém časopise Vlast. V té době se jeho dcera pokusila o sebevraždu, což slavného herce zlomilo. Kontaktoval tedy vysokého úředníka gestapa a výměnou za spolupráci na propagaci nacismu vyjednal propuštění Weisse, který se ihned oženil s jeho dcerou.
Jenže jeho okolí, přátelé ani veřejnost to nevnímali dobře a začali Šlégra zavrhovat. Rozhodl se sice spolupracovat s nacisty, ale pouze proto, aby zachránil svou rodinu, kterou musel po celou dobu války živit. Po konci války se za svou kolaboraci, ke které byl dotlačen okolnostmi, nesetkal se soucitem, ale s tvrdým exemplárním trestem.
V roce 1947 byl odsouzen k půl roku nucených prací v uranovém dole a přišel o čtvrtinu majetku. Po svém propuštění se k herectví vrátit nemohl a musel se živit v uhelném skladu. To mu nadobro podlomilo zdraví, ale kvůli své kolaborantské minulosti neměl nárok na invalidní důchod.
Jediným jeho příjmem bylo, že prodával vlastnoručně kreslené obrázky po pražských hospodách. Život mu však přichystal ještě jednu ránu. Po okupaci v roce 1968 jeho dcera s manželem emigrovala a Šlégr zůstal naprosto sám. Dříve slavný herec zůstal osamělý a bez peněz kvůli tomu, že chtěl ochránit příbuzné před nacisty. Krátce nato, 17. února roku 1970, zemřel.
Zdroje:
