Článek
Při nástupu vlády premiéra Petra Fialy v roce 2022 předseda vlády vyzýval lidi, aby zahodili ostych a požádali o sociální dávky v případě, že jim jejich vydělané peníze nestačí. Nyní se však politika vlády otočila a ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka vyhlásil boj proti zneužívání českého sociálního systému.
Je důležité poznamenat, že náš sociální systém je velmi štědrý, což přirozeně mnoho lidí rozčiluje. Pomoc potřebným je totiž vyplácena z peněz daňových poplatníků a jakékoliv náznaky jejího zneužívání na mnohé působí jako rudý hadr na býka. Mnoho politiků se tak tohoto tématu chytá jako tonoucí stébla, a přitom jde o velmi nebezpečnou problematiku.
Jak jinak nazvat získávání laciných politických bodů než obyčejným politickým populismem? Počet lidí, kteří pobírají například příspěvek na bydlení, se každým rokem zvyšuje a minulý rok se jednalo o více než 273 tisíc domácností, na které stát každý měsíc vydával 1,7 miliardy korun.
Tato i další dávky jsou určeny pro lidi či rodiny v hmotné nouzi. To znamená, že jejich příjmy nejsou dostatečné pro uspokojení základních životních potřeb na úrovni přijatelné pro společnost. Současně však musí prokázat, že nejsou schopni svou situaci zlepšit vlastním úsilím.
I když neexistují přesné statistiky, kolik lidí náš sociální systém zneužívá, je jisté, že takoví lidé existují. A co takový člověk musí udělat, aby se mohl obohatit na úkor jiných pracujících? Musí vynaložit značné úsilí na hledání kliček a mezer v zákonech, aby na dávky dosáhl.
Paradoxně by možná mohli mít více peněz, kdyby své úsilí věnovali vydělávání normálním způsobem. Jaký je však rozdíl mezi nimi a těmi, kteří podporu opravdu potřebují? Ti, kteří si nemají dostatek sil vydělat, většinou nejsou schopni stát proti úřadům a hájit své zájmy a práva.
Jakou má tedy stát jistotu, že když zpřísní pravidla, lidé zneužívající dávky si nenajdou nové cesty, jak si dávky udržet? Naopak, budou mít potřební možnost prokázat, že pomoc státu opravdu potřebují? V každém případě budou za delší provaz tahat ti, kteří dávky pobírají neoprávněně.
Navíc je očividné, že přínosy pro stát budou zanedbatelné ve srovnání se stresem pro ty, kteří pomoc potřebují. Dejme tomu, že hypoteticky stát v současnosti není schopný pohlídat, kdo dávky pobírá, a 25 % z nich příspěvek na bydlení čerpá neoprávněně. Kdyby všem byla tato pomoc omezena, představovalo by to úsporu 425 milionů měsíčně a 5,1 miliardy ročně. I když číslo působí astronomicky, z rozpočtu státu pro příští rok by to byla úspora pouze 0,22 %.
Zdroje:
