Článek
Alžbětě Bavorské, rakouské císařovně a české, chorvatské a uherské korunované královně, všichni přezdívali Sissi. Narodila se roku 1837 v Mnichově a byla princeznou bavorského rodu Wittelsbachů. Na svět přišla symbolicky na Štědrý večer, což ji v očích příbuzných předurčovalo do pozice ženy s velkou budoucností. A tak tomu také bylo, protože se v roce 1854 provdala za rakouského císaře Františka Josefa.
Ve své době platila za jednu z největších módních ikon. Dokonce ji mnozí přirovnávají k princezně Dianě. O samotnou vládu nad svou zemí se sice příliš nezajímala a nechávala ji na svém choti. I přesto byla mezi poddanými velmi oblíbená. Popularitu si zasloužila svým zájmem o prosté lidi. Jako jedna z mála členů Habsburské rodiny byla oblíbená i v Uhersku, protože se naučila plynně maďarsky.
Jenže manželství s císařem postupně upadalo. Vše zapříčinila smrt jejich syna Rudolfa, který spáchal sebevraždu. František měl milenky a spekuluje se, že měl i nemanželské dítě. Od té doby se Alžběta odcizila od trůnu a veškerý čas věnovala cestám po Evropě s kamarádkami. Jedna taková cesta se jí však stala osudnou.
Podzim v Ženevě
10. září 1898 bylo již Sissi 61 let, ale to jí nebránilo mít nabitý program. Zrovna minulý den dorazila do švýcarské Ženevy. Byla zde však pouze na otočku. Během návštěvy města chtěla nakoupit dárky pro vnoučata a následně navštívit svou oblíbenou cukrárnu. Alžběta plánovala se svou kamarádkou ještě ten den večer znovu odcestovat.
Na noc se ubytovala ve svém oblíbeném hotelu pod pseudonymem hraběnka von Hohenembs. Jenže personál hotelu samozřejmě věděl, s kým má tu čest, ostatně tu nebyla poprvé. 10. září se zpráva o pobytu rakouské císařovny objevila i na stránkách místních novin.
Sissi v podvečer vyrazila na cestu po nábřeží Mont Blanc k lodi, na jejíž palubě měla pokračovat dál ve své cestě. Ještě netušila, že se jedná o její poslední kroky. Náhle si císařovna všimla, že přes vozovku utíká jakýsi muž. Zastavila se, aby mu udělala prostor.
Jenže právě ona byla cílem jeho cesty. Jednalo se o atentátníka, který se z novin dozvěděl, že je ve městě, a sledoval ji. Když k ní přiběhl, pohlédl jí do tváře, nejspíše proto, aby se ujistil, před kým stojí. Alžbětin doprovod, uherská šlechtična Sztárayová, následně popsala, že muž zamával rukou a opět utekl.
Neuvědomila si, že je zraněná
Sissi byla vylekaná, ale jinak se zdála být v pořádku. Prohlásila, že šlo nejspíše o nepodařený pokus o krádež hodinek a že se zloděj buď zalekl, nebo ji poznal a raději běžel najít jiný cíl svých kriminálních aktivit. Nikdo v okolí ani samotná císařovna si nevšimli, že ji bodl do hrudníku. Akorát řekla, že ji z toho šoku bolí na hrudi.
I když pobledlá, zvládla dorazit až na palubu parníku. Až zde se zhroutila na podlahu. Jelikož všichni předpokládali, že se jedná o následky šoku, přenesli ji na horní palubu na vzduch a pokusili se ji probrat. Když nic nepomáhalo, její kamarádka se rozhodla jí uvolnit košilku. Mezitím loď vyrazila z přístavu.
A tehdy si všimla krvavé rány na Alžbětině oblečení. Kapitán lodi neměl tušení, koho má na palubě, a když zjistil, že veze vážně zraněnou rakouskou císařovnu, ihned obrátil loď zpět do Ženevy. Po zakotvení ji okamžitě přesunuli do jejího hotelu a přivolali dva místní lékaře.
Jenže vše již bylo marné, a doktoři jí podali pouze léky na tišení bolesti, aby mohla zemřít poklidně. Atentátník ji totiž zasáhl pilníkem přímo do srdce. To bylo ono píchnutí na hrudi, které ženy připisovaly šoku. To, že byla schopna ještě nějakou dobu pokračovat v chůzi, bylo způsobeno tím, že srdce nebylo zasaženo přímo, ale krev z něj pouze pomalu unikala do těla a rána ani příliš nekrvácela.
Vrah byl na svůj čin hrdý
Atentátníkem byl 25letý anarchista Luigi Lucheni, který se sice po činu dal na útěk, ale brzy ho zadrželi kolemjdoucí, kteří ho považovali za zloděje nebo nebezpečného podivína. Ti ho odvlekli na policejní stanici. Zde čekal strážce zákona šok, protože se jim mladík přiznal, že bodl rakouskou císařovnu.
Sám byl na svůj čin hrdý, ale žádný přímý motiv neměl. Pouze prohlašoval, že právo jíst mají pouze pracující. K Sissi neměl žádný vztah a znal ji pouze z novin. Nedávno se v Ženevě seznámil s anarchistickou skupinou. Se svými novými přáteli chtěl bojovat proti bohatým a mocným.
Ti ho instruovali, aby se dostal na stránky novin tím, že zavraždí někoho z některé evropské královské rodiny. Nejdříve si vybral jako cíl prince Jindřicha Orleánského, který však do Ženevy nedorazil. Luigi se následně z novin dozvěděl o pobytu rakouské císařovny.
Během soudu neprojevil žádnou lítost a byl na svůj čin hrdý. Dokonce pro sebe požadoval trest smrti, ale soudce jeho přání nevyslyšel a uložil mu doživotní pobyt v žaláři. V roce 1900 se ve vězení neúspěšně pokusil o sebevraždu. O deset let později se v roce 1910 oběsil ve své cele. Během 12 let ve vězení mu přišlo více než 16 tisíc dopisů. Některé od jeho obdivovatelů, jiné od lidí, kteří ho nenáviděli.
Zdroje:
