Článek
Oxfordský profesor John Ronald Reuel Tolkien je autorem knižní série ze světa Středozemě. Nejprve vydal knihu o Hobitovi a následně trilogii o zničení prstenu moci, který dává sílu říši zla. Své dílo psal v letech 1937 až 1949. Bylo natolik propracované a lidé si ho natolik zamilovali, že tím vznikl nový knižní žánr fantasy, jehož průkopníkem je právě Tolkien.
Ačkoli nebyl prvním autorem, který napsal fantasy román, až toto dílo získalo světovou popularitu. Díky tomu, že byl spisovatel zároveň profesorem zaměřujícím se na historii a jazyky, byl schopen své dílo takto propracovat. Vymyslel pro své účely několik jazyků včetně jejich písma.
Přestože toto dílo zažilo největší slávu až po druhé světové válce a mnozí v něm viděli alegorii na boj proti nacistické říši pod vedením Adolfa Hitlera, není to zcela přesné. Sice tam lze nalézt více podobností, například rozpínavou politiku Němců a brutální násilí, kterého se dopouštěli, pravdou však je, že Tolkien pohrdal politikou třetí říše. Dokonce během nacistické vlády v Německu nevyšlo jeho první dílo Hobit, přestože o to měli Němci zájem. Problém nastal, když německý vydavatel žádal autora, aby doložil svůj árijský původ, což on samozřejmě odmítl, a jeho dílo mohlo v Německu vyjít až po válce.
Poté, co si tuto knižní sérii zamilovaly miliony lidí na Západě a viděly v Mordoru nacistickou říši, na Východě v příběhu cenzoři nalezli naprosto jinou podobnost. Viděli ve skřetech sebe samé a jejich totalitní vládu nad východními zeměmi v Evropě. A aby si této podobnosti nevšimli obyvatelé komunistického bloku, byla kniha zakázána.
Elfové jako aristokracie
Komunističtí cenzoři si dávali na západní díla, ať už filmová nebo knižní, velký pozor, aby nepopisovala kapitalismus nebo buržoazii v dobrém světle. A přesně to našli i v dílech Johna R. R. Tolkiena. Proto byla kniha na seznamu zakázané literatury a vydána byla až v roce 1990. Život obyvatel Středozemě byl totiž líčen jako poklidný a svobodný, a jediné nebezpečí představovaly hordy barbarů z Východu. Už jenom v samotném rozložení tohoto fiktivního světa viděli komunisté jasnou narážku na Sovětský svaz.
Navíc i v jednotlivých obyvatelích tohoto světa viděli komunisté své nepřátele. Hobiti byli statkáři, kteří pěstovali plodiny na svých políčkách. Lidé byli označováni za buržoazii, která může svobodně žít. Elfové byli kvůli svému vznešenému původu označováni za aristokracii. Komunisté zkrátka neviděli nikoho, s kým by se mohli připodobnit. Kromě hlavních záporných postav skřetů. Ti totiž ve své říši budovali doly a zbrojní průmysl, aby mohli pořádat tažení do okolí, která chtěli zotročit. A i když to takto Tolkien nikdy nezamýšlel, tato podobnost tam skutečně je.
Dílo mohlo zlepšit svět
V připodobňování jednotlivých ras ke společenským třídám však komunisté zapomněli na trpaslíky. Je to škoda, protože to mohla být právě skupina, ke které se mohli stylizovat komunisté. Důlní průmyslový národ, který je silný v boji, by mohl být ideální pro ukázání komunistů v lepším světle než v tom, do kterého se oni sami stavěli.
Dokonce to mohlo lidem ukázat, že když je možné spojit elfa, trpaslíka, hobita a člověka, je možné zlo porazit. Samozřejmě, že povolení jedné knižní série by nezměnilo průběh studené války mezi Východem a Západem, ale mohlo veřejné mínění připravit na větší spolupráci pro dobro celého světa.
Právě v tom vidím význam díla. Když se všichni spojí, je možné zlo porazit. Elf Legolas a trpaslík Gimli se na začátku příběhu také nemají rádi, ale v průběhu příběhu se z nich stanou přátelé. I když jste malí jako hobit, můžete nakonec být tím, kdo všechny zachrání.
Disidenti jako hobiti
Přestože byly Tolkienovy knihy u nás zakázány, jeho první kniha Hobit u nás vyšla v roce 1978. Komunisté v příběhu neviděli tolik závadného obsahu jako v následné trilogii, a navíc předpokládali, že po desítkách let, kdy podobné příběhy lidé nečetli, je vlastně ani nebudou zajímat.
Ovšem jednu skupinu obyvatel tato kniha velmi zaujala. Do situace hobita Bilba se totiž stylizovali disidenti. Ti v příběhu viděli svět, nad kterým se stmívá a zlo se nebezpečně rozpíná, ale přitom stále existují enklávy svobody a krásy, za které stojí za to bojovat.
Právě díky tomu, že se v Tolkienově díle může na pozici Mordoru dosadit cokoli, co čtenář považuje za zlo, a zároveň se do role hobita, který nakonec vše rozhodne, může dosadit každý obyčejný člověk, tyto knihy budou aktuální, dokud bude existovat jakékoliv zlo, proti kterému je nutné bojovat.
Zdroje:
