Článek
Hony na domnělé čarodějnice pořádala katolická církev během středověku po celé Evropě i na americkém kontinentu. Cílem inkvizitorů bylo zbavit zemský povrch všech heretiků a lidí obcujících s ďáblem. Domnělé hříšnice a hříšníci procházeli krutým mučením, během něhož byli nuceni přiznat se k celé řadě smyšlených obvinění a následně byli popraveni upálením, oběšením nebo utopením.
Jedním z míst, kde také probíhal hon na čarodějnice, bylo americké městečko Salem. Lidé zde byli přesvědčeni, že celé jejich město je ovládáno temnými silami. Proto se rozpoutalo davové šílenství, na jehož konci bylo 200 obviněných a 25 popravených lidí. Jejich sousedé je totiž obviňovali z využívání temné magie.
Vše spustila podivná nemoc
V únoru roku 1692 se u dvou malých děvčat, příbuzných salemského reverenda Samuela Parrise, začaly projevovat podivné záchvaty. Obě děti během záchvatů vydávaly hrůzostrašné skřeky, kroutily se do nepřirozených pozic a házely věcmi. Přivolaný lékař si s jejich stavem nevěděl rady.
V době, kdy obě dívky neměly záchvat, tvrdily, že během něj cítí bodavou bolest podobnou té, kterou způsobují injekce. Na jejich pokožce však nebyly nalezeny žádné vpichy. Všichni se proto začali obávat toho nejhoršího, co si dokázali představit – dívky musela proklít čarodějnice.
Za viníka mohl být označen kdokoliv
Místní obyvatelé, v čele s reverendem, tedy začali pátrat po tom, kdo za pomoci samotného ďábla ubližuje dívkám. Městem se vznášel oblak nedůvěry, protože čarodějnice nebo čaroděj mohl být naprosto kdokoliv. Netrvalo dlouho a v žaláři skončily první tři ženy.
Prvními nešťastnicemi byly Sarah Goodová, Sarah Osbornová a žena známá pouze jako Tituba. Jednalo se o ženy, které přesně odpovídaly představám o čarodějnicích. Goodová byla žebračka, Osbornová se stranila lidí a nechodila na mše a Tituba byla Afroameričanka živící se jako služebná v domě reverenda.
Nejspíše díky tomu, že se vymykaly společenským zvyklostem spořádaných žen, byly ihned prohlášeny za vinné. Osbornová a Goodová vše popíraly a tvrdily, že jsou nevinné. Oproti tomu Tituba se ke všemu přiznala, podrobně popsala satana a začala jmenovat další ženy, které s ní měly spolupracovat.
Ty, které Tituba označila jako spolupachatele, byly ihned zatčeny a čekal je soud. Mezi nimi byla Martha Coreyová, která se provinila tím, že celý proces zpochybňovala. Další byla teprve čtyřletá dcera Goodové jménem Dorothy. Poslední z těch, které služebná reverenda obvinila, byla Rebecca Nurseová.
Právě obvinění poslední jmenované uvedlo obyvatele města do hysterie. Jednalo se totiž o bezúhonnou, spořádaně žijící ženu, pracující jako přadlena, kterou její okolí vnímalo jako silně věřícího člověka. Každý si uvědomil, že když mohla být čarodějnice i Rebecca, mohl mezi služebníky temných sil patřit opravdu kdokoliv.
Musel vzniknout zvláštní soud
Měsíc po rozpoutání honu na čarodějnice již bylo uvězněno 15 lidí. Na konci dubna jich už bylo 27. Většina z nich byly ženy z chudých poměrů, které v mnoha případech byly příbuzné. Další šok pro veřejnost přišel, když byl zadržen i bývalý reverend George Burroughs.
Když na soud čekalo už šest desítek obviněných, tehdejší guvernér William Phips rozhodl, že vznikne zvláštní tribunál, který se bude zabývat čarodějnictvím v Salemu. Soudcem se stal nelítostný William Stoughton. Těsně před začátkem soudního procesu zemřela Sarah Osbornová, která podlehla podmínkám ve vazbě.
Její smrt však byla jen začátkem. První před soudem stanula Bridget Bishopová, která byla z čarodějnictví podezřelá kvůli vyzývavému oblečení a promiskuitě. Byla odsouzena k oběšení a trest byl vykonán 6 dní od vynesení rozsudku. Celkem bylo popraveno 19 lidí, 1 zemřel během mučení a dalších 5, včetně dvou dětí, podlehlo podmínkám ve vazbě.
Vše ukončilo obvinění ženy guvernéra
Nejspíše by bylo popravených mnohem více, protože obviněných bylo více než 200. Jelikož se nařčení z čarodějnictví stalo způsobem vyřizování sousedských sporů, lze předpokládat, že by toto číslo ještě narůstalo. Všemu však učinil přítrž guvernér Phips, když se vrátil z bitvy proti indiánům.
Když se seznámil s průběhem procesů a s tím, do jakých rozměrů vše narůstá, rozhodl se zastavit činnost zvláštního tribunálu. Oficiálně bylo oznámeno, že guvernér se pro tento krok rozhodl kvůli svému milosrdenství s prostým obyvatelstvem, které bylo vydáno na pospas zlovůli soudů a svědků.
Mnohem pravděpodobnější však je, že k jeho rozhodnutí zastavit procesy vedl spíše strach o vlastní rodinu. V té době se totiž mezi lidmi začaly objevovat zvěsti, že mezi čarodějnicemi je samotná Phipsova manželka. Procesy sice pokračovaly ještě v lednu roku 1693, ale tehdy byly odsouzeny pouze tři ženy, které všechny dostaly milost od guvernéra.
Zdroje:
