Článek
Karel Kryl byl český textař, zpěvák a odpůrce komunistického režimu, který následně neváhal kritizovat i polistopadový vývoj. Přestože byl jedním z možných adeptů na prvního demokratického prezidenta, o tuto funkci nestál. Měl však oproti Václavu Havlovi mnoho výhod, které ho pro tuto funkci mohly předurčovat.
Kryl i Havel byli umělci. Kryl psal a hrál své písně, zatímco Havel se věnoval divadlu. Oba byli trnem v oku komunistických funkcionářů právě kvůli svým názorům a buřičství. Kryl v roce 1969 emigroval do Západního Německa, odkud se vrátil až těsně před revolucí na pohřeb své matky.
Havel naopak v zemi zůstal, přestože měl možnost emigrovat. Díky tomu si však „vysloužil“ ubytování v komunistickém vězení. Ačkoli Kryl odešel, byl u lidí v Československu mnohem známější a populárnější, a jeho skladby znal v podstatě každý. Havel byl v tomto ohledu v nevýhodě, protože jeho inscenace se hrát nemohly a média o jeho protirežimních aktivitách příliš neinformovala.
Když nastala revoluce, musel Havel svou osobnost a aktivity lidem představovat, a byl tak spíše ústřední postavou politického hnutí než veřejnosti. Naopak Kryl byl osobností, která dokázala uchvátit davy, což dokazuje série jeho vyprodaných koncertů těsně po Sametové revoluci.
Obě tyto postavy měly také rozdílné zájmy ohledně revoluce. Zatímco Havel měl v plánu komunisty nahradit, Kryl je chtěl pouze odstavit od moci a nastolit demokracii. Kryl dorazil na pohřeb své matky 30. listopadu 1989, 4. prosince vystoupil společně s Karlem Gottem a následně se poprvé setkal s Václavem Havlem, což mělo symbolizovat právě splynutí disidentu a veřejnosti.
Stejně jako Havlovi aktivity Kryl nejprve hlasitě podporoval, následně ho neváhal stejně hlasitě kritizovat. Nelíbilo se mu, že se Havel chtěl stát prezidentem, a doufal, že jeho role skončí svobodnými volbami. Možná to bylo způsobeno jeho obavou, že Havel bude překážkou pro vypořádání se s komunistickými pohlaváry.
Jeho obavy se naplnily. Nový režim ho zklamal hlavně tím, že řada komunistů pouze převlékla kabáty a v politice pokračovala. Také se mu nelíbilo, že Havel umožnil rozpad Československa a následnou privatizaci, kterou vnímal jako rozkradení české země a jejího bohatství. Kryl zemřel v roce 1994 na infarkt, ale na jeho zdravotní stav měl bezesporu velký vliv právě jeho rozčarování z následného demokratického vývoje, který kritizoval ve svých písních.
Nikdy se již nedozvíme, zda by byl Karel Kryl lepším prezidentem než Václav Havel, ani zda si zpětně vyčítal, že nejvyšší funkci odmítal. Jedno je však jisté: kdyby na některém ze svých koncertů zmínil, že by rád stanul v čele státu, Václav Havel by nestál pouze proti komunistům, ale i proti široké veřejnosti.
Anketa
Zdroje: