Článek
Studená válka rozdělila nejen svět na dvě poloviny. Z lidského hlediska byla situace nejhorší v Berlíně. Tam nezáleželo na tom, zda jste rodina nebo přátelé – rozhodující bylo, na které straně města žijete, na východě či na západě. Stejně jako celé Německo bylo i jeho hlavní město rozděleno na dvě části: západní, demokratickou, a východní, komunistickou.
Sovětský diktátor Josif Stalin kdysi prohlásil, že „smrt jednotlivce je tragédie, ale smrt milionu je pouhá statistika“. Rozdělení Berlína vnímáme jako politickou událost, avšak ve stínu této skutečnosti probíhaly miliony osobních tragédií, které ovlivnily životy lidí na obou stranách města až do konce jejich dní.
Rozdělení Berlína
Po skončení druhé světové války došlo k rozdělení Německa i Berlína na základě dohody mezi Velkou Británií, Spojenými státy americkými a Sovětským svazem. Berlín byl rozdělen do čtyř sektorů – kromě tří výše zmíněných velmocí spravovala část města i Francie. Specifikem Berlína bylo, že ačkoliv se nacházel hluboko ve východní části Německa, byl jeho západní sektor spravován Západními mocnostmi.
Stejně jako v dalších zemích pod sovětskou kontrolou byl i ve Východním Německu nastolen komunistický režim. Francouzská, britská a americká část se nakonec spojily v Západní Německo. Rozdělení bylo dokonáno v roce 1949, kdy v západní části Berlína vstoupila v platnost nová měna.
Komunisté dlouho věřili, že se jim podaří získat kontrolu nad celým Berlínem. Západní část města pro ně představovala trn v oku, protože byla výkladní skříní kapitalismu. Pokusili se ji vyhladovět pomocí blokády, avšak neúspěšně. Navíc přes tuto část Berlína uprchlo na Západ více než tři miliony lidí.
Tato situace byla pro komunistický režim neúnosná. V noci z 12. na 13. srpna 1961 východoněmecká a sovětská armáda obsadily hranice mezi oběma částmi města. Zpočátku byla hranice vytyčena pomocí ostnatého drátu, který byl v následujících měsících nahrazen zdí.
Vztyčení Berlínské zdi znamenalo další vyhrocení napětí v době studené války. Svět byl již rozdělen na komunistický a demokratický blok, ale Berlín se stal jediným městem, které tato hranice přímo dělila. Kromě fyzického oddělení městských čtvrtí došlo také k přerušení rodinných, přátelských i milostných pout mezi obyvateli.
Silke Schmidtchenová a Jan Mölmann
Jedním z mnoha smutných příběhů té doby je osud Silke Schmidtchenové a Jana Mölmanna. Byli partnery, ale každý žil v jiné části Berlína. Silke měla tu smůlu, že zůstala ve východní části, zatímco Jan žil na západě. Dokud to bylo možné, setkávali se tajně pod různými záminkami.
Po vztyčení zdi se však tato možnost zcela uzavřela. Silke nemohla dostat povolení k cestě na Západ, a tak se Jan pokusil o přesídlení na východní stranu. Komunisté jeho žádost zamítli a pár měl jen velmi omezené možnosti komunikace. Přesto jejich láska přetrvala, a po pádu komunistického režimu se konečně mohli vzít.
Sieglinda Feistkornová
Sieglinda Feistkornová se dlouho pokoušela opustit Východní Německo, aby mohla odjet za příbuznými do Švédska. V Berlíně totiž uvízla pouze se svou babičkou. Povolení k opuštění země však nikdy nedostala, a tak se rozhodla pro útěk na Západ.
Její babička, již pokročilého věku, se na tak riskantní cestu vydat nemohla. Obě ženy se rozloučily s tím, že se pravděpodobně vidí naposledy. A měly pravdu. Sieglindina babička se znovusjednocení Německa nedožila.
Ida Siekmannová
V prvních měsících po postavení Berlínské zdi nebyla ještě všechna okna domů ve východní části zazděna, a tak se stalo, že lidé skákali z oken na západní stranu. Západoněmečtí hasiči byli často v pohotovosti, aby roztahovali záchranné plachty.
Jedním z lidí, kteří se rozhodli pro tento zoufalý krok, byla i 58letá zdravotní sestra Ida Siekmannová. Chtěla se dostat ke své sestře, která žila v Západním Berlíně. Nejdříve vyhodila z okna peřiny, ale při pokusu o útěk sama utrpěla smrtelná zranění.
Wolf Schroedter
Wolf Schroedter byl studentem univerzity v Západním Berlíně. Ačkoliv on sám neutíkal, rozhodl se spolu se svými přáteli pomáhat lidem za zdí. Pronajali si sklep blízko zdi pod záminkou zkoušek kapely a začali hloubit tunel.
První pokus byl odhalen a skupina jen těsně unikla zatčení tajnou policií Stasi, která na ně čekala na východní straně. Mladíci se však nevzdali. Druhým tunelem se jim nakonec podařilo dostat na svobodu 29 lidí.
Komunistům byl osud jednotlivců lhostejný
Ti, kteří rozhodovali o postavení Berlínské zdi, si patrně vůbec neuvědomovali lidskou stránku věci. Jejich rozhodnutí bylo ryze politické a jednotlivé lidské osudy pro ně nehrály žádnou roli. Z chyb minulosti bychom se měli poučit. Politici musí vnímat, že jejich rozhodnutí mají přímý dopad na životy každého jednotlivce.
Zdroje:
