Článek
Matka Tereza, známá také jako Tereza z Kalkaty, se oficiálně jmenovala Agnes Gonxha Bojaxhiu a narodila se roku 1910 v makedonském městě Skopje. Její otec byl úspěšný obchodník, ale zemřel, když jí bylo osm let. Její matka byla silně věřící a vedla k víře i svoji dceru. Po smrti milovaného otce se plně zapojila do života ve farnosti, kterou se svou matkou navštěvovaly.
Když jí bylo 18 let, rozhodla se vstoupit k loretánským sestrám, které měly svůj svatostánek v irském Dublinu. Zde dostala řeholní jméno Tereza po svaté Tereze z Lisieux. V Irsku však dlouho nezůstala a byla poslána do daleké Indie, kde měla šířit slovo Boží mezi místním obyvatelstvem.
Po svém přesunu získala ještě jméno Matky Boží Marie, a proto se jí dnes říká právě Matka Tereza. Působila převážně v Kalkatě, kde vyučovala na střední škole ve 30. a 40. letech 20. století. V církevním žebříčku rychle stoupala díky tomu, že byla vzdělaná, učenlivá a ovládala několik jazyků. Roli také hrál její zápal pro křesťanství.
Jednou v noci, během cesty mezi indickými městy, ji napadla velmi radikální změna v jejím dosavadním způsobu života. Rozhodla se, že opustí život v klášteře a bude žít v ulicích spolu s obrovským množstvím nejchudších obyvatel Indie. Chtěla jim pomáhat a přivést je na křesťanskou cestu.
I když to byl nejspíš zlomový moment jejího života, který ji proslavil, zpočátku jí tento záměr zakázal místní loretánský arcibiskup. Tereza se však nevzdala a myšlenku prosadila až ve Vatikánu, kde získala podporu samotného papeže Pia XII. V roce 1948 jí nakonec bylo dovoleno opustit zdi kláštera, aby šířila dobro v ulicích.
Tímto způsobem života si vysloužila nejen oblibu a uznání místních obyvatel, ale později i široké veřejnosti. Vypracovala se až do bodu, kdy zakládala hospice pro nevyléčitelně nemocné a vybudovala kolem sebe řád sester, které se angažují dodnes po celém světě. Její řád založil v tehdejším Československu roku 1992 útulek pro lidi bez domova v Bratislavě.
Za svůj život obdržela mnoho ocenění, z nichž nejvýznamnější je Nobelova cena míru, kterou získala roku 1979. I když zemřela roku 1997, svět, a především církev, na ni dodnes nezapomínají. Dokazuje to její blahořečení papežem Františkem v roce 2016, kterého se zúčastnilo 120 tisíc lidí.
Jak to tak bývá, nic není pouze černé ani bílé. Stejně tak byl život Matky Terezy rozporuplný a i tato světice se dopustila mnoha přešlapů. I když žila skromně, peníze jí nikdy příliš nevadily, a přestože je využívala pro bohulibé účely, na některých šecích, které přijímala, byla krev obětí totalitních režimů.
Řád nebo sekta
Ačkoli její řád existoval v rámci církve, je velmi obtížné určit, kde končí náboženství a začíná sekta nebo kult. Některé sestry pod jejím vedením totiž celou organizaci označovaly právě za sektu. Návštěva rodiny byla členům řádu povolena například pouze jednou za 10 let, takže byly naprosto odříznuty od svých nejbližších.
Dokonce se mezi sebou řeholnice nesměly přátelit. Veškerou svou energii musely věnovat pouze potřebným a Bohu. Matka Tereza údajně chtěla, aby se každá sestra sama bičovala každý den kromě neděle. Musely tak činit kvůli tvrzení Terezy, že aby byla láska opravdová, musí bolet.
Pokud zemřou a chtějí do nebe, musí být pokřtěni
Samozřejmě v hospici, kde působila samotná Matka Tereza, se pomáhalo potřebným a veřejně bylo deklarováno, že důstojná smrt není otázkou víry a každý pacient může svobodně věřit, v co chce. Jenže sestry údajně byly instruovány, aby se umírajících ptaly, zda chtějí do nebe. Pokud odpověď zněla ano, měly předstírat, že jim chladí čelo, a při tom potichu odříkat modlitbu, aby tím završily křest.
Navíc v hospici samotném také nepanovaly nejlepší podmínky. Sestry neměly většinou žádné lékařské vzdělání a často proto volily nevhodnou léčbu. Například na tišení bolestí v posledním stádiu rakoviny se používal aspirin. Panoval nedostatek materiálu a ani to málo, co používaly, neprocházelo sterilizací.
Měla ráda peníze zlodějů i diktátorů
Samotná Matka Tereza žila skromný život, ale o peníze neměla nikdy nouzi. Dostávala dary od prostých lidí, podnikatelů i vládců, kterých bylo tolik, že by vystačily na několik životů. V roce 1981 dostala velký finanční dar od haitského diktátora Jeana-Clauda Duvaliera, který sice uvrhl mnoho svých obyvatel do bídy a zmaru, ale Matka Tereza ho přesto označovala za „přítele chudých.“ Zastávala se také albánského komunistického vůdce Envera Hodži, který byl velmi brutální ke svým obyvatelům.
Dalším jejím sporným sponzorem byl finanční magnát Charles Keating. Ten získal své bohatství pomocí podvodů, kterými okrádal své investory. Následně byl roku 1989 zatčen a měl čelit soudu. Matka Tereza se ho snažila zastat a soudci poslala dopis, ve kterém Keatinga vychválila až do nebes.
I když celý život mohla žít spokojený život, rozhodla se sloužit Bohu a druhým. Její skromnost byla neuvěřitelná, ale když šlo o získávání peněz pro její záměry, příliš se nestarala o to, odkud peníze pocházejí. Všechny tyto skutky neměly vliv na její svatořečení, protože je oblíbenou postavou současného křesťanství, ale bylo by zajímavé zjistit, zda by dostala Nobelovu cenu míru, kdyby byly již v té době všechny její hříchy známé.
Zdroje:
