Článek
Kvůli kontroverzím, které vyvolávají jeho synové, se u nás často zapomíná na Josefa Mašína staršího. Legionář, který bojoval nejdříve za samostatné Československo a následně se stal výraznou postavou protinacistického odboje, je však historickou postavou, kterou stojí za to připomínat. Jeho odvaha a víra v náš národ by mohly být dávány za příklad dalším generacím.
Josef Vladimír Mašín se narodil 26. srpna 1896 v Loušanech. I přesto, že pocházel z rodiny prostého sedláka, nastoupil na gymnázium a mezi lety 1914 až 1915 studoval důstojnickou akademii, ze které však byl vyloučen po neshodách s vyučujícími, kteří podle něj vyučovali nepraktické a zastaralé taktiky, patřící do napoleonských válek.
Po odchodu z akademie byl odveden do armády pro potřeby Rakouska-Uherska v první světové válce. Byl poslán na ruskou frontu, kde však po dvou měsících, v květnu 1915, přeběhl do ruského zajetí. Zde následně vstoupil do československých legií a účastnil se akcí proti rakouské monarchii.
Během bojů byl několikrát zraněn i vyznamenán. Jako příslušník 1. československého střeleckého pluku se účastnil bojů u Zborova a u Bachmače. Po bolševické revoluci byl nucen spolu s ostatními legionáři probojovat se až do Vladivostoku přes transsibiřskou magistrálu.
Život za první republiky
Poté, co se mu podařilo dopravit se domů, byl demobilizován, ale u armády zůstal. Stal se štábním kapitánem pěchoty a následně podstoupil granátnický kurz. Po úspěšném absolvování školení patřil k ruzyňskému dělostřeleckému pluku až do začátku 2. světové války.
U armády sloužil po celou dobu trvání první republiky, kromě krátké doby, kdy se na neplacené dovolené musel starat o svou nemocnou matku. V roce 1929 se oženil se Zdenkou Novákovou. Později se jim narodily tři děti: Josef, Ctirad a Zdenka.
Roku 1938, v době Mnichovské dohody, se sice s nelibostí podřídil rozkazu nebránit pohraničí, ale v roce 1939 již rozkaz nebránit okupantům odmítl. Byl z armády vyloučen kvůli vzpouře, při které se pokusil vyhodit do vzduchu sklad zbraní svého pluku s cílem, aby se nedostaly do rukou Němců.
Odbojová činnost
Ihned po svém propuštění odešel do ilegality. Nejdříve se sám pokoušel o sabotáže a špionáž, ale proti okupačním silám toho jako jednotlivec zvládl jen málo. Díky svým kontaktům mezi příslušníky armády se však rychle dostal do odbojové skupiny Obrana národa.
V této organizaci se setkal s Josefem Balabánem a Václavem Morávkem, se kterými vytvořil skupinu zvanou Tři králové. Pomocí vysílačky se jim dařilo předávat londýnské exilové vládě cenné informace, které získávali ze své rozsáhlé sítě informátorů. Kromě zpravodajské práce se aktivně účastnili sabotáží za pomoci zbraní, které hromadili.
Těsně před jejich zatčením se pokoušeli předat zprávu o chystané invazi nacistů do Sovětského svazu. To se však již nepodařilo. Gestapo přišlo k bytu, ze kterého skupina vysílala, a přes nelibost zbytku skupiny Mašín rozhodl, že se jeho spolupracovníci dají na útěk a on Němce zdrží.
Zatčení
Během jejich vysílání 12. května 1941 se z ničeho nic ozvalo bušení na dveře. Všem bylo ihned jasné, že je přišlo zatknout gestapo. Po rychlé domluvě bylo rozhodnuto, že musí být zachráněna vysílačka, aby mohla pokračovat činnost skupiny. Mašín jako velitel rozhodl, že gestapo zdrží on a ostatní z bytu uprchnou.
Ostatním se to nelíbilo a Václav Morávek argumentoval tím, že Mašín má děti a měl by zůstat on místo něj. Jenže Josef Mašín měl vyšší hodnost, a proto ho museli poslechnout. Když bylo vše připraveno k útěku, Mašín otevřel a střelil jednoho z příslušníků skupiny, která je přišla zatknout.
Ihned začala potyčka, která skončila pro Mašína nešťastně. Na schodišti domu upadl a zlomil si nohu, která se mu zasekla v zábradlí. Gestapo ho tedy odzbrojilo a zatklo. Byl převezen do vězeňské nemocnice, kde po ošetření zlomeniny započalo první kolo výslechů, které bylo velmi brutální.
Odbojáři měli pravidlo, že první tři dny po zatčení nesmí nic prozradit z důvodu toho, aby měli jejich spolupracovníci dostatek času na útěk a ničení důkazů. Josef Mašín nejenom, že tuto dobu vydržel, ale údajně ji překonal až 50krát. Gestapáci se mu dokonce báli sundat pouta, protože když to udělali, vrhl se na ně a podařilo se mu jednoho vyšetřovatele srazit k zemi, kde ho mlátil, dokud nezasáhli ostatní.
Nyní se předpokládá, že Josef Mašín nakonec prozradil některé informace, ale až po takové době, že byly stejně zbytečné. Popraven byl v roce 1942 zastřelením. Poslední jeho vzkaz směřoval jeho dětem, kterým vzkázal, že až budou starší, tak pochopí, že za svobodu se musí bojovat.
Zdroje:
