Článek
Po nástupu komunistů k moci panovalo mezi vládními politiky přesvědčení, že je celá země prolezlá agenty, zvědy a sabotéry. Tato paranoia vedla k věznění tisíců lidí a stovkám poprav. Příslušníci tajné policie používali velmi brutální metody na podezřelé, které se jim podařilo zadržet. Mnohdy nebylo nutné být vinen, stačilo podlehnout brutálnímu zacházení a přiznat se.
Málokterý příběh z tehdejší doby je opředen tak záhadnými okolnostmi jako ten, ve kterém figuruje Karel Novák, později Neumann. Mohlo se jednat o chudáka, který zapomněl vše, nebo o elitního tajného agenta. Ať byl kýmkoliv, státní složky si s ním nevěděly rady.
Muž bez vzpomínek
Během jednoho červencového dne roku 1955 zachytila pohraniční stráž neznámého muže při přechodu polsko-slovenské hranice. Na tom nebylo nic neobvyklého, protože se mnoho lidí snažilo přejít hranice ze země. Jenže tento muž neutíkal z Československa, ale naopak vstupoval na naše území.
Podle tehdejších postupů byl vyzván, aby předložil své doklady a identifikoval se. Jenže on žádné neměl a s pohraničníky komunikoval pouze gesty. Byl proto převezen na služebnu státní bezpečnosti, kde mělo dojít ke zjištění totožnosti. Nic takového se však nepodařilo.
Během výslechu bylo zjištěno, že je muž schopný psát německy. Později se ukázalo, že i slovensky. Představil se jako Karel Novák, což však později změnil na Karla Neumanna. Úředníkům tvrdil, že ztratil paměť a nevzpomíná si, kým je, ani kde se vzal.
Z naprosto běžného zadržení se tedy stala záhada, která nedala vyšetřovatelům spát po celou dobu komunistické nadvlády. Po půl roce od zadržení si s ním stále nikdo nevěděl rady, a proto bylo rozhodnuto, že mu budou poskytnuty doklady a práce v Kladně. Tak se Karel Neumann stal Čechoslovákem. Byl však po celou dobu sledován, ale to také nikdy nepomohlo zjistit žádné zajímavé informace.
Předpokládalo se totiž, že jde o tajného agenta, který by mohl po propuštění dovést své pronásledovatele za případnou spojkou na našem území. Dalšími možnostmi bylo, že se pokusí o sabotáž nebo špionáž a tím odkryje cíle zájmů západních států u nás.
Byl geniální
Během půl roku, který strávil ve vyšetřovací vazbě, byl podroben několika testům osobnosti i intelektu. Ty ukázaly, že má velmi vysoký intelekt, a proto se začalo předpokládat, že je tajným agentem ve službách západu. Jenže on to popíral a žádný důkaz neexistoval.
Předpokládalo se, že vše, co muž tvrdí, je pouze jeho krytí. Příslušníci státní bezpečnosti mu nevěřili ani jeho hluchoněmost. Jenže tu potvrzovali lékaři i svědci, kteří s ním přišli do kontaktu. Jednou dokonce málem zemřel, když se v jeho blízkosti začala hroutit stěna a on zůstal na místě a na zvuk řícení nereagoval. Podezření se sice nezbavil, ale vyšetřovatelé byli v koncích.
Po propuštění na svobodu se začaly dít zázraky
Po půl roce byl propuštěn a byla mu přidělena práce v Kladně. Do ní nastoupil a plně se zařadil do běžného života bez jakýchkoliv problémů. Byl sledován a čekalo se, až začne vykonávat záškodnickou činnost, která by mu mohla být prokázána. Jenže on se choval vzorně a nebudil žádné podezření.
Teorii o tajném agentovi opět oživila událost, která se stala po roce od jeho nalezení. Karel Neumann totiž začal k překvapení všech mluvit a slyšet. Na zázraky samozřejmě státní bezpečnost nevěřila a proto si ho opět předvolala k výslechu a doufala, že se jim z něho již podaří dostat informace o jeho původu a záměru jeho cesty.
Původ vysvětlil, ale důvěru nevzbudil
Podle svého nového tvrzení měl vyrůstat v Radhošti, kde byl v péči lékařů kvůli své hluchoněmosti, kterou měl trpět od narození. Jenže nikdo ho v Radhošti neznal a neexistovaly ani žádné záznamy o tom, že by zde byl v péči lékařů.
Dle svého dalšího tvrzení zde žil až do druhé světové války, kdy se během zmatků oddělil od rodičů a skončil v rakouském městě Graz, kde byl umístěn do ústavu pro hluchoněmé. Jenže zde také neexistují žádné informace o tom, že by zde strávil několik let. Jediné, co potvrzovalo jeho výpověď, bylo to, že znal jména lékařů. Státní bezpečnost měla tedy opět pouze zamotanou hlavu.
Další pozornost vzbudil, když jako slušný občan nastoupil na povinnou vojenskou službu. Byl totiž velmi přesný ve střelbě z různých zbraní, které uměl i přebíjet a čistit. Jeho velitelé dokonce zjistili, že umí řídit a obsluhovat tank. A to, co během služby neuměl, se zvládal naučit okamžitě po první ukázce.
Marťan
Státní bezpečnost se o něj nikdy nepřestala zajímat a vytvořila na něj složku s názvem „Marťan“. Teorií o jeho původu je nepřeberné množství. Někteří tvrdili, že byl elitní agent a odvážnější ho považovali za tajného dědice Habsburské monarchie. Byly i teorie, že je to zločinec nebo oběť nějakého zločinu. I jeho smrt je záhadou. Mrtvý byl nalezen v roce 1981 a patoložka, která ho dostala na stůl, nebyla schopná určit příčinu jeho skonu.
Zdroje:
