Článek
Vánoční tradice v Československu na začátku 20. století se v zásadě podobaly těm z období Rakouska-Uherska. Svátky byly časem rodinných setkání, bohatých hostin a radosti z dárků, které dětem nosil Ježíšek. Tento obraz Vánoc však začal být po únoru 1948 pro nové komunistické vedení nepřijatelný. Režim se proto rozhodl zasáhnout i do oblasti svátečních zvyků a symboliky.
Na počátku padesátých let už měla komunistická strana v zemi pevně upevněnou moc a společnost se postupně přizpůsobovala novým poměrům. Přesto vánoční projev prezidenta Antonína Zápotockého v roce 1952 mnohé posluchače zaskočil. Ukázal totiž, jak daleko je propaganda ochotna zajít, aby přetvořila i hluboce zakořeněné tradice.
Zápotocký tehdy kritizoval betlémy, jejichž ústřední postavou byl narozený Ježíš Kristus. Podle jeho výkladu měl tento motiv vyjadřovat chudobu, bídu a připoutání lidí k „chlévu“. Komunisté se proto rozhodli tuto symboliku nahradit. Místo bezbranného dítěte se měl objevit starý muž v teplém rudém kabátu a s beranicí na hlavě – Děda Mráz.
Nová postava měla přinášet dárky z východu a její cestu neměla určovat betlémská hvězda, ale červené hvězdy zářící na továrnách a dalších průmyslových stavbách socialistických zemí. Prezident zároveň zdůrazňoval, že těchto symbolů socialismu neustále přibývá a že plánované cíle jsou úspěšně plněny.
Ačkoliv se tento zásah do vánočních tradic může zpětně jevit až groteskně, měl své jasné důvody. Komunistický režim se snažil oslabit křesťanské prvky ve společnosti a zároveň projevit loajalitu Sovětskému svazu, který byl hlavním vzorem i politickým patronem.
Vládnoucí elity si uvědomovaly, že Vánoce nelze jednoduše zrušit. Proto zvolily postupnou proměnu jejich obsahu. Změnou hlavní postavy chtěly dosáhnout toho, aby se časem vytratil původní náboženský význam svátků a pozornost se přesunula k oslavám pracovních úspěchů a socialistických ideálů.
V Rusku se Vánoce tradičně slaví jinak než ve střední Evropě, což souvisí s převahou pravoslaví. Dárky tam dětem dlouhodobě nosí právě Děda Mráz, známý také jako Mrazík. Převzetím tohoto prvku se českoslovenští komunisté snažili přiblížit sovětským zvykům a posílit ideologické propojení obou zemí.
Proměna Vánoc se ale neomezila jen na výměnu Ježíška za Dědu Mráze. V roce 1956 bylo například rozhodnuto, že se v době, kdy lidé běžně navštěvovali kostely, budou v televizi vysílat pohádky, aby děti zůstaly doma u obrazovek. Z Ladových kalendářů zmizely náboženské motivy a symboly. Přesto si mnozí odpůrci režimu našli vlastní způsoby tichého protestu – například udržováním tradičních koled, které Ježíška připomínaly.
Zdroje:
